Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu...
Snímky jsou zatím z následujících států: ČR, SR, Německo, Kanada (2013), Turecko (2014), Velká Británie (Skotsko 2015), Itálie (Dolomity 2015 a 2016), Číny (2016) a brzy doplním i z USA (2017).
Pro focení přírody je potřeba něco obětovat - neobětovávejme ale ji samotnou a neničme vše ostatní kolem našeho fotografovaného objektu! Místo toho udělejme něco pro přírodu my sami...

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod.
Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...
Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)

reklama

11 fotek, 10.4.2017, 54 zobrazení, 25 komentářů | kultura, města, příroda, země
Už při odjezdu z Libického luhu jsme za zády (ve zpětných zrcátkách) viděli bouřku. Večer došla i do HK, tak jsem z okna udělal pár snímků. Foťák hozený na parapetu...nebo to bylo žehlící prkno? Už si nepamatuji...
68 fotek, 10.4.2017, 53 zobrazení, 66 komentářů
Loni jsem se poprvé viděl za jarními divy do polabí, na stejné místo jako letos. Libický luh, jak už jméno napovídá, je lužní les. Tento na jaře vykvétá miliony bílých a růžových květů dymnivky duté (Corydalis cava) (méně často se pak dají nalézt opravdu sytě růžové a dokonce i bílé s růžovými okraji květů). na rozdíl od té loňské návštěvy, tato byla dříve a v podstatě je jen o dymnivkách - jiné zajímavosti jsem letos vyfotit nestihl. Na druhou stranu jsem přijel skoro o dva týdny dříve, takže jsem dymnivky zastihl v plném květu! Jde opravdu o jednu z nejkrásnějších lesních podívaných u nás během jara: Později jsou v této oblasti růžovo-bílé koberce dymnivek nahrazeny bíle kvetoucími koberci medvědího česneku.
25 fotek, 9.4.2017, 47 zobrazení, 27 komentářů | makro, příroda
Fotky z loňské návštěvy mi, bohužel, přijdou mnohem lepší než ty letošní. Opět jsem se na místo vypravil odpoledne, kdy je tato část svahu zalita stíhem (příšště se opravdu musím na místo dostat mnohem dříve konečně!). Pozitivem budiž, jsem jsem na místě dostal tip na místo, kde roste druhý koniklec, které ho jsem díky tomu také konečně objevil. Oba tyto druhy jsou kriticky ohrožené a obou u nás hrozí vymření - zvláště pak pro ten světlejší, koniklec jarní.

Koniklec jarní (obě jeho variety, zde Pulsatilla vernalis var. vernalis) kvete velmi světlými květy s růžovým nádechem rostoucí v řídkých borech (což platí pro toto místo), březových lesících a vřesovištích v NÍŽINNÝCH polohách. Jde tedy o půdy písčité a kyselé. V ČR je současný výskyt znám pouze ze dvou vzdálených oblastí, kde navíc přežívá několik málo rostlin. Druhá lokalita je na Třeboňsku a mělo by jít o pozůstatek rozsáhlého ostrůvkovitého rozšíření od Plzně k Jindřichovu Hradci a do Novohradských hor.

V Čechách se jedná o území v okrese Mladá Boleslav. Populace je zde pravidelně monitorována, oplocena se snahou o záchranu vysazováním nových rostlin (od počátku devadesátých let). Docházelo (dochází???) i k výsevu stovky semen, většinou však bylo nalezeno jen něco kolem deseti vyklíčených semenáčků. Výsatba i výsev pochází z rostlin, které mají původ zde, v původních rostlinách, nejde tedy o introdukci z jiných států (jako tomu bylo např. u jaso%ně červenookého ve Štramberku). Z historických údajů vyplývá, že na tomto místě v posledních desetiletí vždy kvetlo jen něco kolem čtyř rostlin a podobný byl počet těch sterilních. Výsatbou se především počty sterilních rostlin podařilo zvednout. Situace je však nadále poměrně smutná. Navíc, před dvěma lety jsem od jednoho chlapíka, kterého jsem potkal ve Středohoří, slyšel, že Jihočeská populace pravděpodobně zanikla. Nevím co je na tom pravdy a jestli to jen nebyla přechodná "katastrofa" způsobená suchy... Vstupovat tedy do oplocenek na Mladoboleslavské lokalitě může být velká neuváženost - zničení i jedné rostlinky totiž snížuje populace v procentech... Stačí mít delší ohnisko, natažené ruce a trpělivost :-)

