Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

61 komentářů
Po krátké otočce v ČR na svatbě jsem opět přeletěl přes Atlantik do Buffala. jaro zde za ten týden podstatně postoupilo. Stromy se zazelenaly svěžím jarním listovím. Po květech kandíků ani stopy, berneškám se vylíhla housata a trojčety brzy odkvetou. na druhou stranu zase začalo v plném proudu kvést ostatní jarní kvítí, jako jsou pstročky, noholist a zimolez. Jen ti vlhovci se stále houpou ve větru na rákosí...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
16 komentářů
Cestu nazpět od bezáků jsem si udělal tak, abych se podíval na jednu moravskou lokalitu vstavače bledého, protože my v Čechách už jej téměř nemáme. Na Moravě je ho mnohem více. PP Stráň jsou krásná strmější louky rozprostírající se nad obcí Slavkov pod Hostýnem v Hostýnských vrších. Na těchto loukách se můžeme kochat jak nádhernými starými solitérními lípami, tak i bohatou květenou pod našima nohama. Kromě naší první orchideje, vstavače bledého, zde vykvétají i další vstavačovité - vstavač mužský, kukačka , prstnatec májoví či pětiprstka žežulník...kromě orchidejí tu roste i celá řada dalších zajímavých rostlin. Z fauny zde během roku poletuje celá řada motýlů a na sluníčku se vyhřívají ještěrky obecné...

Předchozí výlety za vstavačem bledým:
2016 Jičínsko
2015 Jičínsko
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
16 komentářů
Sice jsme ráno na Galovské lúky vyrazili brzy, ale cesta z Podyjí (210km) je dlouhá. Na Valašsku byl plán se sejít s tommy-haroldem a pokračovat krom Galovských lúk i na jiná místa, ale nevyšlo to a byl jsem na to sám. Jak už bývá zvykem, na prvním místě (Galovské lúky) jsem se zdržel déle, než bylo v plánu. Stihl jsem pak už jen najít jednu další lokalitku s bezáky a pak mě čekala 240km cesta zpět směr Hradec Králové se zastávkou o něco dále na západ na bledé. Z pochopitelných důvodů už zde neuvádím přesnější umístění oné loučky - stejně jako předchozí, i tato se nachází v CHKO Beskydy. Klenot, po kterém jsem šel jsem nenalezl - toto místo se nachází v údolíčku, kam slunce z jara ještě moc nesvítí. rostlinky tu sice pomrzlé nebyly, ale pro změnu absolutní většina z nich ještě nekvetla :-) Tak třeba zase za rok...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
58 komentářů
Brzy ráno jsme vyrazili z Podyjí od Znojma směrem dále na východ. Téměř u hranic se Slovenskem se na Valašsku dá nalézt celá řada nádherných květnatých luk rozprostírajících se na svazích mezi lesy. Asi nejznámější z nich je přírodné rezervace Galovské lúky o rozloze téměř 22 ha kolem hřebene Hrachovce v nadmořské výšce 710-770 m.n.m (vrchol Hrachovce má 776 m.n.m.). Dostat se tam lze z několika směrů - já zvolil cestiřčku do kopce od místa zvaného U králů z údolíčka Uherského potoka. Když se dostanete až tam, na chvilku si sednete, máte možnost se kochat nádhernou přírodou s občasnými výhledy do zvlněné krajiny Valašska. Asi největším lákadlem je brzy na jaře početná populace prstnatce bezového, o něco později zde vyjvétají i jiné orchideje (např. vstavač mužský, prstnatec májový, okrotice...). To však samozřejmě nejsou jediná botanická lákadla. Fotografovaní bezáci bohužel nebyli v nejlepší kondici pár večerů předtím padly teploty k nule vykrystalizovaná voda udělala své - většina z orchidejek nebyla moc fotogenická.
Vzhledem k tomu že se vstavače i prstnatce snadno kříží, nalezneme i zde křížence. Na fotkách mám zřejmě jen čistýý botanickýý druh p.bezového, někde je tam ale možná i prstnatec Ruppertův (Dactylorhiza ×ruppertii = Dactylorhiza majalis subsp. majalis × Dactylorhiza sambucina). Žádná z mnou fotografovaných rostlinek skvrnité listy neměla, takže by byla determinace v tuhle chvíli už celkem složitá, pokud tam kříženec je.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
68 komentářů
Konečně! I když je Podyjí oblastí, kde jste schopní potkat všechyn naše druhy užovek, doposud se mi to nepovedlo. Loni to byla alespoň užovka stromová. Je to nádhernýý had dorůstající délky až přes dva metry. V ČR se vyskytuje jen ve třech oblastech (Moravec et. al, 2015), kde tedy o velice vzácný a kriticky ohrožený druh plaza. Abych byl přesný, mělo by jít o našeho nejohrženějšího hada. Miluje prosluněná suchá místa, avšak vyžaduje, aby v jejich blízkosti tohoto biotopu byla i místa vlhká - často to jsou řídké listnaté lesy, lesosetpi, vinice a sady.

