Mt.St.Helens - východ a západ slunce u stratovulkánu - 2.9.2017 (Washington, USA)

Název

Mt.St.Helens - východ a západ slunce u stratovulkánu - 2.9.2017 (Washington, USA)

Popis

Stratovulkán horu St.Helens (často nesprávně nazývaná Hora Sv.Heleny) zná asi každý. Pojmenované není po svaté Heleně, nýbrž po britském diplomatovi Alleyne Fitzherberta, 1st Baron St. Helens - přítel objevitele hory George Vancouvera, který mj. pojmenoval i další stratovulkány v okolí - Mt.Adams a Mr.Rainier. Hora má i jiná jména - v řeči kmene Cowlitz je to Lawetlat'la a Loowit pro indiány Klickitat. Hota St.Helens se nachází na jihu státu Washington a jde o aktivní stratovulkán (také tzv. navrstvená sopka). Pro stratovulkány je typický kuželovitý tvar vzniklý periodickým ukládáním lávy a pyroklastických hornin vzniklých střídáním výlevné a explozivní fáze sopečné činnosti. Mt.St.Helens se nachází v Kaskádovém pohoří a je součástí 160 aktivních sopek patřících do tzv. Pacifického kruhu ohně resp. jeho části Kaskádového vulkanického oblouku. Vznik tohoto pásu vulkánů je následkem styku dvou hlavních tektonických desek - Pacifické a Severoamerické, mezi kterými se zde nachází ještě nestabilní deska Juan de Fuca. Hlavní kužel vulkánu St.Helens byl zničen při výbuchu Pliniovského typu 18. května 1980. Tento typ exploze je nejničivějším typem sopečné erupce pojmenované Pliniusem mladším při erupci Vesuvu v roce 79. Pro Pliniovský typ erupce je charakteristický sloup kouře sahající do horních vrstev atmosféry (až do stratosféry), obrovským množstvím materiálu vyvrženého explozí (objem je větší než kapacita kráteru a dochází k jeho ničení a tvorbě kaldery) a občasným výskytem pyroklastických proudů.

Erupce Mt.St.Helens 18. května 1980 zničila 400 výškových metrů sopky - magma se hromadilo pod severním svahem sopky až do chvíle, kdy došlo k sesuvu celé této části vulkánu. V tu chvíli přestal působit litostatický tlak na nahromaděné plyny a ty vytvořily explozivní erupci trhající magma a okolní horniny za následné tvorby kaldery podkovovitého tvaru. Vzhledem k tomu, že k erupci došlo na jaře došlo k tání obrovského množství ledu a sněhu pokrývajícího horu. Vzniklé bahno se sutí se hnalo krajinou rychlostí 75m/s a dosáhlo vzdálenosti 25km. Údolí kolem hory se díky tomu zvedlo o téměř 200 m. Rozpad sopky měl za následek tvorbu pyroklastických proudů (přehřáté plyny a popel o teplotě 700°C (obecně 100-1000°C) ženoucí se ze svahu sopky rychlostí 150-700 km/h. Pyroklastické proudy jsou jedním z nejničivějších projevů sopečné činnosti - byly jím např. pohřbeny Pompeje. Laviny sopečného materiálu, proudy bahna, spady a pyroklastické proudy zničily přibližně 600 km2 lesů. Erupci nepřežilo 57 lidí, jedněmi z nich byli vulkanolog David A. Johnston (po něm je pojmenovaná observatoř u St.Helens), prof. Antonín Svoboda a fotograf Reid T. Blackburn. Ekologická katastrofa tohoto rozsahu však přinesla důležité poznatky o obnově ekosystému po něm. Většina míst je veřejnosti nepřístupná - jen na některá místa se dá dostat po turistických trasách - Loowit Trail obkružující horu v nadmořské výšce 1200-1500 m.

Období

Statistiky

  • 47 fotek
  • 14 se líbí

Fototechnika

Ricoh K-3

Nastavení

Nahlásit album
Reklama

Pokračujte v prohlížení

Jestli se vám album líbí…

Přihlásit se na Rajče Prohlédnout znovu
Spustit prezentaci Zastavit
TIPZměny uložíte také pokračováním na další fotku či video a zrušíte je klávesou ESC.
Přidejte do popisu štítky (např. #svatba #cestování) a fotku či video tak objeví více lidí.
Mt.St.Helens - východ a západ slunce u stratovulkánu - 2.9.2017 (Washington, USA)
Komentáře Přidat