Takže fotky nejsou nic extra ze dvou důvodů - "nepřístupnosti" k rostlinám (pokud jste ohleduplní) a špatně zvolené "hodiny" pro focené :-) Tak snad za rok s lepším světlem a lépe...
32 fotek a 1 video, 3.4.2017, 55 zobrazení, 43 komentářů | makro, příroda, zvířata
Opět krástká zastávka u boleslavských syslíků...

Starší návštěvy jsou zde:
2016
2015
2014 léto
2014 jaro
2013
2012
65 fotek, 27.3.2017, 54 zobrazení, 35 komentářů | makro, příroda, zvířata
Jak už se stalo mým zvykem po několik posledních let, opět jsem se snažil mít štěstí při honu na legendární modrou žábu. Ta se má objevovat na některých místech v ČR v době, kdy kvetou sasanky hajní. Jako další podmínka pro ideální čas se udává slunečný den a ideálně bezvětří. První pokus letos nevyšel, tak jsem to zkusil o dva dny později...

Cestou k rybníku podél koryta jsem potkal mladého skokana zeleného a hnědého a několik ropuch. Ty pravé ropuší orgie však čekaly kolem břehu rybníka. Stovky jedinců plavaly ve sluníčkem prohřáté vodě. Na některých fotkách, kde je pár, si můžete všimnout o kolik jsou samice mohutnější než samci. Za očima stojí za povšimnutí přítomnost jedových žláz, podobně jako tomu je u mloka skvrnitého. Ropuchy mohou být barevně variabilní - tu je většina jedinců okrová, některé více do šedivozelena. Pokud jste se někdy koukali ropuše přímo do očí, nemohli jste si nevšimnout jak jsou nádherné. Ropucha obecná patří mezi naše běžnější žáby (jde stále o nejpočetnější a nejodolnější druh našeho obojživelníka vůbec), i když je řazena do kategorie "ohrožený druh". Stále je na tom mnohem lépe než ropucha zelená (silně ohrožená) a nebo dokonce ropucha krátkonohá (kriticky ohrožená), což je naše vůbec nejvzácnější žába.

Relativní běžnost ropuchy obecné je dána její nenáročností na prostředí - obývá lesy, louky, pole i zahrady a městské zelené plochy. Přes den ji většinou potkáme jen v době rozmnožování, jinak je to tvor noční. Doba rozmnožování je také nejkritičtější část roku. Žáby totiž migrují nazpět k vodním plochám a právě v této době u nás na silnicích umírá tisíce jedinců. Pokud víte, že takové místo v okolí máte a přes silnic žáby migrují, zpomalte - je větší šance žábu nesrazit (většinou jich na silnici není tolik, aby se jim nedalo nevyhnout). Většinou totiž ropuchy srážku s autem přežijí - zmrzačené. Většinou poškozený jejich nejdůležitější orgán - jazyk. Na smrt (neschopny přijímat potravy popř. se pohybovat) pak ropuchy čekají dny až týdny... často přilepené k silnici s vyvrženými vnitřnostmi. Stále však na živu...

