Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu... Většina fotografií v albu jsou fotky dokumentačního charakteru bez nějakého většího estetického smyslu. Těch "lepších" je tam určitě méně a na nich jsou většinou až ty pravé důvody, proč jsem na daném místě fotil :-)
Snímky jsou zatím z následujících států:
ČR & SR, Německo, Kanada (2013 - východ), Turecko (2014), Velká Británie (2015 - Skotsko), Itálie (2015, 2016, 2018 - Dolomity, 2018 - sever), Čína (2016), USA (2017 - východ a západ) a Rakousko (2018 - Alpy)

> > > > > Od roku 2014 vytvářím souhrn uplynulého roku ve fotografiích: 2014, 2015, 2016 a 2017 < < < < <

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod. Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...

Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)
více 

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Před nedávnem jsem konečně zpracoval noční fotky z Údolí smrti, takže mě napadlo se mrknout na některá vybraná starší data znovu s nově nabytými zkušenostmi po prvním seznámení se s programem PixInsight jsem se rozhodl některá stará data zpracovat znovu v tomto programu - větší dynamický rozsah, věrnější barvy a nezprzněné hvězdy. V popisku je pak uveden odkaz na původní zpracování v Deep Sky Stackeru + Photoshopu. Pokrok je tam významně znát. Photoshop moc dobře nezvládá odstranění nadbytku červené z modifikovaného fotoaparátu. PixInsight umí výborně pracovat s těmito daty a jde o velmi mocný nástroj, který když se umí používát, umí zázraky :-) tak teď se s ním ještě naučit pořádně pracovat ;-)
více  Zavřít popis alba 
29 komentářů
  • 5.1.2019
  • 108 zobrazení
  • 19
  • 2929
Po roční pauze se opět dostávám do Dolomit. Letos nám moc nepřálo a většinu času byla vymetená obloha, což je fajn pro túry, ale ne pro ranní a večerní focení :-) Výjimka byl druhý západ slunce, kdy byla zase deka. V tomto albu se nachází asi moje nejoblíbenější fotka z Dolomit 2018 - svítání z vrcholu Mesolina, kdy se na chvíli mezi nás a vycházející slunce dostal slabý oblak, který se sluncem oranžově rozzářil.
více  Zavřít popis alba 
108 komentářů
Po pár letech se opět uskutečnil sraz :-) Díky Machymu za organizaci!

