Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu... Většina fotografií v albu jsou fotky dokumentačního charakteru bez nějakého většího estetického smyslu. Těch "lepších" je tam určitě méně a na nich jsou většinou až ty pravé důvody, proč jsem na daném místě fotil :-)
Snímky jsou zatím z následujících států:
ČR & SR, Německo, Kanada (2013 - východ), Turecko (2014), Velká Británie (2015 - Skotsko), Itálie (2015, 2016, 2018 - Dolomity, 2018 - sever), Čína (2016), USA (2017 - východ a západ) a Rakousko (2018 - Alpy)

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod. Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...

Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)
47 fotek, 9.5.2015, 207 zobrazení, 159 komentářů | krajina, makro, příroda, země, zvířata
Po nádherném setkání s pestrokřídlecem a nevydařené setkání s jasoňem dymnivkovým jsme se vydali přes stoupání z úrovně Dyje nahoru směrem na vinici Šobes. Když už to vypadalo, že je na jasoňe brzy, tak nám alespoň dělaly společnost ještěrky zelené. Místo jasoně byl prvním krásným úlovkem můj oblíbený ostruháček ostružinový - kvůli jeho nádherně zelenému rubu křídel.

Vinice Šobes je jednou z našich nejstarších (a také nejznámějších) viničních tratí - vinice zde založili údajně už Římské legie. To ale není to jediné co dělá zdejší místo tak jedinečné pro pěstování vinné révy. Je tím i její specifické mikroklima. Skalní "ostroh" obtéká řeka Dyje obrovským meandrem zaříznutým do rulového podkladu, na kterém je vrstva suché, kamenité a kyselé půdy. Slunce se do svahů (jižní úbočí) opírá, vyhřívá je a zem teplo přes noc zase vadává. Mikroklima zde vytváří i vlhkost pocházející z Dyje obtáčející svým objetím téměř celý Šobes...

A teď zpět k rotlinstvu a živočišstvu Šobese - ještěrky nám v trávě utíkaly pod nohama dřív, než jsme je mohli vůbec spatřit a krom ostruháčka létalo kolem jen několik samců běláska řeřichového, žluťásci řešetlákoví a dokonce i žluťásci čičorečkoví/jižní/tolicoví - z letu nepoznám o kterého jde (ono to není jednoduché ani po tom co by vám sedli pod nohy) a pár baboček bodlákových. Kolegové fotografové, které jsme potkali znovu zde (poprvé v Havraníkách), nám sdělili že viděli několik otakárků fenyklových. Kolem nás však proletěl provokativně jen jeden otakárek ovocný aniž by někde usedl. :(

A pak najednou! Dole u Dyje jsme koukali na každého letícího větššího běláska a studovali jeho let, jestli to není jiný velký bílý motýl. Nikdy nebyl. A tady najednou zpoza plotu z druhé strany meandru přiletěl velký býlý motýl netřepající křídly charakteristicky jako bělásci. Částečně i plachtil tak jak to umí ten motýl, po kterém jsem po pestrokřídlecovi toužil nejvíce. Kriticky ohrožený jasoň dymnivkový. Tento druh jasoně se v ČR vyskytuje především na jihu Moravy (hl. okolí řek Dyje a Morava) a stejně jako pestrokřídlec i on patří do stejné čeledě - otakárkovití. Chráněný je legislativně nejen v ČR ale v celé EU! Vývoj tohoto motýla je vázaný na světlé lesy a jejich světliny, kde v bylinném patře roste dostatek jeho živných rostlin - dymnivek. Dospělci navíc potřebují v okolí louky či paseky, na které se mohou zalétat nakrmit na květech. Zajímavostí (ač logickou dle období výskytu dospělců) je, že vajíčka jsou kladena na uvadající dymnivky, či do jejich blízkosti, a ta pak přezimují. Housenky se líhnou začátkem dubna a celý cyklus může pokračovat dál...
Bohužel věština fotek zde je jen dokumentačních :( Stejně je samotné focené zábavnější, než pak prokousávání se výsledky doma u počítače...promazávat a dolaďovat...
93 fotek, 8.5.2015, 134 zobrazení, 146 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Ač ho přidávám jako poslední, chronologicky je to album první. Výlet začal vstáváním po druhé hodině ranní, výjezdem po třetí, nabráním po cestě rajčatového kolegu Miroslava Vrbu a ranní příjezd na místo. Bohužel, čím více jsme se blížili ke Znojmu a Podyjí, tím více bylo nad námi mraků. Celé dopoledne bylo zataženo, takže je toto album focené za nepříliš příznivých světelných podmínek. Kolem poledne jsme opustili vřesoviště a s trhající se oblačností spěchali na pestrokřídlece. Odpoledne zase, když oblačnost opět přibývala, jsme se vydali ze Šobese nazpět přes vřesoviště k autu.