Právě z důvodu výskytu skokana ostronosého zde místo focení prozrazovat nebudu... Na internetu není problém najít články o tom, jak některé moravské lokality dopadly.
67 fotek, 28.3.2017, 50 zobrazení, 39 komentářů | makro, příroda, zvířata
Ano - konečně je mám i já, protože se mi podařilo trefit to malé okno v roce, kdy se dají fotit... Během celého roku vypadá skokan ostronosý skoro jako normální skokan hnědý - menší (jen 6-8 cm) se špičatějším nosem (a několika dalšími morfologickými znaky), ale jinak v podstatě nic zajímavého na vzhledu. To, proč jej všichni fotografové přírody touží fotit a milovníci přírody spatřit tkví v jedné jeho speciální vlastnosti - v obodbí páření samci skokana ostronosého na několik málo dní zmodrají (barva pak není hnědá ale modrošedá, modrá až s fialovým nádechem). nejvíce vynikne, pokud je samec ve stínu - na ostrém slunci je navíc problém fotit z takového úhlu, kdy je vidět světlé hrdlo, které opravdu svítí odrazem slunce. Letos to byly dny tři. Já je zastihl v den prvý, kdy modrat začínali - maximum bylo den po mě. jde o jeden z nejúžasnějšších jevů, se kterým se v naší přírodě setkat můžeme. Není to ale vlastnost unikátní jen pro skokany ostronosé. Tuto schopnost do jisté míry mohou mít i samci skokana hnědého - jev je to u nich však vzácný a modrost není nikdy tak výrazná jako u skokana ostronosého. Při focení tohoto skokana je třeba míti na zřeteli také dalšší fakt: jde o poměrně dost plachý druh, který se rychle skrývá do vody či vodní vegetace. Ropuchy je naproti tomu možné vzít do ruky.

Co se týčče samotného páření, to probíhá v tzv. axilárním amplexu (samec se drží samice za předními končetinami). Samice kladou obvykle jeden až dva shluky o stovkách jednotlivých vajíček (může mít až několik tisíc). Jeden z rozpoznávacích znaků je, že jsou shluky uloženy v úrovni hladiny (nebo mírně pod hladinou), a jsou uchyceny k vodní vegetac (ne však "napíchnuté"). Skokani nesnášejí vodní plochy s velkou koncentrací ryb - kvůli vajíčkům. Shluky navíc nalezneme spíe než na volné vodní ploše někde v litorálním porostu - ideálně dobře osluněním. Dospělci navíc požadují v okolí vodní plochy rozmanité biotopy. Našše kajina, jak ji známe - pole a smrkové monokultury - jsou naprosto nevhodné a skokana v okolí takovýchto míst nenajdeme.