VIII. PFS Sraz 2014
IX. PFS Sraz 2015
více  Zavřít popis alba 
57 komentářů
  • září 2018
  • 86 zobrazení
  • 9
  • 5757
Sychravý konec léta je jasným znamením pro ukončení sezóny orchidejí u nás. To se však nekonalo - švihíky nekvetly ani při mé návštěvě, ani (dle informací od kolegů) dříve či později tohoto roku (ani na jedn ze dovu českých lokalit). Útěchou může být jen kudlanka nábožná :-) Při dojezdu na místo jsem ještě půl hodiny čekaly, až se přežene silný šplouchanec, než jsme vyrazili na místo.
Přechozí návštěva s kudlankou a švihílky se odehrála před dvěma lety.
více  Zavřít popis alba 
41 komentářů
Druhé a poslední krátké album z italského Lago di Garda věnované především gekonům, které jsem večer vídával se mihnout po zdech každý večer. Většina z nich byla drobná - poslední večer jsem však s foťákem měl štěstí a potkal jsem jednoho většího a relativně klidného.
více  Zavřít popis alba 
40 komentářů
  • 23.8.2018
  • 49 zobrazení
  • 8
  • 4040
Pár horkých pozdně letních dní strávených v okolí městečka San Felice del Benaco na jihozápadním břehu Gardského jezera. Lago di Garda je největší italské jezero vytvořené po poslední době ledové Etschským ledovcem a leží v nadmořské výšce 65 m. Na severu tvoří "fjord" zařezávající se mezi až 2000 m vysoké hory. Na jihu je tvořeno morénou původního ledovce. Maximální hloubka jezera je udávána 346 m (leží tedy pod úrovní moře). Klima je u jezera středomořské. Díky blízkým horám se v jeho okolí nalézá obrovské množství různých biotopů a rozmanitého života. Malé, krátké nahlédnutí zde nabízím také já. Ve městě jsem první den poprvé v životě potkal dudka choholatého pobíhajícího chvíli po trávě. Nevěřil jsem vlastním očím. Foťák jsem bohužel s sebou neměl, stejně by to ale nebylo moc dobrá fotka. Takhle mi zůstane v paměti jen velmi hezká vzpomínka.
více  Zavřít popis alba 
79 komentářů
  • srpen 2018
  • 67 zobrazení
  • 14
  • 7979
Poslední den strávený v Rakousku před cestou na jih, do Itálie. Vyšli jsme z městečka Hintertux v nadmořské výšce cca 1 500 m k horskému vodopádu na říčce Weitentalbalch (jeho výšku jsem nedohledal) o asi 450 výškových metrů nad námi ve stínu nejbližšího vrcholu Wandspitze (2 614 m). Přes údolí je možní vidět tyčící se štíty s nejvyšším vrcholem Olperer (3 476 m), který však přes vrcholky Gefrorene-Wand-Spitzen (3 288 m) není vidět. Za to je vidět ledovec, který se tam nachází - Tuxer Ferner, součást lyžařského centra známé pod turistickým označením Hintertuxer Gletscher (ledovec Hintertux) na konci údolí Tux. Fotky zde jsou hlavně detaily flóy pozdního alpského léta, kdy toho už moc nekvetlo, a několik fotek z příjemného setkání se skokanem hnědým na březích říčky Weitentalbalch.
více  Zavřít popis alba 
88 komentářů
  • 19.8.2018
  • 71 zobrazení
  • 11
  • 8888
Krátké album z blízkého okolí alpského městečka Finkenberg ležící na začátku údolí Tuxertal mezi Tuxskými a Zillertalskými alpami. Nejazjímavější bylo místo s několika odkvetlými a mnoha nekvetoucími exempláři v ČR vzácné orchidejky smrkovníku.
více  Zavřít popis alba 
40 komentářů
  • 18.8.2018
  • 63 zobrazení
  • 12
  • 4040
Ráno jsme vyjeli z Alp směr Trento v Itálii, kde jsme nabrali Jakea (spolubydlící z Buffala), následně byly v plánu Dolomity, ale vzhledem k tomu, že nastaly celoitalské prázdniny/volno či co, tak byly hory plné turistů. Proto jsme změnili plány a vrátili se do Rakouska, i když do jiné části - do Tuxských a Zillertalských alp. zatímco Tuxské alpy jsou vápencové, vedlejší Zillertalské jsou krystalické, tvořené hlavně tmavou rulou a břidlicemi. Ubytovaní jsme byli v osadě Astegg nad městečkem Finkenberg poblíž Mayrhofen. Tato osada leží na svazích hory Penken (Tuxské alpy), pod ní se rozprostírá údolí Zillertal, na jehož druhé straně se tyčí hory Zillertalských alp - výrazné blízké vrcholy jsou Ahornspitze, Mittlere Grinbergspitze a Dristner.
