Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu... Většina fotografií v albu jsou fotky dokumentačního charakteru bez nějakého většího estetického smyslu. Těch "lepších" je tam určitě méně a na nich jsou většinou až ty pravé důvody, proč jsem na daném místě fotil :-)
Snímky jsou zatím z následujících států:
ČR & SR, Německo, Kanada (2013 - východ), Turecko (2014), Velká Británie (2015 - Skotsko), Itálie (2015, 2016, 2018 - Dolomity, 2018 - sever), Čína (2016), USA (2017 - východ a západ) a Rakousko (2018 - Alpy)

> > > > > Od roku 2014 vytvářím souhrn uplynulého roku ve fotografiích: 2014, 2015, 2016 a 2017 < < < < <

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod. Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...

Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)
více 

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Uprostřed Rádelských lesů se v obci Rádlo nachází stejnojmenná přírodní památka. Jde o podmáčenou louku a les s glejovými půdami na žulovém podkladu. O přísun vody se zde stará bezejmenný pramen v lese na sever od PP a v samotné PP. Pro zvýšené zadržování vody bylo na luční části vybudováno několik hrázek a rybníček (viz. starší album). Severní lesí část je převážně podmáčená smrčina a olšina, kde najdeme malou rašelinnou loučku s rosnatkou okrouhlolistou, suchopýry a sedmikvítkem evropským. V obci se pak nachází podmáčená louka lemovaná náletovými dřevinami, kde najdeme prstnatce (májový a později fuchsův), vachtu trojlistou a všivc lesní. Z hmyzožravých rostlin zde roste rosnatka anglická, tučnice obecná a nepůvodní tučnice velkokvětá - tyto rostliny zde byly pravděpodobně vysazeny v rámcio výzkumu Liberecké BZ.
více  Zavřít popis alba 
61 komentářů
  • 12.5.2018
  • 64 zobrazení
  • 13
  • 6161
Po návštěvě vstavačů vojenských nemůže tradičně chybět návštěva těch osmahlých :-) Letos na mě čekalo překvapení v podobě orchideje, která se tu nikdy nevyskytovala... Stráně u Drahobuzi jsou domovem obrovského množství vstavače osmahlého, déle pak tu z orchidejí najdeme třeba bradáček vejčitý, okrotici bílou či tořiče. Kdysi sem ze Slovenska kdosi dovezl pyl vstavače trojzubého a opylil jím pár holek vstavače osmahlého... A hle! Objevil se tu vstavač Dietrichův - do té doby u nás nevídaný kříženec, protože se u nás ten trojzubý s osmahlým nikde nepotkávali. Jinde v Evropě je to celkem běžný kříženec. Nu a teď se nám křížil ten Dietrichův s Dietrichovým a nazpět se vykřížil ten trojzubý :-) jak moc čistý je nedokážu říct, fenotypově však vypadá jako trojzubý. Ještě to byl prcek - jen pár kvítků...uvidíme jestli vykvete i letos, v roce 2019.
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
43 komentářů
Byli jsme nedaleko na svatbě, takže jsem se nemohl nezastavit. Krátké minialbíčko - bylo kolem poledne, takže jsem moc nefotil, a jen se kochal rozkvétajícími orchidejemi.
Kategorie: krajinapříroda
více  Zavřít popis alba 
12 komentářů
Naposledy jsem byl na Slatinné louce u Velenky na mečících před třemi lety. V té době už lněnka nekvete, a já si tehdy řekl, že na ní někdy zajet musím. Letos jsem na ni opět zapomenul a jel se tam podívat na kukačky, které znám z jiných míst, tak jsem se na ně chtěl podívat zase někam jinam, když už jsem měl cestu kolem :-) Když už jsem se balil, všiml jsem si v tráv vedle batohu něčeho podezřelého. Při sehnutí se jsem zjistil, o co jde. A pak už jsem lněnku vidělúplně všude. Jsou jí tam mraky - rostla tam v celých látech schovaná mezi trávou. Ani by člověk neřekl, že jde o kriticky ohrožený druh, zvlášť když vypadá tak nenápadně, a pro mnohé snad i obyčejně...jako nějaký plevel. Dlouhou dobu byl znám výskyt v ČR pouze na tomto místě. Nikde jinde. Ne tak dávno byla objevena ještě jedna lokalita. Celkem ji tedy u nás najdeme pouze na dvou vlhkých lukách! Patří tedy mezi ty nejvzácnější druhy České Republiky.
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
47 komentářů
Na jaře se některé lužní lesy v Polabí rozviní česnekem. Ta vůně se line z bílých koberců medvědího česneku. Veltrubský luh je přírodní rezervace vyhlášená v roce 1985, je tedy pouze od dva roky starší. Rozkládá se na pravém břehu Labe kousek od Libického luhu, který je na jaře z převážné části pokryt spíše koberci dymnivky duté. Ač to většina lidí nevím, přestože česnek medvědí není chráněný zákonem, je jeho sběr v chráněných oblastech (včetně této) přísně zakázán. Oba jsou to nádherné luní lesy se starými stromy - duby, habry, jasany či javory. Ve slepých ramenech a tůňkách kvákají žáby během svých zásnub, ve stromoví zpívají ptáci. Co více si přát. Na prvního máje bylo sice spíše zataženo, ale i tak byla atmosféra v nazelenalém přítmí lesa pokrytého miliony květy česneku nádherná. Kéž by se podobných míst v naší krajině dochovalo více.
více  Zavřít popis alba 
50 komentářů
Jde tak trochu o lehce monotónní album o dvou kriticky ohrožených a vymírajících druzích konikleců z naší přírody. Stejně jako v Fotky z předchozích letech, i letos vynechám přesnou lokalitu, kde bylo foceno. Jak fotky prozrazují, rostliny přežívají v krásném boru kdesi v Čechách :-)