Modráků tu prý před několika lety bývalo každé jaro několik tisíc, pak ale rybník vybagrovali a dnes se odhaduje, že se tu na jaře páří jen několik stovek jedinců. No - já jich viděl jen několik kusů - ale dalšší dva dny to zřejmě bylo lepší...
34 fotek, 26.3.2017, 42 zobrazení, 37 komentářů | makro, příroda
Poprvé jsem se konečně dokopal k tomu, abych se vadal na kandíky, loni. Na místo jsem dorazil brzy ráno a celé focení bylo příliš brzy - květy nebyly ještě otevřené. Proto jsem se letos rozhodl na kandíky dojet odpoledne, kdy květy budou otevřené. Shodou náhod to bylo přesně o den dříve, než loni. Co jsem však nedomyslel, byl sklon terénu. Přesto, že bylo pozdní odpoledne, slunce bylo stále ještě vysoko. Kandíky rostou však na svahu, který je brzy zalit stínem hustého smrkového porostu nad nimi. V době, kdy jsme tam dorazili tedy byla větššina rostlin ve stínu a sem tam prosvitl paprsek světla na nějaké ty rostliny.
Květy kandíků jsou sice v lese velice dobře vidět, ale nekvetoucí rostliny ne - a jsou to právě ty kandíky, které trpí nejvíce pod nohami turistů. Paradoxne jsou vidět podupané i kandíky, které byly v květu. Každopádně předposlední snímek v albu ukazuje, jak špatně jsou nekvetoucí rostliny vidět - proč? jejich kresba na listech je celkem dobře maskuje ve hře světel a stínů odehrávající se na padlém loňském listí... Snad je to dobrá demonstrace proč se nesnažit chodit mimo vyšlapané cesty - kandíky rostou doslova v dosahu prstů z těchto cestiček (některé jsem viděl i na nich). A 100%, když sejdete z nich, tak nějaký ten kandík zadupete, aniž byste o tom věděli.
46 fotek, 26.3.2017, 36 zobrazení, 38 komentářů
Název alba není úplně přesný - správný a celý název rostliny je ladoňka dvoulistá pravá česká (Scilla bifolia subsp. bifolia var. bohemica) - jde o kriticky ohrožený druh ladoňky, která je v kategorii "silně ohrožená" chráněna i zákonem. Tato rostlina na jaře vykvétá v PR Na hornické stovkami modrých květů (já nalezl i jednu růžovou!) s mnoha dalším jarním kvítím. PR Na hornické je lužní les podél řek Labe a Stará Doubrava se slepými rameny a tůňkami - les by měl být typu jilmové doubravy.
32 fotek, 11.3.2017, 31 zobrazení, 29 komentářů | makro, příroda
Asi každý z nás zná sněženky. Naši předkové ji nazývali celou řadou jmen: sněženka lepá, sněhovka lepá, sněženka lepá, podsněžník bílý, sněženka podsněžník, sněženka předjarní. Dnes ji známe jako sněženku podsněžník. Sněženky jsou rostliny z čeledi amarylkovité a nášš dommácí druh patří mezi rostliny ohrožené, kdej i ve stejné kategorii chrání i zákon. Navíc, stejně jako ostatní druhy tohoto rodu, i ona je chráněna mezinárodní úmluvou CITES, podobně jako orchideje. Větššina z nás zná sněženky jako jarní efemeridy našich zahrádek a v přírodě ji potkáme jen zřídka - navíc většinou jde o zplaněné rostliny. Stejný je zřejmě i původ této kolonie v záhybu říčky Zábrdka. V lužním lese se tu nachází pěkné trsy sněženek, ale vzhledem k blížkým obydlím lze s jistotou předpokládát, že její původ zde je antropogenní. Přestože toto místo mám doslova několik desítek minut chůze od domova, sněženky jsem tu často přehlížel, a teprve před pár lety jsem si jich všiml a letos je zastihl v květu s foťákem v ruce. Pár měsíců na to zde bude kopřivový džungle :-)
24 fotek, 3.3.2017, 30 zobrazení, 38 komentářů | makro, příroda
Nějakou dobu jsem na ně koukal z okna seminárky na zahradě léčivých rostlin při čekání na zahraniční studenty. Když začaly plně kvést, tak jsem si tam s kolegou zašel udělat pár snímků. Přecijen je to jedno z prvních focení každého roku :-) Talovín zimní je jarní efemera, která často zplaňuje do volnné přírody. neí však druhem původním. V ZLR FaF UK zplaněla a rozrostla se kolem starého zahradního domku - co jsem slyššel, tak mmá být domek zbořen. Snad to nějaké talovíny přežíjí a opět zarostou trávník a na jaře jej pokryjí stovkami dukátů...
Zplanělé talovíny jsem např. nalezl před dvěma lety na PP Radouň na Litoměřicku.
4 fotky, zima 2016/2017, 48 zobrazení, 24 komentářů | koníčky, příroda
Na astro jsem poslední dobou neměl moc času a počasí, alespoň mi přijde, tomu vůbec nepřeje. Jasných nocí s kvalitní oblohou je čím dál méně. Pár pokusů z přelomu roku zde předkládám - některé ne příliš povedené :-(
19 fotek, 5.2.2017, 47 zobrazení, 38 komentářů | makro, příroda, zvířata
Konečně se koncem července dostávám k prvnímu albu roku 2017. Na začátku února mě překvapila milá návštěva - na láčkovce jsem objevil skákavku pruhovanou :-)
28 fotek, červen 2013 až leden 2017, 255 zobrazení, 39 komentářů | krajina, příroda
Následující text byl napsán při zakládání alba v roce 2013:

Tento měsíc jsem měl třikrát štěstí na velice vzácný jev na oblacích - tvořící se vlny způsobené tzv. Kelvin-Helmholtzovou instabilitou v atmosféře, které může dát vzniknout tzv. Kelvin-Helmholzovým oblakům. Poprvé to byla jen jedna K-H turbulence na kumulu, kteoru jsem viděl z okna laborky v Hradci Králové (dvě fotky mobilem). Jev trval jen asi minutu. Druhé setkání mě čekalo tentýž týden v pátek při cestě vlakem z Hradce Králové. Tři krásné vysoké vlny v oblačnosti na obzoru. Bohužel jsem neměl foťák a na mobil byly moc malé a daleko. Ale konečně jsem viděl opravdové K-H oblaky! A zatím poslední dnes večer - viz. foto. Bohužel jsem zastihl poslední chvíle (cca 3min) než se rozpadly. Ale i tak jsou to kráné vlnky, ne? Že by se na mě začaly lepit zajímavá oblaka a brzy budu mít štěstí i na K-H mnohem hezčí a včas je zahlédnu?