Havranické vřesovitě kdysi dávno bývalo lesem (a ten se neustále hlásí o slovo zárůstáním nálety dřevin) a dnes je v nejrozsáhlejím v celém NP Podyjí. V bylinném patře teď na jaře uvidíte kromě bohaté sklatby trav a liejníků také kvést kručinku, hvozdíky, snědky, vstavače kukačky, divizny brunátné, mateřídoušky a celou řadu dalších zajímavých rostlin. Jedním z cílů zde kromě těch v názvu alba a vstavače kukačky byl také prstnatec bezový. Na místě, kde by měl růst jsme ho ale nenašli (špatné místo nebo čas?) - za rok se na něho snad pojedu podívat na nějakou z bohatých lokalit na Šumavě nebo Jižní Moravě. Podyjí je jedno z nejbohatších míst v republice co do poču motýlů - my jsme jich moc obdivoat kvůli počasí nemohli, hnědásek kostkovaný ale vyšel!

Nejvzácnějí rostlinkou tohoto alba je relativně nenápadná vikev panonská červená, řadící se k silně ohroženým druhům naší květeny.
20 fotek, 8.5.2015, 156 zobrazení, 75 komentářů | cestování, příroda, zvířata
Nakonec jsem se rozhodl toto album udělat zvlášť - tento nádherný druh naší ještěrky si to rozhodně zaslouží. Přestože jsou to většinou jen takové cvaky (zjišťuji že jsem nějaký moc líný :( ), tak si to album prostě zaslouží. Kombinace až tyrkysově modré (jen v době páření) a příjemně zelené barvy samců je nesmírně fotognická a oko doslova magnetizuje.
Ještěrka zelená je kriticky ohrožený druh našeho plaza - v Podyjí jsme je potkávali jak kolem Dyje, tak kolem Šobese. V trávě nám utíkaly samičky, ale výrazně zbarvení kluci se vystavovali jak na módní přehlídce. Jetěrky milují lesostepní lokality, do kterých se opírá slunce a kde mají dostatek úkrytů. Českou republikou probíhá severní hranice souvislého rozšíření. Severněji je jen pár lokalizovaných míst (např. v Polsku).
Ještěrka zelená se může dožívat i váce než 30 let!
4 fotky, 8.5.2015, 48 zobrazení, 11 komentářů | krajina, příroda
Na tyto fotky jsem úplně zapomenul, takže zde jsou s ročním zpožděním :-) Jde jen o pár cvaků s full-spektrum modifikovaným foťákem a IR filtrem.
Infračervenou fotografií s nám otevírá úplně nový svět. Věci, jak je známe, dostávají nový rozměr. Hlána je černější a stromy už nejsou zelené, ale jejich listí je sněhově bílé (no spíš s červenavým nádechem, samozřejmě). Fotky jsou jen v černobílé verzi - falešné barvy se mi ještě nepodařilo uspokojivě zvládnout a červeno-růžové fotky, ač jsou realitě nejblíž, vypadají zvláštně :-) Důvodem jiného vzhledu je, že jsme zvyklí svět vnímat v nějakých barvách, což je dáno odrazem a absorpcí částí spektra viditelného světla různými povrchy různých materiálů. Infračervená fotografie zachycuje pouze to IČ světlo, které objekt odrazí. Listí odráží IČ mnohonásobně více, než vše ostatní v krajině, proto je nejsvětlejší. V IČ světě máte z erných tepláků/batohu najednou batoh/tepláky světlounké, pleť se na portrétech nadpřirozeně vyhladí, oči změní barvu...
53 fotek, 8.5.2015, 236 zobrazení, 234 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Nezačínám sice prvním albem, ale toto bude asi díky jednomu z motýlů to nejzajímavější.
Jaro je na jižní Moravě období, kdy se zde můžeme setkat s jedním z našich nejkrásnějších motýlů. Je jím kriticky ohrožený pestrokřídlec podražcový z čeledi otakárkovitých. Z počátku to vypadalo, že je na ně ještě brzy - nad loukami v údolí Dyje žádní nelétali. Vlastně kromě píďalkovitých tam nelétal skoro žádný motýl, jen občas bělásek řeřichový a řepkový (?). Pestrokřídleci si hověli v trávě a nalézt se dali jen po vyrušení. Bohužel jejich živné rostliny, u poblíž kterých se zdržovali, rády rostou v husté směsi kopřiv a ostružiní na okrajích lesů a křovin... Popálené a podrápané nohy za to ale určitě stojí. Našli jsme asi pět jedinců, kdy jedna samice byla tak krotká, že se nechala fotit i v detailech. Všichni byli ještě neolétaní a pravděpodobně se vylíhli několik dní zpátky. Příbuzného a také kriticky ohroženého jasoně dymnivkového jsme však nepotkali.

Motýl je ohrožen zejména zánikem stanovišť, kde roste živná rostlina jeho housenek - hlavně proto, že populace jsou koncentrovány na malé plochy. Tato místa s výskytem podražce často zarůstají křovinami a náletovými dřevinami, mohou být brzy na jaře posekány nebo zamořeny spadem pesticidů z polí (to naštěstí zde asi nehrozí).

Co se týče vzhledu tohoto krasavce, tak jde o nezaměnitelný druh. Velikostí jde o středně velkého motýla.
17 fotek, 8.5.2015, 149 zobrazení, 25 komentářů | cestování, makro, příroda, zvířata
Této orchideji jsem už letos věnoval jedno album z Mazurových chalup na Pardubicku - resp. kousek od Hradce Králové, kde rostou v několika posledních kusech na vlhké louce a barva jejich květů je především sytě fialová. Na Havranickém vřesovity rostou stovky kukaček od světlých forem až po ty tmavé (bílou jsem bohužel neviděl :( ) roztroueně po celé ploe ať už jednotlivě nebo v meních či větích skupinkách. Podklad zde je naopak suchý...
7 fotek, 3.5.2015, 88 zobrazení, 30 komentářů
Ježka snad nemusím nikomu představovat - je nezaměnitelný. Trochu horší může být rozeznání našich dvou druhů - ježka západního a východního. Ten západní má všechny ostny směřující stejným směrem a tmavší hruď.
Ježci jsou hmyzožraví savci (ježkovití - Erinaceidae) žijící většinou nočním životem, kdy prohledávají okolí a loví hmyz, ale přiživuje se i plody, žábami, vejci, hlodavci či mláďaty ptáků. Kromě původních stanovišť (okraje lesů, křoviny) osidluje i místa blízko lidským obydlím, kde má dostatek potravy (zahrady, parky, města). Zvukový projev ježků je velice nádpadný a hlasitý - dupou a funí :) Přes den ježci spí ve svých hnízdech (pod kameny, kmeny stromů, mezi kořeny, pod lidmi vytvořenými stavbami či jinými umělými strukturami) - všechna tato místa mají společnou horší dostupnost pro jiná zvířata. Hnízdo je vystlané suchou trávou a listím. Ač se to nezdá a lidé většinou znají ježka jen jako pomalé zvíře, umí ježci velice dobře šplhat i plavat a v případně nutnosti i ryche běhat...
41 fotek, 2.5.2015, 150 zobrazení, 136 komentářů | makro, příroda, zvířata
Důvod návštěvy byl sice zcela jiný (až se mi podaří najít to, co jsem chtěl, tak to prozradím - nechte se překvapit ;) ) - po několikahodinovém běhání po světlých lesích, lesostepních stanovištích z kopce do kopce, prodírání se křovinami (ostružiní a dříšťál) a odhazování klíššťat se mi nepodařilo vytoužené objekty mého zájmu nalézt natož vyfotit. Co mi ale bylo útěchou? Mé první setkání se s nádherným nočním motýlem martináčem bukovým. Sice se mu ze začátku do focené moc nechtělo (neustále se třepotal), ale po té, co si vylezl na spadlou větývku, už mu objektiv u těla moc nevadil. Když už jsem hledání vzdal a vracel se k autu, tak jsem narazil na druhé překvapení - silně ohrožený plicník úzkolistý. První dvě rostlinky rostly ještě ve stínu (než popojde slunce) a tak naplno nepředvedly svou krásnou sytou barvu květů. Třetí "trsík" se však předemnou doslova rozsvítil na sluníčku a to byla teprve ta správná modř pro něho tak typická...
40 fotek, 28.4.2015, 170 zobrazení, 78 komentářů | makro, příroda, zvířata
Mazurovy chalupy prošly od loňského konce léta několika změnamy - vykácení náletových dřevin, vyčištění příkopů, výstavba dvou nových ohrazenic a oprava první... Druhá změna se týkala i množství kvetoucích jedinců. Loni jsem našel dva kvetoucí jedince a letos to bylo celkem dvanáct, z čehož tři byly mimo chráněné ohrazené plochy. Přibližně půlka jedinců kvetla a druhá se na to chystala. Orchidejky jsou to malé a pokud nekvetou, tak se ve vyšší trávě špatně hledají. Na snímcích jsem se snažil trochu zachytit to, jak je tráva přerůstá ještě za dopoledních slunečních paprsků...
Orchis morio - vstava kukačka/obecný je 8-40 cm vysoká orchidej s květy v odstínech fialové, ale najdou se i barevné odchylky, jako je čistě bílá. Má rád louky - ať ž vlkhé (tento případ), tak i sušší. Těžiště výskytu je opět Morava (Podyjí, Karpaty) a jižní Čechy (Pošumaví). Ze zbytku lokalit už vymyzel, nebo pomali ale jistě mizí - to ho řadí ke kriticky ohroženým květinám ČR, kde ho zákon chrání v kategorii silně ohrožený.
Vstavač kukačka je druhá z časně jarních orchidejí podobně jako ten z předchozího alba :)

První loňská návštěva
resp.: ještě toto album
60 fotek, 26.4.2015, 291 zobrazení, 57 komentářů | makro, příroda, zvířata
Vstavač bledý (Orchis pallens) je silně ohrožená orchidej - chráněná je ve stejné kategorii. Vstavač bledý batří mezi první orchideje, které vystavují na odiv své nádherné květy - tento má ne příliš běžnou světle žlutou barvu; podle toho zní také jedno z jeho starších/neplatných označení Orchis sulphurea. Literatura uvádí velikost těchto rostlinek 15-40 cm. No ... tyto měly tak těch 15 cm, to spolu s barvou květů přispívalo k jejich dokonalému maskování se v podrostu. Tato orchidej roste ve světlých bukových lesích a jejich zastíněných okrajech, křovinách apod. PP Homolka je částečně světlý bukový les a částečně křoviny (asi pozůstatek sadu) - orchidej pak roste v těch křovinách :( Dlouhou dobu jsem se motal po okolí a hledal je, až jsem je se zapadajícím sluncem našel. Některé ve stínu a některé na chvilku ozářilo zapadající slunce teplou fontánou paprsků. Exponovat pak celý snímek nebyla sranda - stejně jako správně vyvážit bílou, právě proto, že květy jsou světlé a splývají s trávou. Právě díky zapadajícímu slunci to nakonec vyšlo, protože se najednou jejich světlé hlavy, jinak tonoucí v trávě, krásně rozzářily.

Rostlinek jsem zde napočítal pouze pět nebo šest (teď si nejsem jistý) a jsou "chráněné" rozpadajícím se "oplocením" části přírodní památky, kde se poslední kusy vyskytují.

Těžiště výskytu vstavače bledého u nás je jihovýchodní Morava - v Čechách by se měl vyskytovat pouze na dvou místech. Zde v Podkrkonoší a v jižních Čechách; našel jsem ale údaje i o výskytu v Čechách západních. Jedno je jisté, my v Čechách máme víceméně smůlu a moraváci se z jeho krásných květů mouhou brzy z jara těšit mnohem více :) Vstavač bledý byl na této lokalitě objeven teprve ve 30. letech 20. století - za PP Homolka byl vyhlášen v roce 1999.
41 fotek, 21.4.2015, 140 zobrazení, 165 komentářů | koníčky, makro, příroda, zvířata
Přírodní památka Na Plachtě na okraji Hradce Králové je jedna z lokalit, kterou se snažím navštěvovat několikrát do roka a každý rok. Když projedete má alba nazpět, tak naleznete několik věnovaných právě této zajímavé lokalitě. Na první pohled sice není moc hezká - rozježděný povrch, hromady a naopak díry plné vody. Ale právě tato diverzita prostředí dělá z plachty (bývalé vojenské cvičiště) významný ostrov biodiverzity. Naleznete tu společenstva vřesovišť a písčin, lesů, mokrých luk, tůní periodických i trvalých, lučních společenstev i druhy obývající rybník a rákosiny. Letošní první návštěva byla pozdější než ta loňská a začala krásným malým slunečním halem.

Sice jsem žádného svižníka nepotkal jako loni, zato mnoho samotářských všel poletovalo po čerstvě odhalených písčinách a hledaly si to své dokonalé místečko na vybudování hnízda... Byly jich desítky až stovky. Bohužel mi "utekla" krásná užovka obojková. I přes mou trpělivost se mi nepodařilo najít správný úhel pro focení aby mi nic nepřekáželo v záběru, takže jsem žádný snímek neudělal.
103 fotek, 18.4.2015, 114 zobrazení, 104 komentářů | cestování, makro, příroda
Ještě než jsem odjel z Krkonoš, tak jsem navštívil údolí Alběřického potoka - na několika místech se tu vyskytuje silně/kriticky ohrožený šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus; C1r, §2). Na rozdíl od notoricky známé jihomoravské lokalitě PP Lačnov, zde můžeme najít nejen fialové, ale i doopravdy bílé exempláře. V údolí se nachází několik míst, kde tyto krasavci květou - a že jich tu kvete! Dá se jich tu počítat na tisíce. Oproti klasickým zahradním druhům a hybridům, jsou tyto šafrány velice drobné. Při mé nívštěvě se hledali špatně - ještě nebyly rozkvetlé. Během kvetení se jejich květ otevře a louky, na kterých rostou se jimi zbarví do bílo-fialova na bledém podkladu z loňské stařiny. Z počátku jsem nalézal jen splihlé polehnuté exempláře - z počátku jsem myslel, že je někdo podupal, ale ležely jen kvítky zatímco listy byly v pořádku. Po chvilce mi došlo, že za to nejspí mohl mráz. Poničených exemplářů byly stovky. Domněnku mi potvrdil i fakt, že šlo o exempláře níže položené a blíže k potoku. Když jsem stoupal výše, nalezl jsem téměř výhradně nepoškozené kousky...
Tímto ještě jednou děkuji Jardovi "jarda194" za upřesnění zajímavých míst v Alběřicích, kde začít s hledáním :)
Letos už na vykvetlé šafrány nepojedu - za rok si je snad ae zopakuji v pozdnějšší fázi květu.
64 fotek, 18.4.2015, 131 zobrazení, 109 komentářů | krajina, makro, příroda
Výjezdní zasedání/seminář univerzitního centra se konal v Krakonoově údolí v Malé Úpě, resp. v Dolní Malé Úpě. Počasí bylo nádherné, sice už nesvítilo sluníčko a bylo oblačno, ale jaro na horách bylo v plném proudu. Kolem řeky Úpy kvetly stovky devětsilů, na horských loukách kvetly bledule a petrklíče. Sasanky teprve začínaly. Prostě jaro jak má být. Sníh už pomalu slezl pryč a zbýval už jen místy. V noci jsme usínaly ve dvě s jasnou hvězdnou oblohou... O to větší bylo řpekvapení ráno, když stihlo během naeho spánku napadnout cca 5 cm sněhu, který ale zase odtával.

Po snídani jsme se vydali na Pomezní Boudy a k chatě Jelenka na hřebenu poblíž hranic s Polskem směrem na Sněžku. Na nejvyší horu ČR jsme nakonec nešli - hřebeny byly v oblacích, tak to nemělo bez výhledů smysl. Snad příště. Takto výše v Krkonoších bylo sněhu napadnutého mnohem více a z oblaku vznikala krásná námraza... zima se krajiny držela zuby nehty.
45 fotek, jaro 2015, 122 zobrazení, 91 komentářů | příroda, země, zvířata
Lokalita přírodní památka Hluboký Kovač mezi obcemi Kovač a Butoves skýtá různé zajímavosti. Při první zastávce nad hladinou vody čas od času kroužilo několik kormoránů, po vodě se proháněly kachny a lysky a na druhé straně rybníka majestátně poplavávala labuť. Při té druhé zastávce zase rybník hostil přinejmenším stovky ropuch obecných. Jejich hlasový projev je tichý a na videu jsem se ho snažil zachytit - kvalitu omluvte, je to jen z ruky teleobjektivem, takže vcelku rozklepané. Bohužel bublání a čvachtání dosti přehlušuje ropuší kvákání... Ropuchy jsou sice druh žab, který nežije trvale ve vodě, ale na jaře vodní plochy vyhledávají pro páření. Slézají se z okolí a jejich orgie jsou zajímavým podnětem k focení. Já je zastihl za odpoledního času při oblačné obloze. Vzhledem k množství jedinců bylo na silnici (ihned vedle rybníka) množné vidět desítky přejetých a vysušených tělíček ropuch - ropuchy vidí velice špatně na delší vzdálenost, takže před vámi neuhnou.

PP Hluboký Kovač je také Evropsky významnou lokalitou od začátku roku 2012.
Ochrana vzácných obojživelníků (zachování rozsáhlého litorálu a extenzivní chov ryb) se zde může střetávat se zájmy intenzivního chovu ryb a kachen. Kromě ropuch se zde vyskytuje celá řada skokanů, čolci, rosnička, kuňky, ještěrka živorodá i užovka obojková.
Jako zajímavost z okolí mohu uvést udávaný výskyt kobylky zavalité (Polysarcus denticauda) na loukách kolem Kovače - po Bílých Karpatech je to druhé místo výskytu v ČR. Kobylka zavalitá je kriticky ohrožený a druhý největší/nejtěžší zástupce rovnokřídlých.
68 fotek, 11.4.2015, 226 zobrazení, 58 komentářů | krajina, makro, příroda, země, zvířata
Hlaváček jarní je brzy na jaře kvetoucí rostlina z čeledi pryskyřníkovitých stejně jako koniklece. Na rozdíl od nich kvete žlutě a tvoří husté trsy z jemných lístků poseté velkými zářícími žlutými květy. Hlaváček jarní patří mezi silně ohrožené druhy, zákon jej však chrání jen v kategorii "ohrožený". Ochranou spadá i do mezinárodní Washingtonské úmluvy (CITES). PR Tobiášův vrch na stejnojmenném nízkém kopci (354 m) je bohatým výskytem této rostliny znám - i když počty hlaváčků prý rok co rok klesají... Tobiášův vrch je z čediče s navazující spašovou návějí - přírodní památka na něm je jednou z nejstarších chráněných území v okolí. Rozlohu má 1,5 ha, jde tedy o nevelikou lokalitu.

Výskyt koniklece lučního českého na Tobiášově vrchu nikoho nepřekvapí - několik se jich dá mezi hlaváčky nalézt. Co možná mnozí nevědí je přítomnost i několika posledních exemplářů kriticky ohroženého koniklece otevřeného - to dělá Tobiáša vrchu jednu z několika málo posledních lokalit, kde se tento klenot jarních stepí ještě vyskytuje. Exemplářů je tu však už bohužel jen pár... no posuďte sami. Na druhou stranu... to i na předchozích lokalitch. Čeho se dá na první pohled všimnout, je zcela jiné časové rozvržení kvetení oproti severněji a výše položným lokalitám z předchozích dvou alb - Holý vrch a Hradiště. Zde je kvetené k.otevřeného v plném proudu oproti začínajícímu kvetení ze severnějších lokalit - však je to také přibližně 35 km vzdušnou čarou. Hlaváček jarní je o něco dříve kvetoucí rostlina v porovnání s konikleci a tak už bylo na většině z nich znát, že pomalu odkvétají.
V létě zde pak kvete silně ohrožený modřenec tenkokvětý.
48 fotek, 11.4.2015, 103 zobrazení, 61 komentářů | koníčky, krajina, makro, příroda, země
Krátce po náveštěvě sousedního Holého vrchu jsem se vydal na Hradiště - dalí lokalitu výskytu kriticky ohroženého koniklece otevřeného - i zde roste ve společnosti koniklece lučního českého. U některých snímků tohoto druhého druhu si nejsem jistý, zda nejde o křížence obou těchto druhý - koniklece Hackelova (Pulsatilla ×hackelii). Rozddíly nemusí být v květu zřetelné - téměř jistě se to dá poznat až po odkvětu u plně vyvinutých listů (zkrácené vřeteno mezi jařmy lístků). Toto hodnocené dle morfologie je však velice subjektivní a záleží na zkušenostech určovatele... do určování se tedy raději nepouštím ;)