více  Zavřít popis alba 
68 komentářů
  • 17.8.2018
  • 84 zobrazení
  • 12
  • 6868
Seebensee je vysoko položené ledovcové jezero v nadmořské výšce 1 657 m v Mieminger Gebirge (= Mieminger Kette), které spolu s horami Wettersteingebirge tvoří skupinu Wettersteingebirge und Mieminger Kette patřící do Severních vápencový Alp ve Východních Alpách. Nejvyšším vrcholem této části Alp je Zugspitze, což je také nejvyšší hora Německa (2 962 m). Z jezera Seebensee jsou vidět jen některé vrcholy masivu Zugspitze - Wetterspitzen (2 747 m), Wetterwandeck (2 698 m), Plattspitzen (2679 m) a Gatterlköpfen (2 490 m). První tři vrcholky jsou na fotkách kompletně schované v oblacích, Plattspitzen je trochu vidět a Gatterlköpfen jsou vidět celé. Výstup jsme zahájili z Ehrwaldu v nadmořské výšce 1 050 m a pokračovali po červené skrze lesy až suťovišti (1 430 m), ze kterého stezka pokračovala via ferratou do 1 670m a pak už jen mírně nahoru (1 680 m) a následně dolů až k Seebensee (1 657 m). Následující album je tvořené především z fotek přírody v bezprostředním okolí Seebensee.
více  Zavřít popis alba 
74 komentářů
  • 15.8.2018
  • 79 zobrazení
  • 16
  • 7474
Po Perseidech, u kterých jsem do poslední chvíle kvůli měnícímu se počasí nevěděl, jestli budu fotit v ČR, Rakousku, nebo Itálii (nakonec to bylo v ČR), jsme se vydali do rakouských Alp poblíž Innsbrucku. První album je ze Severních vápencových Alp, což je subprovincie Východních Alp - konkrétně jsme se pohybovali v horách Wettersteingebirge (zkráceně Wetterstein). Od horské řeky Leutascher Ache jsme se vydali vzhůru směrem Plattach a Gehrenspitze. Střídavě pršelo a mrholilo, takže jsme vystoupali asi jen 450 výškových metrů - částečně za to může i mé loudání se při focení. Hned ze začátku cesty jsem vedle stezky zahlédl v podrostu pod smrky (jak příhodné) v nadmořské výšce asi 1240 m orchidejky smrkovníky plazivé - byly tak nějak v optimu. Kromě všudypřítomné tolije, kruštíky a sem tam jsme narazili na okáče rodu Erebia. O něco později, v nadmořské výšce 1460 m vykukovala v trávě mezi tučnicemi i jedna odkvetlá orchidej (také menší a nenápadná). Už z dálky bylo jasné, že to musí být měkčilka jednolistá, což se také záhy potvrdilo...
více  Zavřít popis alba 
54 komentářů
  • 14.8.2018
  • 76 zobrazení
  • 12
  • 5454
Tohoto krásného velkého tesaříka jsem našel úplně náhodou - nemohl jsem to ovšem nechat bez fotky :-)
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
11 komentářů
  • 29.7.2018
  • 48 zobrazení
  • 9
  • 1111
Jedno z nejočekávanějších úplných zatmění měsíce poslední doby probělo v noci z 27. na 28. července 2018, protože díky vhnodným podmínkám průchodu geometrickým středem zemského stínu, trvala úplná fáze zatmění téměř hodinu a tři čtvrtě. Předchozí úplné zatmění v našich končinách proběhlo v červnu roku 2011 a září 2015 a na další jsme si počkali do ledna 2019 (to jsem nefotil, jen viděl poslední kousek, když jsem šel do práce - fotky tedy nebudou). Další úplné zatmění, které u nás uvidíme proběhne až 7. září 2025 (nebude vidět začtek) a následně 31. prosince 2028. Do té doby si musíme vystačit s částečnými (16. červenec 2019, 28. října 2023, 18. září 2024), polostínovými (10. leden 2020, 5. červen 2020), nebo jen s částečnými fázemi z úplných zatmění viditelných mimo ČR (16. květen 2022, 14. března 2025).

Zatmění v tomto albu však v ČR nemohl vidět každý, protože se nad východem republiky usadil mrak ku***č. Ač jsem byl daleko od zatažené části republiky, mrak seděl nad východním obzorem a stínil velkou část obzoru. Díky tomu sem si musel počkat na východ měsíce již v maximální fázi až v 22:07.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
29 komentářů
  • 27.7.2018
  • 61 zobrazení
  • 10
  • 2929
Původním cílem my sice bylo něco jiného (co jsem nenalezl), ale vzhledem k mé trase jsem dostal tip od Ivy na konkrétní místo, kde jsem mohl jít na jistotu na kropenáč vytrvalý, které bylo blízko mé trasy. Po cestě jsem také několikrát konečně narazil na violku žlutou sudetskou. Z Pece pod Sněžkou jsme se vydali skrze Zelený důl, přes Richtrovy boudy na Výrovku, odkud pak po hřebenech směr Klínovka a pak nazpět po zelené do Pece. Se západem slunce jsme na cestě potkali ještě slepýše, několik usínajících ohniváčků a dalších místních zajímavostí.
více  Zavřít popis alba 
80 komentářů
  • 23.7.2018
  • 77 zobrazení
  • 11
  • 8080
Po Českolipsku jsem se posnul o něco dál a ještě před obědem navštívil lokalitu s rosnatkou prostřední - velmi drobný, vzácný a kriticky ohrožený druh. Je to jiná lokalita než Mariánský rybník. V literatuře se setkáme s údaji o bohatém výskytu rosnatky okrouhlilisté a hrotnosemenek. Rosnatka prostřední zde jaksi nebývá skoro nikde jmenována. Roste na nejpodmáčenějších místech většinou an čisté rašelině s minimálním zapojením vegetace. Naproti tomu rosnatka okrouhlilistá, rostoucí zde úplně všude má raději o něco sušší místa. Třeba i pár desítek centimetrů od těch prostředních, ve větině případů ale na rašeliníku o pár centimetrů výše.
více  Zavřít popis alba 
38 komentářů
  • 22.7.2018
  • 65 zobrazení
  • 9
  • 3838
Že vám tato nenápadná, drobná orchidejka připomíná měkčilku jendolistou? Aby ne - dříve byla řazena do stejného rodu, tedy Malaxis paludosa, měkčilka bahenní. Dnes ji známe jako zástupce vlastního rodu. V České republice jde o velmi vzácný taxon, na Slovensku neroste. Častější je na severu Evropy a v Rusku. U nás ji najdeme zřejmě jen na pouhopouhých dvou místech - zde na Českolipsku a na Mariánskolázeňsku. Na začátku minulého století vyhynula na Třeboňsku. Osud českolipské populace byl mnohokrát nahnutý a několikrát zde byla rostlina považována za vyhynulou. Potřebuje totiž kyselé půdy - rašeliniště a rašelinné louky se stabilním vodním režimem. Vzácná není tedy jen u nás, ale kdekoli ve střední Evropě. Vzhledem k tomu, že u nás roste asi jen na zmíněných dvou místech, lze směle říci, že se jedná o jednu z nejvzácnějších a nejohroženějších rostlin republiky. Měkkyně bahenní je opravdu drobná rostlinka - mnohem drobnější a nenápadnější než měkčilka. V době květu je nejnápadnější květenství, díky kterému může dorůstat až cca 20 cm (typicky 7 - 17 cm, maximálně 24 cm). Nenechte se ale zmást - barvou a drobností květů je velmi dobře maskovaná. U země má pahlízu, ze které vyrůstají dva až tři lístky o velikosti maximálně 3 cm. Květenství tedy tvoří vlastně převážnou část rostliny - je tvořeno drobnými kvítky žlutozelené barvy velkými jen několik milimetrů. I přes vzácnost a ohroženost rostlinky jsem na lokalitě nalezl několik desítek rostlin (do 30, přesně už nevím, ale lokalitu jsem prozkoumával raději jen minimálně) - většina drobná nebo nekvetoucí. První největší rostlina byla už někým přede mnou jistě focena, nebo zkoumána. V jejím okolí však i přímo na vyšlapané stezce rostlo i několik nenápadných rostlinek, které byly zřejmě přehlídnuty. Což je velmi snadné i když bylo díky velkému loňskému suchu rašeliník prakticky suchý a žlutý, zatímco rostliny zelené. Pokud byste se někdo někdy na jedné z lokalit výskytu pohyboval, mějte na paměti, že to, že rostlinku nevidíte, neznamená, že tam není. Vidět jsou opravdu mnohdy, zvlášť pokud nekvetou, až ze vzdálenosti několika málo desítek centimetrů...
více  Zavřít popis alba 
24 komentářů
  • 22.7.2018
  • 53 zobrazení
  • 11
  • 2424
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
22 komentářů
  • 16.7.2018
  • 39 zobrazení
  • 12
  • 2222
Při cestě domů jsem se zastavil v Pošumaví ještě na asi nejprofláklejší lokalitě měkčilky. Roste zde v nižších nadmořských výškách než u Kvildy a počasí je zde také teplejší a sušší - všechny rostliny již odkvetly. Roste zde na louce, a díky svému drobnému vzrůstu a zelené barvě se opravdu špatně hledá! Je potřeba klást opravdu velmi zvýšenou opatrnost při hledání a mít oči doslova přilepené k zemi, abyste ji 1) vůbec našli a 2) nezašlápli.
více  Zavřít popis alba 
23 komentářů
  • 14.7.2018
  • 48 zobrazení
  • 12
  • 2323
Pomalu se loučíme s Šumavou, pak už jen jedna zastávka v Pošumaví a jedeme domů.