Popisy tedy naleznete v odkazu. Zde jen připomenu a apeluji, pokud víte, kde toto místo je, prosím respektujte oplocenky. Nejsou jen kvůli zvěři! Nekvetoucí rostliny je snadné přehlédnout - viz. třetí fotografie. Jsou malé, nenápadné, a mohou se tak snadno stát obětí něčí šlápoty! Toto je dosti možná poslední místo v naší přírodě, kde tento poddruh nalezneme, tak by bylo značně nezodpovědné napomáhat svou neuvážeností ke jeho zániku ;-)
více  Zavřít popis alba 
51 komentářů
  • 15.4.2018
  • 91 zobrazení
  • 12
  • 5151
Krásná jarní bouřka s mammary, které byly později nádherně zvýrazněné světlem ze zapadajícího slunce. Ze začátku byly navíc vidět antikrepuskupární paprsky! Velmi vzácný optický jev.

Jinak, koukal jsem, že mám nastavený čas u fotek ještě dle Severní Ameriky. A trvalo dlouho, než jsem to přenastavil, takže i v následujících albech bude velký časový posun od reálného času, kdy to byl ofoceno.
více  Zavřít popis alba 
24 komentářů
  • 13.4.2018
  • 49 zobrazení
  • 9
  • 2424
Letošní setkání s touto pověstnou žábou bohužel nevyšlo tak skvěle jako loni, kdy jsem se víceméně trefil do ideálního dne. Letos mi to o den-dva uteklo a já stihl poslední záblesky modré. Na místě se kromě obrovského množství ropuch obecných vyskytovali i skokani hnědí, které od skokanů ostronosých ještě neumím dokonale odlišit, zvlášť z fotografií. Na místě si všimnete, že jsou skokani hnědí většinou větší a máte možnost prozkoumat zadní nohu (resp hrboly na ní - dnes se mocn edoporučuje měřit délku nohou vůči tělu, a je to považováno spíše za zbytečný stres). NAvíc skokani hnědí mohou být výjimečně také zbarveni do modra podobně jako skokani ostronosí. I když většinou ta modrá není tak výrazná.
více  Zavřít popis alba 
34 komentářů
Toto je již čtvrté ohlédnutí se v pořadí po přechozích: 2014, 2015 a 2016. Už je zvykem, že zde předkládám průřez nejzajímavějšími momenty uplynulého roku - ať už zážitky z přírody či setkání se s novými či zajímavými druhy (ne vždy musí jít o technicky dobré a krásné snímky).
Přestože jsem většinu roku 2017 strávil pracovně ve Spojených Státech, naleznete zde celou řadu snímků z naší domoviny (České a Slovenské republiky), ale převládají samozřejmě ty z objevování přírodních divů za velkou louží.
Vše je seřazeno chronologicky od nejstaršího po nejnovější.

