Název

Orchideje, masožravky a další klenoty v Green Swamp Preserve - 22.8.2017 (North Carolina, USA)

Popis

Po více jak 4 hodinách v autě jsme se navečer dostali na místo - cílem bylo Green Swamp Preserve - jeden z nejbohatších ekosystémů v Severní Americe kypící životem na každém kroku. Zde zjistíte velmi rychle, kam se vám nedostal repelent. Komárů tu létá mraky - těch normálně velkých. A pak taky takové velké potvory, které teď subjektivně hodnotím jako několikacentimetrové. Což doopravdy byli! Např. Aedes albopictus (komár tygrovaný) je krásně zbarvený a více jak 2,5 cm dlouhý komár. Fotku jsem z pochopitelných důvodů neudělal. Kombinace vedra, dusna a komárů vás nenechává klidným.

Knihu, kterou jsem od Jima dostal (v minulém albu), je cenným souborem informací o tomto úžasném místě, a ze kterého jsem čerpal...

Green Swamp Preserve leží na jihovýchodě Severní Karolíny bylo kdysi 200 000 akrů lesnaté krajiny (dříve nazýváno The Great Green Swamp). Dnes se dochovalo jen cca 16 000 akrů. Toto místo se skládá z řídce rostoucích borovic bahenních (Pinus palustris, longleaf pine), stálezelených křovinatých rašelinišť. Velkou část borovic však tvoří také další dva druhy Pinus elliottii a Pinus taeda, které byly vysázeny v relativně nedávné době a slouží k těžbě dřeva. Poznat takovéto dva lesy od sebe není těžké - přirozený les tvořený borovicí bahenní je velmi řídký až téměř otevřená prostor, kdežto les tvořený dalšími dvěma druhy je hustěji rostlý a pro toto místo víceméně nepřirozený. Tyto velké změny započaly v 18. století a dnes jsme svědky jen pochroumaného obrazu toho, jak to tu kdysi mohlo vypadat. Původní porosty borovice bahenní tvoří specifický typ ekosystému známý v angličtině jako longleaf pine savannah - víceméně rovinatý ekosystém s řídce rostoucími stromy s bohatým travním podrostem. Podobný ekosystém se i zde nachází už jen ostrůvkovitě. Dříve prý tyto "savany" pokrývali 95% pobřežních planin od Virginie po Texas. Půda je zde chudá na živiny, což svědčí především masožravým rostlinám - najdeme zde celou řadu druhů. S některými z nich se zde v albu setkáme. Důležitým hráčem v udržená tohoto ekosystému v podobě, kterou má mít, jsou požáry. Dříve byly spouštěny údery blesků, dnes musí být zakládány úmyslně jako management lokality. Požár usnadní klíčení semen borovic a semenáče těchto borovic přežijí tyto relativně chladné a rychle se šířící požáry bez újmy. Řídce porostlé ostrovy savan jsou relativně suché a písčité, protože jsou mírně vyšší než okolní mokřady. Tyto mokřady jsou naopak bahnité s hustou vegetací. Začátkem 20. století dostaly tyto savany největší rány ve jménu pokroku a zisku. Podobně jako u nás docházelo ke kopání kanálů a vysoušení mokřadů a následná těžba dřeva (zároveň vysazování vhodnějších druhů stromů, než byly původní borovice bahenní), částečně pro přetvoření na obdělavatelnou půdu a farmy. Nové nepřirozené hustě sázené stromy tvoří stín a dochází k nevratnému poškození složení podrostu a ztráty výjimečné biodiverzity. Místa, která byla periodickými bažinami jsou nyní periodicky zcela suchá a požáry zapalují i tlusté vrstvy rašeliny, díky čemuž požáry trvají pár dní, ale týdny až měsíce a teplota ohně je pochopitelně mnohem vyšší. V současné době naopak jsou společnosti, které se snaží zbývající savany zachránit a udržují je v co nejpřirozenějším stavu. Přeměna "nových" lesů nazpět na savany s borovicí bahenní je proces pomalý a bude trvat desetiletí, ne-li déle, než dojde k obnově. Snad... Dalším problémem jsou nepůvodní a invazivní druhy - problém, který známe i u nás. Dalším problémem (a bohužel ne posledním), jsou "pytláci" vykopávající orchideje a masožravé rostliny pro svůj vlastní zisk...

Hlavním cílem v Green Swamp byly kromě masožravých rostlin především orchideje - dva zajímavě zbarvené vemeníky, které by možná ještě kvést mohly. Hodinu a půl jsme strávili blouděním, než jsme první kousky našli. To už do západu slunce zbývala hodina a světla rapidně ubývalo. Fotky jsou tu tedy nevalné kvality.

Orchideje jsou to žlutě kvetoucí vemeník Platanthera integra ( v anglické literatuře nazývaný spíše Gymnadeniopsis integra; Yellow Fringeless orchid) a oranžový fousatý Platanthera ciliaris (Yellow Fringed orchid). Nádherné druhy a oba už na odkvětu - 99% květů už osychalo a reznulo. S tím jsem tak nějak počítal, a přes to, jsem se rozhodl tu dlouhou cestu sem podstoupit. I tak jsou totiž nádherné a díky pro nás nezvyklé barvě velmi zajímavé. Orchidejí tu kvete samozřejmě mnohem více - především na jaře a začátkem léta. Kromě orchidejí je zde z botanického hlediska velkým lákadlem celá řada masožravých rostlin - mucholapky, špirlice, rosnatky, tučnice a bublinatky v celé řadě druhů. Bohužel teď koncem léta je tráva vysoká a nejen orchideje již nejsou v nejlepší kondici. O masožravky musíte spíš pomalu zakopnout, abyste je v tuto roční dobu v hustém a vysokém podrostu nalezli. Jedinou výjimkou je špirlice žlutá - vysoký druh který je díky barvě vidět i na větší vzdálenost. Za zmínku stojí i nádherné lilie, které mají teď optimum doby květu.

Z hlediska fauny jde také o bohatý biotop - kromě komárů jsme potkali několik druhů vážek a pavouků a jiných breberek vč. krásných anolisů (ještěrky). Za zmínku stojí pavouk nefila kyjonohá. Obrovský pavouk (samice) sedící uprostřed 1-2 metrové sítě natažené mezi řídce rostoucími borovicemi. Na dílku vidět není. Jen tak se prodíráte a najednou se vám objeví před obličejem. Nádherně zbarvený, ale umí nepříjemně kousnout pokud je vyprovokován. Obývá jih Severní Ameriky a Ameriku jižní a střední. U nás i v jiných státech bývá přezdíván jako banánový pavouk - což není jméno jen pro tuto nefilu, ale i jiné druhy tohoto rodu. Krom nefil tu mají i velké křižáky

Kategorie a štítky

Nastavení