13.6.2013 - KH vlna na cumulus humilis
22.6.2013 - opravdové nádherné KH !!!

aktualizace:
4.10.2013 - nevýrazné KH vlny
25.12.2013 - pěkné, ale vzdálené KH focené jen mobilem
11.5.2014 - HK vlny na cirrovité oblačnosti nad cumulonimbus incus
15.12.2014 - pěkné, ale pekelně vzdálené a focené jen mobilem
12.2.2016 - celkem pěkně tvarované, ale nekontrastní vůči pozadí
30.3.2016 - opět nevýrazné, zato rozsáhlé
17.6.2016 - krásný KH oblak
22.6.2016 - KH kudrlinka na cumulus fractus
7.10.2016 - krásný KH altocumulus
14.10.2016 - spíše cárovité KH oblaky
113 fotek, červenec 2011 až prosinec 2016, 532 zobrazení, 66 komentářů | krajina, příroda
Album bylo, je a bude postupně doplňováno... Bohužel obsahuje často fotky jen z mobilních telefonů.
Fotky jsou OD NEJNOVĚJŠÍ po nejstarší
A co že to vlastně album obsahuje?

Duhy, halové jevy - vedlejší slunce, halo, halový sloup, irizace oblaků
korony kolem slunce, měsíce a jasných hvězd a planet
Zvířetníkové světlo, Venušin pás a stín Země (tzv. temný soumrakový oblouk)
Krepuskulární paprsky, Tyndalův jev, stíny kondenzačních stop a letadel
48 fotek, leden až prosinec 2016, 69 zobrazení, 88 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Toto je již třetí ohlédnuté se v pořadí po předchozím předchozího ohlédnutí se za rokem 2014 a 2015. A jak už se stává zvykem jde o průřez nejzajímavějšími momenty uplynulého roku - ať už zážitky z přírody nebo setkání s novými či zajímavými druhy.

Mezi nezapomenutelné zážitky krom několika výjimečně barevných západů slunce a několika pozorování Kelvin-Helmholzových oblak a mammatů patří pozorování Nočních Svítících oblak z paluby Boeingu 747 a přechodu Merkuru přes Slunce.

Přestože byl rok 2016 nabitý pracovně-studijními povinnostmi, takže příliš nových setkání nebylo, měl jsem možnost potkan pár nových druhů a opět se setkat s několika zajímavými "starými známými". Pro mě nejdůležitější milníky loňského roku 2016 byly především následující setkání s těmito druhy:

kriticky ohrožený kandík psí zub
silně ohrožený křivatec český
les plný dymnivek
kriticky ohrožená žábronožka sněžní
kriticky ohrožený koniklec jarní
ohrožený modrásek rozchodníkový
ohrožený roháč obecný
čínský modrásek Pseudozizeeria maha subsp. diluta
čínské vážky, především Brachydiplax chalybea subsp. flavovittata
kriticky ohrožená kudlanka nábožná
kriticky ohrožený švihlík krutiklas
110 fotek a 2 videa, leden až prosinec 2016, 62 zobrazení, 57 komentářů | krajina, příroda
Opět je to album většinou obyčejných cvaků (nehledejte v tom nic uměleckého ani technicky dokonalého) někdy neobyčejných úkazů nad našimi hlavami v zemské atmosféře. Jde o průřez rokem 2016.
Během tohoto roku jsem také měl možnost vidět několik barevně neuvěřitelných západů slunce - opravdu nádherné barewné šou!

Jde o pokračování alb
Obloha a mraky 2015
Obloha a mraky 2014
Obloha a mraky 2013 a
Obloha a mraky 2011 - 2012,
které jsou všechny doplňovány několika dalšími alby jako např.:
Kelvin–Helmholtzova instabilita,
Fotometeory apod. (optické jevy v atmosféře),
Stratocumulus undulatus asperatus a několika dalšími...
125 fotek, únor až prosinec 2016, 43 zobrazení, 17 komentářů | koníčky, makro, příroda

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter