Název

Tamias amoenus subsp. caurinus (čipmank) a jelenec - 15.6.2019 (Hurricne Ridge, Olympic NP, WA, USA)

Popis

Nakonec jsem se rozhodl, že tento jednodenní "pobyt" rozdělím na tři alba. První už tu je - východ slunce; druhé je toto s výletem od Obstruction point; třetí bude pouze o tetřívkovi a čtvrté bude také odtud a ještě z okolí návštěvnického centra.

Hurricane Ridge patří k jedné z nejkrásnějších a dobře dostupných horských oblastí Olympijského poloostrova a národního parku. Nacházíte se zde na horní části pásu lesa a přecházíte přes subalpínský stupeň. Naskýtá se vám výhled na krajinu tvořenou ledovci plnou údolí a horských štítů včetně nejvyšší hory poloostrova - Mt. Olympus. Na jaře a v první polovině léta je Hurricane Ridge plné rozkvetlých luk a suťovišť - od lánů kandíků na jaře (polovina června, kdy jsme tu byli my) až po záplavu rudých kastilejí a fialovo-modrých lupin později v létě. Zatímco z Hurricane ridge je pěkný výhled většinou směrem do centra pohoří, od návštěvnického centra se dostáváme i na místa, odkud je vidět na sever - k Port Angeles a přes Úžinu Juana de Fucy až do Britské Kolumbie v Kanadě. Když jsem plánoval tento výlet, počítal jsem s krásným východem slunce a rozkvetlými bílými kandíky - a to je tak vše. Jak bylo vidět v předchozím albu, v plném květu byly teprve ty dříve kvetoucí žluté kandíky a bílé kvetly naplno jen na některých místech. Výlet po hřebenech v okolí Obstruction peak však přinesly nečekaná setkání se zdejšími zvířaty, a těm se budu věnovat, samozřejmě spolu s místní květenou, v následujících albech.

Tamias amoenus subsp. caurinus, "Olympic chipmunk" by se dal přeložit jako "čipmank olympský," české jméno však nemá. Jde o poddruh "Yellow-Pine Chipmunk," který české jméno má - čipmank západní. Čipmank olympský je endemický pro Olympijský poloostrov a vyskytuje se zde jak v lesích, tak na horní hranici lesa v subalpínské oblasti, kde se lesy postupně prolínají a přechází v horské louky. Živí se tí samým, čím ostatní čipmankové a veverky - semena, ořechy, bobule, hmyz a v menší míře v zimě i houbami.

Kromě čipmanka jsme potkali několikrát jelence černoocasé - první byl hned ráno na začátku cesty. Byla to laň se dvěma koloušky - jeden zůstal pozadu a okamžitě se skrčil a dělal, že tam není. Nehnutě čekal, až odejdeme, doufaje, že jsme si ho nevšimli. S teleobjektivem jsem udělal pár snímků zzpovzdálí a nechali ho v klidu být. Při cestě nazpět si ho matka již odvedla. Další jelence jsme viděli z dálky hluboko pod námi. Později, kdy naplno vysvitlo slunce nad vrcholky a začalo pálit, jsme potkali dalšího. Krátce po tom, co jsme se namazali opalovacím krémem vyšel z poza hřebene. Byli jsme po větru, takže vypadal překvapeně, že nás vidí. Větřil, nic necítil (nebo možná opalovací krém), a pokračoval ostražitě proti nám. Nasazenou jsem měl zrovna třístovku, takže jsem nechtěl výměnou objektivu riskovat, že ho vyplaším. Prošel velmi blízko kolem nás (opravdu velmi blízko na třístovku) a pokračoval dále šikmo ze svahu po suťovišti dolů. Přišlo mi, že jakmile jsme byli proti větru a ucítil nás, trochu zrychlil a ze svahu šel mnohem rychleji...

Kategorie a štítky

Nastavení