Název

Sarracenia jonesii (špirlice Jonesova) na rašelinných proudech - 22.8.2017 (South Carolina, USA)

Popis

V horách severně od města Greenville roste na obou stranách hranic mezi státy Jižní a Severní Karolína vzácná endemitická masožravá rostlina - Sarracenia jonesii (špirlice Jonesova, anglicky Mountain Sweet Pitcher Plant), někdy udávaná jako poddruh špirlice červené (Sarracenia rubra subsp. jonesii). Byla objevena E. T. Wherrym v roce 1929 a ani dnes není jasné, kde je z taxonomického hlediska pravda.

My jsme cestou z motelu udělali důležitou zastávku v Greenville, kde bydlí skvělý člověk - Jim Fowler, fotograf přírody (především orchideje a jiné botnické zajímavosti) a autor několika knih o přírodě. Jen co nás na chvíli pozval k němu domů, vrazil mi do ruky podepsaný výtisk jedné z jeho knih.

Vzhledem k tomu, že jsou lokality této špirlice umístěné v horách a hůře dostupné, vzal nás Jim svou terénní Toyotou Hilux (v USA vlastně Toyota Tacoma), kterou nás mohl vzít o mnoho kilometrů blíže, než kam bychom se dostali naším malým sedanem. Díky tomu jsme ušetřili mnoho času a odpoledne byli schopni přejet na další zajímavé místo kousek od Atlantického oceánu. Po krátkém prodírání se lesem jsme se dostali k prvnímu místu, kde však bohužel špirlice nerostly. Místo bylo prázdné a bahno rozvrabčené - asi nějaké zvířata. Snad. Následoval krátký přejezd, cesta lesem a objevili jsme se na dalším podobném místě. Zde byla skála více odhalená a stékal po ní potok.

Líbí se mi, jak o nich mluví Barry Rice na svých stránkách. Cituji: "I am sure they would be huge fun to slide down the bare rock surfaces, except that you would die in a crumpled, broken heap among the boulders at the bottom of the slide." Pro neanličtináře by šlo přeložit jako: "Jsem si jistý, že by to byla obrovská legrace sklouznout se po holém skalním povrchu, s tím rozdílem, že byste zemřeli v podobě pomačkané rozlámané hromádky mezi balvany dole pod svahem."

Špirlice zde totiž roste na specifickém druhu mokřadu - anglicky je to cataract bog; česky by to šlo přeložit jako rašelinné proudy a vodopády. Podloží zde tvoří zmíněné obnažené skály vypadající jako dómy, na které je z podzemí vytlačována voda. Ta teče po granitové skále a zvlhčuje ji, nebo tvoří potoky s kaskádami a vodopády. Na mělké půdě nedokážou většinou růst stromy a křoví, takže zde vznikají vlhká a slunná společenstva. Mokré skály jsou pokryté vrstvou řas a povrch je tak velmi kluzký. Díky strmosti skal, které často dole končí spádem, je chůze po nich místy velmi nebezpečná. Tento ekosystém je velmi křehký - půda je tu slabá a poškození je velmi snadné. Největším nebezpečím jsou dlouhá sucha, kdy po zástavě přísunu vlhkosti půda zasychá a odlučuje se od skály. Prudká dešťová sprška pak může celý ostrůvek půdy smýt. Druhým problémem je nelegální sběr rostlin z přírody a následné prodávání pěstitelům. V přírodě takto vymizela zelená forma Sarracenia jonesii f. viridescens (tato forma neobsahuje anthocyanin) a nalezneme ji už jen ve sbírkách. Když to tak vezmeme, tak všechny rostliny této formy ve sbírkách pocházejí, nebo jsou potomky rostlin nelegálně vyrvaných na těchto lokalitách.

Na téma taxonomického zařazení a ochrany píše Barry Rice na konci stránky věnované tomuto druhu následující: "In the end, I do not care a rat's bum about this point---my interest is in the conservation. If you ever get to see a cataract bog, with water sliding over the surface of the rock and Sarracenia clinging for life on its edges, I think you would agree that whatever the hell you want to call them, we should not kill these organisms by our own stupidity and carelessness." Opět pro ně-angličtináře překládám: "Konec konců - je mi to jedno (spory o taxonomické zařazení)--- zajímá mě ochrana. Pokud někdy uvidíte rašelinné proudy s vodou sjíždějící povrch skály a špirlice držící se zuby nehty na okrajích těchto rašelinišť, řekl bych, že budete souhlasit že je úplně jedno jak je chcete nazývat. Důležité je tyto organismy nezabít svou vlastní hloupostí a nedbalostí."

Špirlice Jonesova zde roste ve stínu stromů mezi křovím na okraji potoka, kde má díky nedostatku světla zelené láčky. V nižší partii skály jsme prošli lesem na druhou stranu potoka, a po cestě potkali pár nekvetoucích orchidejí. Na druhé straně pruhu lesa rostou špirlice také podél potoka. Zde však mají více sluníčka a jsou krásně vybarvené. Několik trsů lze najít na ostrůvcích hlíny pokryté nejrůznější flórou s okraji porostlými bublinatkami a několika rosnatkami.

Prozkoumávání přírody Jižní Karolíny koncem léta má jednu nevýhodu - je tu děsný teplo a dusno. Opravdu velké dusno. Tričko kompletně propocené a každou chvíli jsem hledal chlad ve stínu stromů. Stálo to ale za to a díky vedení Jima s jeho zkušenostmi a komentáři šlo o velmi povedený výlet na jedno z nezapomenutelných míst. Přesnou lokalizaci a název místa zde uvádět nebudu, i když je ona "rezervace" plošně rozsáhlá a pokud člověk neví, kam přesně jít, tak ona speciální místa nalezne jen těžko. Z důvodu ohrožení sběrateli jsou polohy míst výskytu tohoto edemického druhu ochranáři tajena.

Kategorie a štítky

Nastavení