Vlk obecný je velký asi jako ovčácký pes. Ač jde o notoricky známé zvíře, možná někoho překvapí, že je ve volné přírodě snad ještě vzácnější než rys - jde o kriticky ohrožený druh naší fauny. V minulosti se u nás vyskytovaly stálé populace, než byl vlk ve volné přírodě na přelomu 18. a 19. století vyhuben. Dnes k nám občas pronikají jedinci ze stálých populací především v Polsku a na Slovensku. U nás je občas zaznamenán na Šumavě, v Beskydech a Jeseníkách. Nověji pak také na severu a západě Čech. Vlci na rozdíl od lišek žijí ve smečkách, které mívají 2-8 členů, někdy i 10. Smečka je pak snadno schopná ulovit jelena či divoké prase popř. srnce a malá zvířata a příležitostně i ovce, pokud nejsou dostatečně hlídány a zabezpečeny. Vlci mají dokonalý čich a kořist zvětří až na několik kilometrů. Pokud byste ve volné přírodě uviděli vlka, věřte, že on o vás věděl už opravdu dlouho... I když je v naší kultuře vlk vnímán většinou negativně, v severské a japonské mytologii jde o bytosti s božskými vlastnostmi. Japonští rolníci dokonce vlkům stavěli svatyně a žádali je o ochranu úrody před jeleny a prasaty. Vzpomeňme si ale také na vlčici stojící u zrodu Říma... Bohužel i přes obrovskou vzácnost a důležitost šelem ve zdravém ekosystému (stejně jako u rysů) vidí mnozí myslivci (neříkám že všichni a nechci je házet do jednoho pytle, jak by si mohl někdo přebrat!) vlka stále jako škodnou, což je jeden z dlouhodobě zakořeněných zvyků. Vlci a rysové ale vidí snazší kořist v nemocných a raněných jedincích, a tím udržují populace lovných druhů zdravější. No a kromě toho je tu samozřejmě ještě pytláctví...
Kategorie: přírodazvířata
více  Zavřít popis alba 
51 komentářů
  • 14.7.2018
  • 66 zobrazení
  • 15
  • 5151
Kýchavice bílá Lobelova je relativně běžný druh našich Sudetských a Karpatských hor od kýchavice bílé pravé ji v květu snadno poznáte dle květů - ta Lobelova je má zelené, kdežto pravá bílé. Ta pravé se vyskytuje jinde - nalezneme ji v Novohradských horách a na Šumavě. Třetím druhem je kriticky ohrožená kýchavice černá, kterou si opravdu splést nemůžete - tu nalezneme ve Džbánu, Podyjí a v Bílých Karpatech. Všechny druhy kýchavic jsou prudce jedovaté - patří k našim nejjedovatějším rostlinám. Prášek z jejího suchého kořene dráždí ke kýchání - odtud název. K otravám nejčastěji docházelo k záměně nekvetoucí rostliny s hořcem žlutým, jehož kořen se používá k dochucování alkoholických nápojů. Kdo neměl třeba v Tatrách na Slovensku hořcovou vodku? Jedovaté jsou všechny naše druhy - ta bílá je ale jedovatější než černá... Informace kde bych měl kýchavici bílou hledat jsem dostal opět od Tommyho.
více  Zavřít popis alba 
21 komentářů
  • 13.7.2018
  • 43 zobrazení
  • 11
  • 2121
Chalupská slať leží v nadmořské výšce kolem (spíše lehce nad) 900 m a průměrná roční teplota je zde 4,5°C. Vrchovištní rašeliniště tu má v maximální mocnosti rašeliny 7 metrů, průměrná mocnost je však kolem 2 m a podobně jako celá řada jiných Šumavských rašelinišť vznikla i tato koncem poslední doby ledové. Na území rašeliniště se nachází největší rašelinné jezírko v České republice a obsahuje několik plovoucích ostrůvků. Vegetaci Chalupské a Novosvětské slatě tvoří smrky, břízy, borovice, rašeliník a typicky rašelinné druhy jako jsou suchopýr, klikva, vlochyně, kyhanka, šicha či rosnatka. Na centrálním jezírku se usídlily kachny, které je zákaz krmit, protože svou přítomností způsobují eutrofizaci jezírka, a tím i jeho poškozování.