Ostatní má alba z Podyjí:

2017 - užovka stromová toto album
2017 - ještěrka zelená

2016 - hlavně modrásek rozchodníkový

2015 - vstavač kukačka
2015 - pestrokřídlec podražcový
2015 - ještěrka zelená
2015 - hnědásek kostkovaný
2015 - jasoň dymnivkový
2015 - infračervená fotografie
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
84 komentářů
Řekl bych, že už se to pomalu stává tradicí - návštěva Podyjí začátkem května. Šobeská vinice a svahy vysoko nad meandry Dyje vyhřívá jarní slunce. Motýli kolem létají. Pozorný návštěvník se může začít setkávat s klenoty, které NP Podyjí nabízí... Jedním z nich je určitě i smaragdově zelená ještěrka - dospělí samci se navíc pyšní tyrkysově modrými hlavičkami.

Ostatní má alba z Podyjí:

2017 - užovka stromová
2017 - ještěrka zelená toto album

2016 - hlavně modrásek rozchodníkový

2015 - vstavač kukačka
2015 - pestrokřídlec podražcový
2015 - ještěrka zelená
2015 - hnědásek kostkovaný
2015 - jasoň dymnivkový
2015 - infračervená fotografie
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
24 komentářů
Bublinatka Campbellova je klenot mezi masožravými rostlinami - jde o velmi drobnou a křehkou rostlinku, která se relativně obtížně pěstuje. Má ráda světlo, ale chlad ideálně s větším teplotním poklesem během noci (12-16°C je takové celodenní optimum). Domovinou jí je jižní Amerika (Venezuela, Guayana, severní Brazílie) - vrcholky stolových hor, kde v chladných a nehostinných podímínkách roste epifitně hl. na kmenech stromů v nadmořských výškách typicky 1 500 - 2 500 m n.m. Rodokmen mého klonu nás zavede konkrétně na Mt. Roraimu.
Bublinatky jsou rostliny bez listů a kořenů, ty jsou nahrazeny podzemními a asimilačními prýty. Jejich těla jsou však velmi křehká. U.campbelliana spolu s U.quelchii (také jihoamerický horský epifyt) a U.menziesii (jediná hlíznatá bublinatka) jsou jediné bublinatky s květy v červených odstínech (U.quelchii spíš do purpurova až fialova) a všechny jsou velmi obtížně pěstovatelné...
Letos jsem se navíc bál, že kvetení neuvidím kvůli stáži v USA. Měl jsem štěstí, při otočce v ČR kvetla :-)

Starší kvetení epifitních a orchideokvětých bublinatek:
Utricularia asplundii × endresii 2016
Utricularia campbelliana 2016
Utricularia asplundii 2015
Utricularia endresii 2012
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
60 komentářů
O týden později, když přestalo špatné počasí a opět trochu vysvitlo slunko jsem se vydal zkontorlovat, co se v jarním lese změnilo. A že toho bylo! Kandíky už byly odkvetlé a vytvářely plody, v podmáčených místech pro změnu zlatě zářily blatouchy a orseje. Tím ale květy, jak je známe z našich lesů víceméně končí. Mezi listím začínaly vykvétat jiné drobné efemeridy a především nádherné rostliny rodu Trillium - u nás dostali jméno trojčeta. Latinské i české jméno výstižně popisuje fakt, že na rostlině najdeme listy i části květů po třech. Kromě probouzejících se květů jsem poprvé narazil na místní jeleny (deer) - přesněji jde o jelence běloocasé. Spíš jsou to takové srny, ani zdaleka nejsou velcí jako naši jeleni - ty v USA jsou také, ale to není "deer", ale "elk" (jelen wapiti, Cervus canadensis). Ač bylo to setkání příjemné, ve skutečnosti jsou tu jelenci velkým problémem podobně jako u nás divoká prasata. Později jsem se od botaniků a ochránců přírody dozvěděl, že mnou navštívený les býval známý rozmanitostí bylinného patra a nádhernou škálou jarních efemér, ale i později kvetoucích rostlin. Přítomnost jelenců však zde, stejně jako na mnoha dalších místech, nenávratně podrost zničila - sežráno a rozdupáno. Jelenci tu zřejmě, stejně jako u nás prasata, nemají přirozené nepřátele, a křehká rovnováha je posunuta od ideálního stavu...