Album is chronologically sorted. Link to a full album, Latin, Czech and English name (Conservation status in the Czech Republic, if applicable) and location can be found in the description below the corresponding photo.
více  Zavřít popis alba 
183 komentářů
  • leden 2017 až únor 2018
  • 207 zobrazení
  • 17
  • 183183
Zítra v klubu AC (přestěhovaný od nového roku) se bude konat promítání výběru fotek z půl roku v USA - vstup je pro kohokoli, kdo bude chtít dojít a podívat se...
více  Zavřít popis alba 
14 komentářů
  • 19.2.2018
  • 115 zobrazení
  • 7
  • 1414
Taková malá ochutnávka toho, co přijde, až se dostanu k fotkám ze srpna a září 2017 :-) Fotky, které jsem na rychlo vybral z té hromady karet a externího disku, a použil pro tvorbu kalendáře pro rodinu a kamarády.

On už je sice leden 2018, ale se zpracovanými alby jsem teprve v květnu 2017...tak ať víte, na co se těšit za pár týdnů...spíš za nějaký ten měsíc.
více  Zavřít popis alba 
93 komentářů
  • 1.1.2018
  • 246 zobrazení
  • 26
  • 9393
Poslední víkend jsem si naplánoval rychlý výlet do Vermontu, což je taková americká Kanada, protože zdejší lesy mají největší koncentraci javorů. Podzim tu je tak nádherně zbarvený. Počasí však nevyšlo a bylo zataženo - navíc mnoho stromů už opadalo, takže to chtělo být na místě o pár dní dříve...
Zároveň jde o poslední album z Ameriky 2017 :-)
více  Zavřít popis alba 
82 komentářů
  • říjen 2017
  • 99 zobrazení
  • 14
  • 8282
Pomalu ale jistě se vlížíme do finále s půl rokem v USA. Po návratu z velké cesty po západním pobřeží nazpět do chladného, podzimního a deštivého New Yorku. Poslední víkendy jsem trávil s botaniky na výletě do Rochesteru (stromy), návštěvou Penn Dixie Site (fosílie) a výletem do Vermontu (bude další album) a podzimními barvami. Co se týče bioluminiscenční houby - jde o pařezník obecný, který se vyskytuje i u nás, ale na rozdíl od nás je na severoamerickém kontinentu schopen bioluminiscence podobně jako některé tropické houby. U nás je toho schopno údajně jen jeho podhoubí a asi další dva druhy (o kterých vím) našich hub jsou schopné bioluminiscence viditelné i na plodnicích. Světlo je to však velmi, velmi slabé - po 5-10min ve tmě jste schopní periferním viděním vidět slabé bělavo-nazelenalé světlo v temnotách. Možná to ale bylo také tím, že nešlo o focení in situ :-)
více  Zavřít popis alba 
104 komentářů
LA představovat nemusím, takže pouze pár řádků k navštíveným místům.

La Brea Tar Pits je skupina přírodních asfaltových jezírek v Hancock parku, které vznikly průsakem olejů přes podloží během několika desítek tisíc let. Asfalt je většinou zakryt prachem, hlínou a listím, někdy také vodní hladinou. Lehčí frakce z prosáklé směsi se časem odpařují nebo jsou biodegradovány a vzniká tak asfalt. To co dnes vidíme je pouze zbytek pozůstalý po těžbě asfaltu z jezera nebo po paleontologických vykopávkách. Čas od času se v minulosti vytvořily povrchovíé vrstvy asfaltu natolik tlusté, že v nich uvízla zvířata, protože tato depozita byla často pokryta listím a prachem (masožravci a mrchožrouti zde často uvízli, protože nedokázali odolat "vůni" kořisti). Díky tomu se na tomto místě zachovalo neuvěřitelně obrovské množství dobře zachovalých koster, rostlinného materiálu, ale také pozůstatků lidského osídlení. Nejstarší nález je radiometricky datován do doby před 38 000 lety. Jeden z vykopávkových projektů "Project 23" proběhl kvůli stavbě podzemní garáže vedle tohoto komplexu v roce 2009. Z nálezů zvířat z "Project 23" můžeme jmenovat pravlky, šavlozubce, bizony, koně, zemní lenochody, želvy apod. Byl zde nalezen také téměř kompletní kostra mamuta, který dostal přezdívku Zed. V roce 1915 zde také byla nalezena kostra jediného člověka - žena z La Brea - stará přibližně 10 000 let. Její věk je odhadovám mezi 17 a 25 lety a byla nalezena s pozůstatky domácího psa. La Brea Tar Pits od svého objevení poskytly miliony fosílií z poslední doby ledové.