Zpět ale k lokalitě - situace zde byla úplně stejná jako na nedalekém Holém vrchu, což není žádné překvapení. Koniklece se ve většině případů teprve vyklubávaly...
67 fotek, 11.4.2015, 299 zobrazení, 145 komentářů | krajina, makro, příroda
Letošní návštěva oproti té loňské byla tak trochu odlišná - zaprvé byla o dva týdny později a i tak příli brzy na většinu konikleců a zadruhé jsem vyrazil mnohem dřív - tj. vstávání po třetí ráno, noční cesta autem a čekání na svítání až na vrcholku Lysé hory, na které se rozkládá PR Holý vrch. Noc byla překvapivě teplá, jako v létě. Se svítáním však začalo foukat a citelně se ochladilo. Kromě zastávky na PR Holý vrch jsem se pak stavil jetě na PP Hradiště a PP Tobiášův vrch v odlehlé západní části Českého Středohoří. Na všech těchto lokalitách se spolu vyskytují dva naše druhy konikleců - prvním je koniklec luční český a druhým je symol Českého středohoří - kriticky ohrožený koniklec otevřený. I přes čerstvé informace od Mirka "kibice", které jsem od něho dopředu získal, jsem se rozhodl jet. Ano, na koniklece v této části ČS bylo jetě brzy. Ale jsem tvrdohlavý a jinou možnost jsem letos už mít nemusel. Nakonec se to vyplatilo. Sice opravdu bylo ješště brzy a zhruba 14 dní bych počkal a bylo by to ideální (podle počasí), ale i tak se prá hezkých rostlinek našlo. Bohužel takto brzy ráno ještě nebyly otevřené květy ani zde ani o něco později na Hradišti. Oproti loňsku jsem si našel nové místečko, kde tito krasavci kvetou - byl tam jeden odkvétající trsík, ale kolem v mechu a trávě plno dalších většinou osamocených, poupat tohoto vázcného klenotu. Bohužel populace koniklece otevřeného čítá dnes na Holém vrchu spíše jen desítky kusů, ještě v sedmdesátých letech to byly tiséce, možná desetitísíce jedinců, podobně, jako to vypadá s koniklecem velkokvětým na moravských lokalitách - např. Kamenný vrch v Brně.
96 fotek, 24.3.2015, 10 591 zobrazení, 194 komentářů | krajina, makro, příroda, země, zvířata
My tady v čechách slýcháme mýty o moravské lokalitě hned vedle paneláků bohaté na koniklece tak, že tvoří celý koberec a nedá se mezi nimi chodit. Lokalitě tak významené, že nemá v Evropě obdoby. Lokalitě, která když vykvete, tak stébla trávy tonou v záplavě fialovo-růžových květů...

Někdy bývají legendy pravdivé!

Původně jsem plánoval výlet až na pátek, ale vzhledek nepříznivým předpovědím, jsem se rozhold pro úterý dopoledne a vzal si volno. Budík 3:50 (tzn. cca 4:10 se vykopat z postele), snídaně, stihnout první vlak do Brna, užívat si východ slunce po cestě vlakem, příjezd do brna cca v 7:20 což znamená dostat se na lokalitu až po osmé, kdy je sluníčko bohužel značně vysoko a rosa je vysátá. Na focení jsem měl jen asi hodinu a půl a pak zase spěch na vlak nazpět, abych stihl oběd a po obědě práci.

Přírodné Rezervace Kamenný vrch leží přímo v Brně a opravdu, přestože se nachází kousek od paneláků, je převelice významná a výjimeččná (obdobně jako NPP a EVL Radouč v Mladé Boleslavi). Její největším klenotem je nebývale bohatá a silná populace koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis; C2b, §2, BERN příloha I, NATURA 2000) - jeho v ČR je soustředěn na jih Moravy (resp. její tzv. panonskou část), přičemž zde, na Kamenném vrchu, má celosvětově nejbohatší lokalitu výskytu. Tento koniklec miluje především slunné stepní lokality (ať už kamenné nebo travní) s bazickým podkladem. Bývá ale nalézán i ve vinicích, sadech a lesních světlinách. Bohužel jsem nenašel/nenarazil na vzácnou bělokvětou odchilku Pulsatilla grandis f. albiflora.
Na Brněnské lokalitě se vyskytuje i k.luční český, který však vykvétá později.