Nakonec přidám ještě pár mobilových fotek, než jsem odletěl na skok nazpět do ČR na svatbu známých...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
69 komentářů
Do Buffala jsem se dostal v době, kdy už nebylo po sněhu ani památky, a lesní efemery již měly začít kvést. Jeden z mých prvních nepracovních cílů během mého půlročního působení na University at Buffalo bylo nalíézt a vyfotit jeden z amerických kandíků - druhů je po celém severoamerickém kontinentu několik a většina z nich je bílá nebo žlutá. Tím, na který jsem měl zálusk já, se stal druh Erythronium americanum subsp. americanum, jež se dá přeložit jako "kandík americký" (v angličtině má, jak je "zvykem" několik jmen: od obecného trout lily po specifičtější yellow trout lily či yellow dogtooth violet). Tento druh má ještě druhý poddruh Erythronium americanum subsp. harperi roste pouze ve státech Louisiana, Tennessee a Georgia.
Kandík Erythronium americanum je rostlina tvořící kolonie v lesnatém prostředí východního pobřeží Severní Ameriky. Ve svém areálů rozšíření jde široce rozšířený a vcelku běžný druh. Nevěděl jsem, jestli je její čas - brzy? pozdě? Po šmajdání po lese jsem nakonec na zemi nalezl listy, u kterých jsem si na 90% byl jistý, že musí patřit nějakému kandíku. Místní flóru neznám - 100% jistý jsem si být nemohl... Po květech ani památky. Ale naštěstí ani po plodech. Po dalším hledání jsem objevil první květy a dále v lese jich pak již bylo stovky - roztroušené, většinou jeden na několik metrů čtverečních. Absolutní většina rostlin nekvete - musí být 4-7 let staré, pak tvoří dva listy (mladé rostliny jen jeden) a květ. Kvést má v populaci přibližně 0,5% rostlin. 99% je nekvetoucích a s jedním listem. S rozdílem jednoho měsíce jsem tedy viděl kvést náš růžový kandík psí zub a místní žlutě kvetoucí druh. Schválně můžete porovnat... Který je hezčí? To snad ani nejde porovnat. Žlutě kvetoucí rostliny jsou přeci jen v tuto roční dobu běžnější a růžově kvetoucí kandík psí zub je příjemné zpestření...na druhou stranu, kandík se žlutými květy je pro nás z Evropy tak trochu exotika. Alespoň tedy ve volné přírodě...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
132 komentářů
Našel jsem konečně trochu času, tak jsem se dostal k prvnímu z alb focených v USA během mého půlročního působení na University at Buffalo jako "visiting scholar". Nebojte - z jara ještě přibudou návštěvy ČR (především moravské). Kousek od severního kampusu leží nevelký les Letchworth Woods - na první pohed vypadá jako naše lesy, během jara, kdy vykouknou první jarní efemery, začne být rozdíl patrný. Pstročky a konvalinky sice vypadají podobně jako u nás, létají tu podobn motýli a stromy taky nevypadají tak odlišně... ale podrost je tu mnohem bohatší a nalezneme v něm rostliny nám neznámé. V tomto albu je vidět noholist, trilium a lehoulince nakousnu i místní kandík.

Noholist je zajímavě vypadající rostlina z čeledi dřišťálovité (Berberidaceae) rozšířená po východním pobřeží Severní Ameriky. Zajímavostí je, že tato rostlina roste v koloniích původně vycházejících z jednoho kořene. rostlina produkuju jeden list, pokud nekvete, nebo pár listů, pokud kvést bude. Tyto listy vypadají jako deštníky/slunečníky a kromě téměř půlmetrové výšky mohou mít rozměry přes 30 cm. Celá rostlina včetně zelených plodů je jedovatá - plody se stávají jedlé po zežloutnutí. Rostlina obsahuje jed podofylotoxin, který je v moderním lékařství spolu se svými deriváty používán jako cytostatikum (léčba genitálních bradavic, lupénky, nádorů apod.).