Večer po asfaltových jezírkách byl naplánovaný výhled na velkoměsto při západu slunce z Griffithovy observatoře nacházející se na svahu Mount Hollywood. Je odtud nádherný výhled na Los Angeles plošinu (na které je pochopitelně LA).

Další den jsme jen balili a šli se podívat do muzea, které zrovna tento víkend po dva dny hostilo dinosauří festival s vystavenou expozicí obrovského množství dinosaurů. Z muzea, stejně jako z asfaltových jezírek a jejich muzea, předkládám jen úzký výběr snímků, které ukazují jen malý průřez expozicí.
více  Zavřít popis alba 
72 komentářů
  • 23.9.2017
  • 106 zobrazení
  • 11
  • 7272
Mojave National Preserve byl založen v roce 1994 a je součástí rozsáhlého komplexu Mohavské pouště (Mojave Desert), kam patří např. také Údolí smrti či Národní park Joshua Tree. Před založením rezervace šlo o East Mojave National Scenic Area, takže i před tím šlo o chráněnou oblast. Rozloha rezervace činí 650 000 ha, což z ní dělá třetí největší v USA. Kromě pouštní a polopouštní krajiny zde nalezneme hory, sopečné sypané kužely a lávová pole, "lesy" z juk Josuha Tree, který je navíc nejhustším a největším na světě. Nalezneme zde obrovské množství přírodních zajímavostí - my navštívili jen oblast u centra pouštních studií na konci Zzyxz Rd. a duny Kelso.
více  Zavřít popis alba 
101 komentářů
Písečná bouře nás donutila změnit plány a já hledal místo, kde strávit noc pod širým nebem a fotit noční oblohu. Nakonec sem zvolil Badwater basin, které bylo u silnice částečně kryté kopci, takže vítr zde byl snesitelnější. Ve vzduchu však stále i takto daleko od bouře létalo množství prachu. I přes to jsem se mohl kochat noční oblohou tak tmavou, jako ještě nikdy nikde.

Ještě zajímavější zkušeností bylo začínat noc se zapadajícím Škorpionem (v ČR letní souhvězdí) a končit ji s vycházejícím Orionem (v ČR zimní souhvězdí).

Moc jsem se mi ke zpracovávání těchto snímků nechtělo - fotky, které nejsou širokoúhlé (široké záběry oblohy a Mléčná dráha) jsou focené modifikovanou zrcadlovkou. Snímky z ní lezou prakticky červené a běžné programy na zpracování obrazu si s tím neumí poradit. Nakonec jsem se odhodlal k PixInsight a naučil se nějaký základní "workflow", jak snímky od píky zpracovat až po finální snímek. Určitě to jde lépe, ale i tak jsem s výsledky spokojen. Otevřely se mi možnosti, jako nikdy před tím :-) Plánuji se rychle vrátit k vybraným starším datům a znovu je zpracovat, a dostat z nich ještě více. Ale to v nějakém novějším albu.
více  Zavřít popis alba 
27 komentářů
  • 22.9.2017
  • 88 zobrazení
  • 15
  • 2727
Cestou nazpět do LA po dlouhém výletování po západním pobřeží to bereme opět přes Údolí smrti, kde jsme byli naposledy před týdnem. Na pláních před tím, než jsme přejeli hory a sjeli do údolí se práháněly veké rašné víry. Focení západu slunce nevyšlo, protože celá polovina údolí byla zahalena v písečné bouři. Noc jsem strávil focením venu v závětří u Badwater Basin a fotil noční oblohu (další album).
více  Zavřít popis alba 
60 komentářů
  • 21.9.2017
  • 106 zobrazení
  • 10
  • 6060
Petrified Forest National Park je místo proslavené rozsáhlými nalezišti zkamenělého dřeva, které je zde možné nalézt i jako celé obrovské kmeny a všemi barvami hrající pustiny "badlands." Nadmořská výška se zde pohybuje kolem 1600 m a klima je zde větrné a suché s teplotními rozdíly během roku mezi 38°C v létě a -6°C v zimě. Naměřené rekordy jsou pak 42°C a -33°C. Přibližně třetina parku je řazena jako divočina (cca 203 km2). Kromě obrovského množství zkamenělého dřeva je park známým nalezištěm zkamenělin z období pozdního triasu (cca před 225 mil. let) v krásně barevné geologické vrstvě označované jako Chinle Formation. Nalezneme zde zkamenělé kapradiny, cykasy, ginkga a obrovské předchůdce dinosaurů - obojživelné ještěry ze skupiny Phytosauridae. Všechny vrstvy, které byly nad ní, byly po tektonickém pohybu desek erodovány a odváty či odplaveny pryč. Na některých místech tak můžeme najít pouze novější vrstvy, jako je např. vrstva Bidahochi Formation tvořená čedičovou lávou, která se vytvořila cca před 16 až 5 mil. let. Nejstarší dochované důkazy o obydlení lidmi pochází z období před cca 8000 lety. Před cca 2000 lety zde pěstovali kukuřici, stavěli domy a kreslili po skalách petroglyfy. Kvůli klimatickým změnám opustili tato místa přibližně kolem roku 1400 n.l.

Zkamenělý les se kdysi nacházel na superkontinentu Pangea poblíž rovníku s vlhkým subtropickým klimatem. Většina biologické hmoty byla rychle rozložena ve vodě, nebo pozřena ostatními organismy. Některé organismy (především stromy), byly pohřbeny tak rychle, že zůstaly prakticky nedotčené časem a staly se fosíliemi. Stromy spadlé do řek byly překryty sedimentem obsahujícím vulkanický popel. Podzemní voda s rozpuštěným oxidem křemičitým z popele postupně nahrazovala rostlinnou tkáň křemenem, díky čemuž se dokonale zachovala struktura dřeva. Křemen obsahuje nečistoty tvořená především oxidy železa a mědi, hořčík, uhlík a chróm. Vnější struktura a tvar permineralozovaného dřeva se dochovala až dodnes. Ostatní fosílie zde jsou kompresního typu - váha sedimentů a vrstev horniny stlačila původní tkáně do tenké vrstvy. kterou dnes známe jako fosílie. Většina zkamenělého dřeva pochází z konifer Araucarioxylon arizonicum. Na severu parku můžeme nalézt také dřevo ze stromů Woodworthia arizonica a Schilderia adamanica. Celkem se zde podařilo identifikovat nejméně devět druhů.

Jak už bylo řečeno - barvu zkamenělému dřevu dodávají nečistoty v křemeni. Jsou to např.:
červená a růžová - přítomnost hematitu (oxid železitý)
žlutá, hnědá a oranžová - přítomnost goethitu (produkt oxidace jiných minerálů železa jako je hematit, siderit, pyrit či magnetit)
zelená - čisté redukované železo, chróm, kobalt či měď
bílá - čistý křemen
černá - organický uhlík, pyrit a oxidy manganu
fialová a modrá - oxid manganičitý
více  Zavřít popis alba 
37 komentářů
  • 20.9.2017
  • 81 zobrazení
  • 10
  • 3737
První zastávka krátce po tom, co jsme vyrazili z města Monticello bylo muzeum dinosaurů v městečku Blanding. Mají tu rozsáhlou expozici týkajícího se všeho kolem dinosaurů. Od fosílií, replik fosílií, rekonstrukcí v životní velkosti, až po filmové rekvizity a hračky. Zde je výběr několika fotek - zdaleka ale nezachycují vše ;-) Další krátkou zastávkou je skalní útvar nesoucí jméno Mexican Hat Rock (mexický klobouk). Další zastávkou je veleznámý meandr řeky Coloradu ve tvaru podkovy, odkud má také svůj přesný název Horseshoe bend. Místo přetékající turisty tak, že jsem ani neměl chuť čekat tam na západ slunce a vyfotil ono místo jen s ošklivým protisluncem. Západ slunce jsem pak fotil o téměř 30 km dál, a zcela neplánovaně :-)
více  Zavřít popis alba 
65 komentářů
  • září 2017
  • 87 zobrazení
  • 10
  • 6565
V Moabu jsme se trochu zdrželi a západ slunce plánovaný v Monument valley jsem málem nestihl. Běžím z auta a rychle začínám fotit. Slunce už se stolových hor dotýkalo pouze pár minut. Tohle bylo o fous a málem ty tři hodiny na cestě sem a následně hodina a půl na ubytování v Blandigu bylo zbytečné. I proto je fotek v tomto albu jen pár.