Boubínský prales je nejznámějším přirozeným nebo přirozenému stavu blízkým lesem u nás. Ač má rezervace rozlohu 667 ha, pralesy v ní mají rozlohu pouhých asi 80 ha. Boubín je významný tvorbou rezonančního dřeva - díky drsným podmínkám tu nárůst hmoty probíhá pomalu (až 10 letokruhů na 1 cm) a tvoří se tak rezonanční vrstvy. Stáří stromů zde však lze jen těžko určit z průměru kmene - v různých částech pralesa totiž rostou stromy různě rychle. Nad 1200 m tvoří porost přirozeně hlavně smrk. V současné době na celkové ploše pralesa má smrk podíl cca 50%, následuje buk se 40% a teprve pak je s 5-10% jedle. Příměsí jsou pak javor klen či jilm horský.

Poslední částí alba jsou louky mezi Stožcem a Černým křížem a jeho okolím. Hlavní cíl cesty, který sem údajně z Mrtvého luhu často zalétá, jsem však neviděl :-)
více  Zavřít popis alba 
78 komentářů
  • 13.7.2018
  • 94 zobrazení
  • 16
  • 7878
Rys ostrovid je kočkovitá šelma neodmyslitelně patřící do naší přírody, a i když byla v 18. století vcelku běžným obyvatelem našich horských lesů (kolem 16. stoleté byl vybit v Polabí a Povltaví), tak ji lovci téměř vyhubili. Přesnou doby vyhynutí původní populace nelze díky migraci přesně určit - stalo se tak ale někdy ke konci 19. století. V polovině minulého století se teprve začalo dařit navrátit toto nádherné zvíře do našich končin. Dnes se stav rysa odhaduje kolem stovky jedinců na celém území České Republiky. Největší hrozbou pro tento silně ohrožený druh jsou jak jinak, lidé - pytláci (za posledních třicet let to má být několik stovek kusů), střet s automobilem či odlesňování. Největší populace žije v jižních a západních Čechách. Necelé dvě desítky nalezneme na severovýchodní Moravě a v Jeseníkách jen pár kusů (kvůli pytlákům). Ojedinělý výskyt je čas od času zaznamenán v Krkonoších, Jizerských horách, Broumovsku a Českém Švýcarsku. Jde o plaché a samotářské zvíře, matky potřebují dobrý výhled a dostatek úkrytů pro svá koťata. Ač si to mnoho lidí nemyslí, rys svou přítomností přirozeně udržuje rovnováhu v divočině - loví převážně srnce, laně popř. muflony, prasata, lišky, hlodavce, zajíce, obojživelníci, hmyz apod. Není však příliš zdatný lovec - kvůli stavbě těla jde spíše o lov zaměření na číhání, opatrné přiblížení a následný rychlý krátký útok. Pokud se mu nepodaří během několika skoků kořist chytit, lov vzdává. Se svou délkou až téměř 1,5 metru jde o největší kočkovitou šelmu Evropy. Typické rozměry jsou však menší (kolem 120 cm na délku a 20 kg váhy).
Kategorie: přírodazvířata
více  Zavřít popis alba 
47 komentářů
  • 12.7.2018
  • 74 zobrazení
  • 13
  • 4747
Odpoledne jsme se od Kvildy vydali do lesů jiným směrem. Na stromech i na zemi naleznete desítky a stovky různých lišejníků, mechové mikrosvěty a na květech několik motýlů - častý je tu na Šumavě horský druh okáče Erebia euryale (okáč rudopásný). Sem tam v křoví nebo kolem cest naleznete v létě kvést prstnatec Fuchsův.