Pokud se tam někdo chystáte, tak využijte jakýkoli krásný den v následujících dvou týdnech. Teď je ideální doba! Jižní část lokality je v plném květu a severní, lehce opozděná, ji rychle dohání. Pohled je to vskutku nádherný a nevídaný! Známost a medializace lokality ale nese své úskalí. Pohybovat se mezi takovým množstvím hustě rostoucích krásných rostlin je problém což s sebou přináší i oběti a my pak nalézáme porupaná nenápadná chlupatá poupata apod. Na druhou stranu lokalita je oplocená ocelovým mřížovým plotem a vedou v ní vyšlapané cestičky, které jsou prosté květů. S trochou opatrnosti se dá chodit a fotit i mezi trsy květů. Zážitek je to super a kdo nebydlí v Brně, tak může Brňákům tiše a upřímně závidět :)

Jak už to bývá doma jsem si u fotek říkal, co jsem měl u té a té udělat jinak. Času moc nebylo, ale rozhodně to stálo za to.
Měl jsem s sebou jen tyto tři objektivy (300 jsem si občas říkal, že by bodla):
Pentax smc DA 15 mm F 4 Limited
Pentax smc A 50 mm F 1,2
Pentax smc DFA 100 mm F 2,8 Macro WR

Jen u té padesátky se na 1.2 občas stávalo, že mi maximální rychlost závěrky 1/8000s nestačila a ND filtr jsem sebou neměl :D
63 fotek a 1 video, 20.3.2015, 256 zobrazení, 40 komentářů | koníčky, příroda
Výběr několika snímků z celého průběhu zatmění Slunce 20.3.2015, které v ČR bylo pozorovatelné jen jako částečné. Zakrytý sluneční kotouč "jen" ze 73%. I přesto šlo o krásnou podívanou na kterou si z naší republiky musíme počkat až do roku 2021 a to bude Slunce zastřeno jen z 8,32%.
První koláž je složená ze snímků od sebe "vzdálených" cca 5min, z těch samých snímků je pak udělaná i rychlá animace - šlo by to udělat i výrazně lépe, ale zatím nemám čas si s tím více hrát ;) I tak se vám snad budou snímky líbit. Následuje pak druhá "kratší" koláž a následně výběr snímků klasicky v pravých barvách, černobílé, inverze černobílé, žlutě kolorovaný snímek a jeho inverze...
Fotil jsem bohužel z okna v práci, což je na focení slunce a asto věcí to nejhorší co můžete dělat, protože kromě přirozených turbulencí v atmosféře vám bude snímek degradovat turbulence z proudění okolo vyhřátých stěn, okna a výměny vzduchu mezi místností a venkem. Vše foceno s 300mm objektivem a 2× telekonvertorem + astrosolární fólie. Konkrétně Baader AstroSolar Safety Film Optical Density = 5 - funguje narozdíl od ND filtrů tak, že 99% slunečního světla odráží. ND filtry či svářecká sklíčka, diskety apod. světlo absorbují, takže by se časem značně zahřívaly a i to by ve výsledku přispívalo k degradaci obrazu popř. asi i poškození filtru.
63 fotek, březen 2014 až březen 2015, 334 zobrazení, 207 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Není to výběr těch nejlepích snímků, to bych to musel ještě hodně promazat - jde o průřez zajímavostmi, se kterými jsem se během uplynulého roku setkal. Všechny snímky zde už byly v několika albech prezentovány - maximálně jsou lehce doupraveny, popř. přiřazen sRGB barevný profil, na což jsem často hl. ze začátku roku 2014 zapomínal a fotky zůstávaly v AdobeRGB, což mělo za následek sníženou barevnou tonalitu snímků.

Pro mě nejdůežitější milníky loňského roku byly především následující setkání s těmito druhy:

kriticky ohrožený koniklec otevřený
konečně podařené focení běláska řešetlákového
kriticky ohrožený vstavač kukačka
silně ohrožený střevíčník pantoflíček (a vůbec celý orchidejový trip Českým Středohořím)
opětovná návštěva naší české speciality - kriticky ohrožené tučnice české
kriticky ohrožený hnědásek osikový, motýl který je na pokraji vyhynutí a vyskytuje se u nás na posledním malém místě
kriticky ohrožený vstavač bahenní
kriticky ohrožený okáč skalní - další náš vymírající motýlí druh

Na letošní rok 2015 mám naplánované znovunavštívení některýh lokalit a samozřejmě navšítvení nových míst se zajímavými obyvateli ať už svým vzezřením, nebo nemilým osudem, který je často díky lidské činnosti potkal...

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.