Berneška kanadská, u nás známá hlavně jako b. velká, je zde doma - potkávám ji tu prakticky každý den. zdržuje se kdekoli, kde je trochu stojaté vody. Viděl jsem ji i u hlavní silnice v příkopu zatopeném spodní vodou - té je tu díky blízkým velkým jezerům Erie na západě (přímo sousedící s Buffalem) a Ontario (kousek na sever) dostatek.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
34 komentářů
Už při odjezdu z Libického luhu jsme za zády (ve zpětných zrcátkách) viděli bouřku. Večer došla i do HK, tak jsem z okna udělal pár snímků. Foťák hozený na parapetu...nebo to bylo žehlící prkno? Už si nepamatuji...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
66 komentářů
Loni jsem se poprvé viděl za jarními divy do polabí, na stejné místo jako letos. Libický luh, jak už jméno napovídá, je lužní les. Tento na jaře vykvétá miliony bílých a růžových květů dymnivky duté (Corydalis cava) (méně často se pak dají nalézt opravdu sytě růžové a dokonce i bílé s růžovými okraji květů). na rozdíl od té loňské návštěvy, tato byla dříve a v podstatě je jen o dymnivkách - jiné zajímavosti jsem letos vyfotit nestihl. Na druhou stranu jsem přijel skoro o dva týdny dříve, takže jsem dymnivky zastihl v plném květu! Jde opravdu o jednu z nejkrásnějších lesních podívaných u nás během jara: Později jsou v této oblasti růžovo-bílé koberce dymnivek nahrazeny bíle kvetoucími koberci medvědího česneku.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
31 komentářů
Fotky z loňské návštěvy mi, bohužel, přijdou mnohem lepší než ty letošní. Opět jsem se na místo vypravil odpoledne, kdy je tato část svahu zalita stíhem (příšště se opravdu musím na místo dostat mnohem dříve konečně!). Pozitivem budiž, jsem jsem na místě dostal tip na místo, kde roste druhý koniklec, které ho jsem díky tomu také konečně objevil. Oba tyto druhy jsou kriticky ohrožené a obou u nás hrozí vymření - zvláště pak pro ten světlejší, koniklec jarní.

Koniklec jarní (obě jeho variety, zde Pulsatilla vernalis var. vernalis) kvete velmi světlými květy s růžovým nádechem rostoucí v řídkých borech (což platí pro toto místo), březových lesících a vřesovištích v NÍŽINNÝCH polohách. Jde tedy o půdy písčité a kyselé. V ČR je současný výskyt znám pouze ze dvou vzdálených oblastí, kde navíc přežívá několik málo rostlin. Druhá lokalita je na Třeboňsku a mělo by jít o pozůstatek rozsáhlého ostrůvkovitého rozšíření od Plzně k Jindřichovu Hradci a do Novohradských hor.

V Čechách se jedná o území v okrese Mladá Boleslav. Populace je zde pravidelně monitorována, oplocena se snahou o záchranu vysazováním nových rostlin (od počátku devadesátých let). Docházelo (dochází???) i k výsevu stovky semen, většinou však bylo nalezeno jen něco kolem deseti vyklíčených semenáčků. Výsatba i výsev pochází z rostlin, které mají původ zde, v původních rostlinách, nejde tedy o introdukci z jiných států (jako tomu bylo např. u jaso%ně červenookého ve Štramberku). Z historických údajů vyplývá, že na tomto místě v posledních desetiletí vždy kvetlo jen něco kolem čtyř rostlin a podobný byl počet těch sterilních. Výsatbou se především počty sterilních rostlin podařilo zvednout. Situace je však nadále poměrně smutná. Navíc, před dvěma lety jsem od jednoho chlapíka, kterého jsem potkal ve Středohoří, slyšel, že Jihočeská populace pravděpodobně zanikla. Nevím co je na tom pravdy a jestli to jen nebyla přechodná "katastrofa" způsobená suchy... Vstupovat tedy do oplocenek na Mladoboleslavské lokalitě může být velká neuváženost - zničení i jedné rostlinky totiž snížuje populace v procentech... Stačí mít delší ohnisko, natažené ruce a trpělivost :-)

Takže fotky nejsou nic extra ze dvou důvodů - "nepřístupnosti" k rostlinám (pokud jste ohleduplní) a špatně zvolené "hodiny" pro focené :-) Tak snad za rok s lepším světlem a lépe...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
45 komentářů
Opět krástká zastávka u boleslavských syslíků...