Monument Valley (v jazyce národa Navajo Tsé Bii' Ndzisgaii, což znamená údolí skal) je oblastí na Koloradské plošině se světoznámými výhledy na pískovcové stolové hory. Nejvyšší stolová hora vystupuje 300 metrů nad okolní krajinu, která je v nadmořské výšce 1500 aý 1800 m.n.m. Výjevy z této krajiny jsou snad nejtypičtějším výjevem Divokého západu. Červenou barvu zdejší krajině (tedy pískovcům) dodávají oxidy železa, modro-šedivé pískovce jsou pak zbarveny oxidy hořčíku. Na stolových horách můžeme pozorovat tři vrstvy hornin - spodní je Organ Rock Shale břidlicová vrstva, prostřední de Chelly Sandstone pískovcová vrstva a vrchní Moenkopi Formation pískovcová vrstva - ty všechny jsou pak schované pod Shinarump Conglomerate vrstvou z tvrdého pískovce. Krajinu zde doslova modeloval vítr a voda. Teploty se zde během roku navíc značně mění - v letních měsících mohou sahat ke 40°C (42°C rekord), zatímco v zimě klesají i pod -10°C (rekord -23°C). Letní noci jsou zde příjemně osvěžující a teplota po západu slunce klesá rychle, což je dáno i nadmořskou výškou, ve které se nacházíme.
více  Zavřít popis alba 
40 komentářů
  • 18.9.2017
  • 71 zobrazení
  • 10
  • 4040
Bylo na čase si dát opět trochu odpočinkový den, který jsme strávili v Moabu a jeho okolí. Protože se Moab nachází v Utahu, a Utah patří mezi ta místa na zemi, kde se nacházejí dinosauři, nemohli jsme nějakého toho prastarého ještěra vynechat. První zastávkou byly "Dinosaur tracks" (dinosauří stopy) - dochované a zkamenělé stopy. O kousek dál se nachází Mills Canynon, kde můžete obdivovat dinosauří kosti přímo ve skalách. Pak jsme se rozhodli se mrknout do zdejšího malého muzea shrnujícího kompletní historii oblasti kolem Moabu od pravěku po divoký západ. Je smutní, že i přes varování jsou jak stopy, tak dinosauří kosti vandaly ničeny a odnášeny pryč.
více  Zavřít popis alba 
97 komentářů
  • 18.9.2017
  • 93 zobrazení
  • 12
  • 9797
Jak jsem v minulém albu slíbil, tak tu plním - stezka k Mesa Arch vedla skrze skalnaté polopouště, kde můžete bezpečně z cesty obdivovat detaily kryptobiotické půdní krusty aniž byste ji narušili šlapáním. Je to zajímavý a členitý mikrokosmos sám o sobě. Okružní stezka vedoucí ke skalní bráně je dlouhá pouhý necelý kilometr, a díky tomu je nacpaná turisty, kteří navíc neznají šipku "nařizující" jednosměrný provoz, takže se vám protisměrně chodící lidé neustále cpou do cesty. Stejně tak všudypřítomné cedule přikazující neopouštění stezky, abyste nenarušily křehkou slupku chránící půdu, jsou asi jen pro parádu... Kromě mikrosvěta na povrchu pouště tu nalezneme porosty travin, křoví a všemu dominující krásné vzrostlé borovice jedlé a mnohdy prastaré jalovce. V minulém albu jste viděly stromy, které vypadaly, že umírají - většina suchá a mrtvá. Není tomu ale tak! Je to strategie k přežití. Jalovce totiž v období extrémního sucha zastaví přísun vody a živin do některých větví a částí stromu. Díky obětování některých větví získá rostlina větší šanci na přežití. Borovice jedlé zase mají rozsáhlý kořenový systém větší než je nadzemní část rostliny - adaptace důležitá pro získávání životadárné a vzácné vlhkosti. Kořeny se v podzemí zatínají do skály a hledají cestu ve zlomech a puklinách.