více  Zavřít popis alba 
90 komentářů
  • 12.7.2018
  • 68 zobrazení
  • 13
  • 9090
Dopoledne jsme se byli podívat, jestli třeba už náhodou někde v okolí Kvildy nevykoukne první hořec panonský, když je všechno posunuté časově...ne nevykoukl :-) Takže jsme se vydali do širšího okolí Kvildy vyhledat vzácnou zelenou orchidej měkčilku jednolistou. Jde o vzácnou a u nás kriticky ohroženou orchidej elativně malého vzrůstu - dorůstá 8 až 30 cm. Květy má velmi drobné a zelené - jen několik milimetrů velké. Rostou v řídkém klasu, který jich obsahuje 17 až 75. Květy mají resupinaci o 360° - když se na ně podíváte detailně jsou překroucené tak, že pysk směřuje vlastně nahoru. Barva květů není moc variabilní - žluto zelené až světle zelená. Jak už napovídá její český i latinský název, většinou má jen jeden list - vzácně dva až tři. Roste na mírně vlhkých až mokrých stanovištích či na zrašeliněných a slatinných loukách nejčastěji v lese, olšinách, mechatých lesích a lesních lemech či okrajích cest v podhorských a horských oblastech. Na Šumavě je tento druh zným od 60. let a nalezneme jej zde na cca 10 lokalitách. V Krkonoších byl objeven teprve v roce 1998. Kromě měkčilky lze v oblasti kolem cest nalézt mnoho prstnatců Fuchsových. Nalezl jsem také pravděpodobně jednoho dokvétajícího křížence s prstnatcem májovým rašelinným (je ale možné, že jde o čistého prstnatce fuchsova), pár bradáčků vejčitých a několik albinotických forem prstnatce Fuchsova. Některé měli i žlutá prašná pouzdra (brylky), což jsem si myslel, že ukazuje na prstnatec Fuchsův Soóův a albinotický Fuchsák pravý je má stále růžové, ale tak asi se pletu... Soóánka se totiž u nás prý vyskytuje jen v Bílých Karpatech.
více  Zavřít popis alba 
48 komentářů
  • 12.7.2018
  • 53 zobrazení
  • 9
  • 4848

Nebyla nalezena žádná alba.

Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu... Většina fotografií v albu jsou fotky dokumentačního charakteru bez nějakého většího estetického smyslu. Těch "lepších" je tam určitě méně a na nich jsou většinou až ty pravé důvody, proč jsem na daném místě fotil :-)
Snímky jsou zatím z následujících států:
ČR & SR, Německo, Kanada (2013 - východ), Turecko (2014), Velká Británie (2015 - Skotsko), Itálie (2015, 2016, 2018 - Dolomity, 2018 - sever), Čína (2016), USA (2017 - východ a západ) a Rakousko (2018 - Alpy)

> > > > > Od roku 2014 vytvářím souhrn uplynulého roku ve fotografiích: 2014, 2015, 2016 a 2017 < < < < <

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod. Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...

Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)

Aktivní od

5. srpna 2011

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno
reklama