Starší návštěvy jsou zde:
2016
2015
2014 léto
2014 jaro
2013
2012
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
37 komentářů
Jak už se stalo mým zvykem po několik posledních let, opět jsem se snažil mít štěstí při honu na legendární modrou žábu. Ta se má objevovat na některých místech v ČR v době, kdy kvetou sasanky hajní. Jako další podmínka pro ideální čas se udává slunečný den a ideálně bezvětří. První pokus letos nevyšel, tak jsem to zkusil o dva dny později...

Cestou k rybníku podél koryta jsem potkal mladého skokana zeleného a hnědého a několik ropuch. Ty pravé ropuší orgie však čekaly kolem břehu rybníka. Stovky jedinců plavaly ve sluníčkem prohřáté vodě. Na některých fotkách, kde je pár, si můžete všimnout o kolik jsou samice mohutnější než samci. Za očima stojí za povšimnutí přítomnost jedových žláz, podobně jako tomu je u mloka skvrnitého. Ropuchy mohou být barevně variabilní - tu je většina jedinců okrová, některé více do šedivozelena. Pokud jste se někdy koukali ropuše přímo do očí, nemohli jste si nevšimnout jak jsou nádherné. Ropucha obecná patří mezi naše běžnější žáby (jde stále o nejpočetnější a nejodolnější druh našeho obojživelníka vůbec), i když je řazena do kategorie "ohrožený druh". Stále je na tom mnohem lépe než ropucha zelená (silně ohrožená) a nebo dokonce ropucha krátkonohá (kriticky ohrožená), což je naše vůbec nejvzácnější žába.

Relativní běžnost ropuchy obecné je dána její nenáročností na prostředí - obývá lesy, louky, pole i zahrady a městské zelené plochy. Přes den ji většinou potkáme jen v době rozmnožování, jinak je to tvor noční. Doba rozmnožování je také nejkritičtější část roku. Žáby totiž migrují nazpět k vodním plochám a právě v této době u nás na silnicích umírá tisíce jedinců. Pokud víte, že takové místo v okolí máte a přes silnic žáby migrují, zpomalte - je větší šance žábu nesrazit (většinou jich na silnici není tolik, aby se jim nedalo nevyhnout). Většinou totiž ropuchy srážku s autem přežijí - zmrzačené. Většinou poškozený jejich nejdůležitější orgán - jazyk. Na smrt (neschopny přijímat potravy popř. se pohybovat) pak ropuchy čekají dny až týdny... často přilepené k silnici s vyvrženými vnitřnostmi. Stále však na živu...

Právě z důvodu výskytu skokana ostronosého zde místo focení prozrazovat nebudu... Na internetu není problém najít články o tom, jak některé moravské lokality dopadly.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
42 komentářů
Ano - konečně je mám i já, protože se mi podařilo trefit to malé okno v roce, kdy se dají fotit... Během celého roku vypadá skokan ostronosý skoro jako normální skokan hnědý - menší (jen 6-8 cm) se špičatějším nosem (a několika dalšími morfologickými znaky), ale jinak v podstatě nic zajímavého na vzhledu. To, proč jej všichni fotografové přírody touží fotit a milovníci přírody spatřit tkví v jedné jeho speciální vlastnosti - v obodbí páření samci skokana ostronosého na několik málo dní zmodrají (barva pak není hnědá ale modrošedá, modrá až s fialovým nádechem). nejvíce vynikne, pokud je samec ve stínu - na ostrém slunci je navíc problém fotit z takového úhlu, kdy je vidět světlé hrdlo, které opravdu svítí odrazem slunce. Letos to byly dny tři. Já je zastihl v den prvý, kdy modrat začínali - maximum bylo den po mě. jde o jeden z nejúžasnějšších jevů, se kterým se v naší přírodě setkat můžeme. Není to ale vlastnost unikátní jen pro skokany ostronosé. Tuto schopnost do jisté míry mohou mít i samci skokana hnědého - jev je to u nich však vzácný a modrost není nikdy tak výrazná jako u skokana ostronosého. Při focení tohoto skokana je třeba míti na zřeteli také dalšší fakt: jde o poměrně dost plachý druh, který se rychle skrývá do vody či vodní vegetace. Ropuchy je naproti tomu možné vzít do ruky.