Celý čas strávený v tomto národním parku jsme se pohybovali na severu na vrcholcích stolové hory nazývané Island in the Sky více jak 300 metrů nad okolní krajinou (White Rim obklopující Island in the Sky). Většina fotografů v oblasti fotí východ slunce skrze Mesa Arch, my se tam podívali přes den a raději jsem zvolil méně fotografovaný výhled z Marlboro Point na hranici národního parku. Po celém okraji této stolové hory najdete celou řadu vyhlídek - nádherné jsou Green River Overlook a Grand View Point Overlook. Západ slunce jsem původně chtěl fotit ze skalisek poblíž prvého jmenovaného, nakonec jsem se ale rozhodl jet na druhý. Většina lidí zůstává na vyhlídkách v dohledu parkoviště. Což je vlastně dobře. Málo se jich pak, stejně jako my, rozhodne vydat se někam dál - opustit bezpečí vyasfaltovaných nebo vybetonovaných stezek a zmizet mezi skály orientovat se pouze podle občasných sloupků z naskládaných kamenů. Ve tmě se hledá cesta nazpět špatně, to chápu :-) Najít ji po západu slunce za tmy opravdu chvílemi mezi balvany, průrvami a skalisky může dát práci... Krásně čistá obloha mi pak nedala a i když jsme neměli moc času, abychom stihli se ubytovat v noci, tak jsem ještě vyfotil pár stativovek Mléčné dráhy.Jak už jsem zmiňoval dříve v albu z Údolí smrti, jednu noc obětovat nočnímu focení jsem měl naplánovanou na později.
více  Zavřít popis alba 
123 komentářů
Marlboro point se nenachází ani v Dead Horse State Park, ani v Canyonlands National Park, ale mezi nimi, a nevede k němu žádná značená cesta. Dostat se tam chce trochu přípravy, a i tak narazíte na překážky. Mezi silnicí a 5 km vzdáleným okrajem skalisek leží polopoušť protkaná několika polními cestami, hromadou trnitého křoví a kaktusů. Navíc chodit mimo skály a cesty je kvůli místy přítomné kryptobiotické krustě nezodpovědné. Jedna z cest, která k vytipovanému výhledu vedla byla však najednou přehrazena plotem a ostnatým drátem - dle mapy to měla být hranice Dead Horse State Parku, ale kdo ví... Času do východu slunce už moc nezbývalo a obcházet to by znamenalo východ prošvihnout. Plot jsme tedy u branky přelezli a cestou pokračovali skrze tento ohrazený cíp na druhou stranu, kde byl opět plot - ale snáze zdolatelný. Pak už jen stačilo z cesty mizící postupně v polopoušti sledovat okraj skalisek a po pískovcích přejít až na ono vytipované místo. Právě v čas. O pár minut později by už bylo opravdu pozdě. Jen tak tak jsem stihl dát dohromady foťák, objektivy a stativ... Ranní ticho, mraky na obloze, vycházející slunce a 300 metrů ničeho pod vámi dodává výhledu na špičatý zbytky plošiny úchvatnou atmosféru. Na rozdíl u výhledů z obou parků jsme zde nepotkali živáčka. Toto místo se sice stává častěji a častěji fotografované, ale díky lehké nedostupnosti, je ještě stále daleko od návalu turistů, a může tak nabídnout trochu toho opravdu netknutého a divokého západu. Alespoň prozatím. Kdo toto místo takto pojmenoval se však údajně neví...
více  Zavřít popis alba 
56 komentářů
  • 17.9.2017
  • 96 zobrazení
  • 14
  • 5656

Nebyla nalezena žádná alba.

Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu... Většina fotografií v albu jsou fotky dokumentačního charakteru bez nějakého většího estetického smyslu. Těch "lepších" je tam určitě méně a na nich jsou většinou až ty pravé důvody, proč jsem na daném místě fotil :-)
Snímky jsou zatím z následujících států:
ČR & SR, Německo, Kanada (2013 - východ), Turecko (2014), Velká Británie (2015 - Skotsko), Itálie (2015, 2016, 2018 - Dolomity, 2018 - sever), Čína (2016), USA (2017 - východ a západ) a Rakousko (2018 - Alpy)

> > > > > Od roku 2014 vytvářím souhrn uplynulého roku ve fotografiích: 2014, 2015, 2016 a 2017 < < < < <

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod. Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...

Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)

Aktivní od

5. srpna 2011

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno
reklama