Co se týčče samotného páření, to probíhá v tzv. axilárním amplexu (samec se drží samice za předními končetinami). Samice kladou obvykle jeden až dva shluky o stovkách jednotlivých vajíček (může mít až několik tisíc). Jeden z rozpoznávacích znaků je, že jsou shluky uloženy v úrovni hladiny (nebo mírně pod hladinou), a jsou uchyceny k vodní vegetac (ne však "napíchnuté"). Skokani nesnášejí vodní plochy s velkou koncentrací ryb - kvůli vajíčkům. Shluky navíc nalezneme spíe než na volné vodní ploše někde v litorálním porostu - ideálně dobře osluněním. Dospělci navíc požadují v okolí vodní plochy rozmanité biotopy. Našše kajina, jak ji známe - pole a smrkové monokultury - jsou naprosto nevhodné a skokana v okolí takovýchto míst nenajdeme.

Modráků tu prý před několika lety bývalo každé jaro několik tisíc, pak ale rybník vybagrovali a dnes se odhaduje, že se tu na jaře páří jen několik stovek jedinců. No - já jich viděl jen několik kusů - ale dalšší dva dny to zřejmě bylo lepší...
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
38 komentářů
Poprvé jsem se konečně dokopal k tomu, abych se vadal na kandíky, loni. Na místo jsem dorazil brzy ráno a celé focení bylo příliš brzy - květy nebyly ještě otevřené. Proto jsem se letos rozhodl na kandíky dojet odpoledne, kdy květy budou otevřené. Shodou náhod to bylo přesně o den dříve, než loni. Co jsem však nedomyslel, byl sklon terénu. Přesto, že bylo pozdní odpoledne, slunce bylo stále ještě vysoko. Kandíky rostou však na svahu, který je brzy zalit stínem hustého smrkového porostu nad nimi. V době, kdy jsme tam dorazili tedy byla větššina rostlin ve stínu a sem tam prosvitl paprsek světla na nějaké ty rostliny.
Květy kandíků jsou sice v lese velice dobře vidět, ale nekvetoucí rostliny ne - a jsou to právě ty kandíky, které trpí nejvíce pod nohami turistů. Paradoxne jsou vidět podupané i kandíky, které byly v květu. Každopádně předposlední snímek v albu ukazuje, jak špatně jsou nekvetoucí rostliny vidět - proč? jejich kresba na listech je celkem dobře maskuje ve hře světel a stínů odehrávající se na padlém loňském listí... Snad je to dobrá demonstrace proč se nesnažit chodit mimo vyšlapané cesty - kandíky rostou doslova v dosahu prstů z těchto cestiček (některé jsem viděl i na nich). A 100%, když sejdete z nich, tak nějaký ten kandík zadupete, aniž byste o tom věděli.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
38 komentářů
Název alba není úplně přesný - správný a celý název rostliny je ladoňka dvoulistá pravá česká (Scilla bifolia subsp. bifolia var. bohemica) - jde o kriticky ohrožený druh ladoňky, která je v kategorii "silně ohrožená" chráněna i zákonem. Tato rostlina na jaře vykvétá v PR Na hornické stovkami modrých květů (já nalezl i jednu růžovou!) s mnoha dalším jarním kvítím. PR Na hornické je lužní les podél řek Labe a Stará Doubrava se slepými rameny a tůňkami - les by měl být typu jilmové doubravy.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
29 komentářů
Asi každý z nás zná sněženky. Naši předkové ji nazývali celou řadou jmen: sněženka lepá, sněhovka lepá, sněženka lepá, podsněžník bílý, sněženka podsněžník, sněženka předjarní. Dnes ji známe jako sněženku podsněžník. Sněženky jsou rostliny z čeledi amarylkovité a nášš dommácí druh patří mezi rostliny ohrožené, kdej i ve stejné kategorii chrání i zákon. Navíc, stejně jako ostatní druhy tohoto rodu, i ona je chráněna mezinárodní úmluvou CITES, podobně jako orchideje. Větššina z nás zná sněženky jako jarní efemeridy našich zahrádek a v přírodě ji potkáme jen zřídka - navíc většinou jde o zplaněné rostliny. Stejný je zřejmě i původ této kolonie v záhybu říčky Zábrdka. V lužním lese se tu nachází pěkné trsy sněženek, ale vzhledem k blížkým obydlím lze s jistotou předpokládát, že její původ zde je antropogenní. Přestože toto místo mám doslova několik desítek minut chůze od domova, sněženky jsem tu často přehlížel, a teprve před pár lety jsem si jich všiml a letos je zastihl v květu s foťákem v ruce. Pár měsíců na to zde bude kopřivový džungle :-)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
38 komentářů
Nějakou dobu jsem na ně koukal z okna seminárky na zahradě léčivých rostlin při čekání na zahraniční studenty. Když začaly plně kvést, tak jsem si tam s kolegou zašel udělat pár snímků. Přecijen je to jedno z prvních focení každého roku :-) Talovín zimní je jarní efemera, která často zplaňuje do volnné přírody. neí však druhem původním. V ZLR FaF UK zplaněla a rozrostla se kolem starého zahradního domku - co jsem slyššel, tak mmá být domek zbořen. Snad to nějaké talovíny přežíjí a opět zarostou trávník a na jaře jej pokryjí stovkami dukátů...
Zplanělé talovíny jsem např. nalezl před dvěma lety na PP Radouň na Litoměřicku.
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
24 komentářů
Na astro jsem poslední dobou neměl moc času a počasí, alespoň mi přijde, tomu vůbec nepřeje. Jasných nocí s kvalitní oblohou je čím dál méně. Pár pokusů z přelomu roku zde předkládám - některé ne příliš povedené :-(
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
40 komentářů
Konečně se koncem července dostávám k prvnímu albu roku 2017. Na začátku února mě překvapila milá návštěva - na láčkovce jsem objevil skákavku pruhovanou :-)
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
66 komentářů
Album bylo, je a bude postupně doplňováno... Bohužel obsahuje často fotky jen z mobilních telefonů.
Fotky jsou OD NEJNOVĚJŠÍ po nejstarší
A co že to vlastně album obsahuje?

Duhy, halové jevy - vedlejší slunce, halo, halový sloup, irizace oblaků
korony kolem slunce, měsíce a jasných hvězd a planet
Zvířetníkové světlo, Venušin pás a stín Země (tzv. temný soumrakový oblouk)
Krepuskulární paprsky, Tyndalův jev, stíny kondenzačních stop a letadel
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis
92 komentářů
Toto je již třetí ohlédnutí se v pořadí po předchozím předchozího ohlédnutí se za rokem 2014 a 2015. A jak už se stává zvykem jde o průřez nejzajímavějšími momenty uplynulého roku - ať už zážitky z přírody nebo setkání s novými či zajímavými druhy.

Mezi nezapomenutelné zážitky krom několika výjimečně barevných západů slunce a několika pozorování Kelvin-Helmholzových oblak a mammatů patří pozorování Nočních Svítících oblak z paluby Boeingu 747 a přechodu Merkuru přes Slunce.

Přestože byl rok 2016 nabitý pracovně-studijními povinnostmi, takže příliš nových setkání nebylo, měl jsem možnost potkan pár nových druhů a opět se setkat s několika zajímavými "starými známými". Pro mě nejdůležitější milníky loňského roku 2016 byly především následující setkání s těmito druhy:

kriticky ohrožený kandík psí zub
silně ohrožený křivatec český
les plný dymnivek
kriticky ohrožená žábronožka sněžní
kriticky ohrožený koniklec jarní
ohrožený modrásek rozchodníkový
ohrožený roháč obecný
čínský modrásek Pseudozizeeria maha subsp. diluta
čínské vážky, především Brachydiplax chalybea subsp. flavovittata
kriticky ohrožená kudlanka nábožná
kriticky ohrožený švihlík krutiklas
Zobrazit celý popisZobrazit kratší popis

Nebyla nalezena žádná alba.

Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu... Většina fotografií v albu jsou fotky dokumentačního charakteru bez nějakého většího estetického smyslu. Těch "lepších" je tam určitě méně a na nich jsou většinou až ty pravé důvody, proč jsem na daném místě fotil :-)
Snímky jsou zatím z následujících států:
ČR & SR, Německo, Kanada (2013 - východ), Turecko (2014), Velká Británie (2015 - Skotsko), Itálie (2015, 2016, 2018 - Dolomity, 2018 - sever), Čína (2016), USA (2017 - východ a západ) a Rakousko (2018 - Alpy)

> > > > > Od roku 2014 vytvářím souhrn uplynulého roku ve fotografiích: 2014, 2015, 2016 a 2017 < < < < <

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod. Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...

Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)

Aktivní od

5. srpna 2011

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno
reklama