Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu... Většina fotografií v albu jsou fotky dokumentačního charakteru bez nějakého většího estetického smyslu. Těch "lepších" je tam určitě méně a na nich jsou většinou až ty pravé důvody, proč jsem na daném místě fotil :-)
Snímky jsou zatím z následujících států:
ČR & SR, Německo, Kanada (2013), Turecko (2014), Velká Británie (2015 - Skotsko), Itálie (2015 a 2016 - Dolomity ), Čína (2016) a USA (2017 východ - NY, PA, OH, KY, TN, GA, SC, NC, VA, WV; 2017 západ[/b] - CA, OR, WA, NV, UT a AZ).

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod. Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...

Většina alb má lokalizaci (pokud je na internetu snadno dohledatelné bez větší námahy) - pouze výjimečně tomu tak není. Důvod je prostý - většinou jde o velevzácný fotografovaný objekt a místo, kde byl focený není moc známé popř. jen těžko dohledatelné. Z důvodu vzácnosti a ohroženosti pak takové místo raději nekonkretizuji. Děkuji za pochopení. Na druhou stranu, pokud jsem jej nalezl já, pak se to podaří i dalším...
Pro focení přírody je potřeba něco obětovat - neobětovávejme ale ji samotnou a neničme vše ostatní kolem našeho fotografovaného objektu! Místo toho udělejme něco pro přírodu my sami...

Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)

reklama

24 fotek, 12.6.2017, 52 zobrazení, 28 komentářů | krajina, makro, příroda
Uprostřed kopců Bílých Karpat, kousek od hranice se Slovenskem leží poblíž obce Březová přírodní památka Kalábová II, mladší sestřička PP Kalábová I, které věnuji následující album. Druhá část PP byla založena nedávno v roce 2014 - jak hlásá cedule "Mokřad vyrvaný ze spárů lesa". Toto rozsáhlé prameniště, zarostlé křovinami a olšemi bylo prý objeveno v roce 2012 a po dohodě s vlastníkem bylo o rok později zbaveno dřevin. Přežívalo totiž na něm několik vzácných mokřadních rostlin. Od té doby je PP pravidelně kosena a dochází k návratu původních společenstev. Odhad je, že rekonstrukce by mohla proběhnout během 10 až 20 let dle zkušeností získaných v PP Kalábová I. Na lokalitě je možné nalézt celou řadu vzácných trav a mechů. Časem by se sem mohly dostat orchideje z PP Kalábová I. Já zde poprvé potkal plamének a rulík zlomocný, což je opravdu mohutná rostlina.
Tradiční poznámka.: Stejně, jako u předchozích alb, je zde čas posunutý na východní pobřeží USA, je tedy potřeba přičíst 6 h...
34 fotek, 12.6.2017, 101 zobrazení, 38 komentářů | krajina, makro, příroda
Když se proderete lesem směrem do kopce od PP Kalábová I, dřív, nebo později, dorazíte k PP Kalábová I, která je v tuto chvíli mnohem zajímavější. 1) je to jediné místo na Moravě, kde roste Liparis loeselii (hlízovec Loeselův), což byl také důvod ochrany tohoto místa a 2) je to jediné místo na světě, kde roste prstnatec karpatský - jde tedy o náš stenoendemit. Dactylorhiza carpatica (prstnatec karpatský či p.bělokarpatský), jinak také dříve Dactylorhiza traunsteineri subsp. carpatica (prstnatec Traunsteinerův karpatský) či Dactylorhiza fuchsii subsp. carpatica (prstnatec Fuchsův karpatský) roste na pěnovcovém prameništi, které bylo kdysi mnohem rozsáhlejší. Jeho identifikace není jednoduchá a nebudu tady tvrdit, že jsem si na 100 % jistý, že to mám správně. Proč? Protože na PP Kalábová rostou i další prstnatce jako je Dactylorhiza majalis (prstnatec májový), Dactylorhiza incarnata (prstnatec pleťový) a Dactylorhiza fuchsii (prstnatec Fuchsův), a jak už u prstnatců bývá zvykem, rádi se kíží a kříženci pak také. Na lokalitě jsou desítky tohoto druhu, ale také celá řada neidentifikovatelných kříženců. Co se týče taxonomického označení, tak to dosud není jasné - zde uvedený název se sice používá, často ale není uznáván. Tento prstnatec je totiž hybridogenního původu, a celý komplex majalis-fuchsii-traunsteineri by potřeboval revizi. Kromě zmíněných prstnatců zde roste několik dalších orchidejí - Gymnadenia densiflora (pětiprstka hustokvětá), Epipactis palustris (kruštík bahenní) a Listera ovata (bradáček vejčitý). Místo je navštěvováno fotografy, uváleno tu nebylo, ale bývá - daň za oblíbenost. Na některých fotkách jsem retušoval konce oškubaných trav, což nevypadá moc vzhledně. Na jiných fotkách jsem na to sílu neměl - viz. např. fotky hlízovce.
29 fotek, 9.6.2017, 58 zobrazení, 30 komentářů | makro, příroda
Po návštěvě bahenních jsem udělal přejezd na Litoměřicko na jednu významnou lokaliltu, kterou asi ani nemusím představovat :-)
Poznámku o tom, že stejně, jako u předchozích alb je zde čas posunutý na východní pobřeží USA, je tedy potřeba přičíst 6 h, už asi psát nemusím...
Starší návštěvy této lokality:
2016
2014
19 fotek, 9.6.2017, 66 zobrazení, 37 komentářů | krajina, makro, příroda
Nedalo mi to a cestou za jinými orchidejemi jsem si udělal zastávku znovu na bahňákách. Od minulé zastávky se nic moc nezměnilo - překvapivě. Pozitivní je, že nepřibyly ani vyválená místa. Popisek alba viz. předminulé album :-)
Pozn.: Jako u předchozích alb je zde čas posunutý na východní pobřeží USA, je tedy potřeba přičíst 6 h.

Starší návštěvy této orchideje:

2017 - PR Louky u rybníka Proudnice, Kolínsko
2015 - PR Louky u rybníka Proudnice, Kolínsko
2015 - PR Louky u rybníka Proudnice, Kolínsko to bahenní ještě nekvetl
2014 - jiná nejmenovaná lokalita na Kolínsku
49 fotek, 8.6.2017, 54 zobrazení, 58 komentářů | makro, příroda, vesnice, zvířata
Pozn.: Jako u předchozích alb je zde čas posunutý na východní pobřeží USA, je tedy potřeba přičíst 6 h.

NPP Semínský přesyp je místem výskytu vzácného a kriticky ohroženého kozince písečného (Astragalus arenarius) - díky němu má i toto maloplošně chráněné území zajímavou historii vzniku. Rostlina zde byla objevena 1. července 1980 Milanem Markem z Pardubic a vyhlášení chráněného území proběhlo 9. července 1980 - pravděpodobně je to tedy nejrychleji vyhlášené chráněné území u nás. Proč? V té době se totiž kozinec písečný považoval za druh u nás vyhynulý a naposledy zde zaznamenaný v roce 1938. Dnes už známe tři místa výskytu této velevzácné rostlinky v ČR.

Já navštívil veřejně přístupnou část (druhá je za budovou pivovaru) uprostřed vesnice Semín, zbytkový písečný přesyp a jeho okolí. Další zajímavostí je i fakt, že díky dětem, které si na písku hráli, se tento písečný přesyp dochoval až dodnes. Jeho vznik je datován až do čtvrtohor po době ledové - do období pleistocénu. Bez rozrušování povrchu by volná písečná plocha postupně zarostl. Kolem roku 2000 se o rozrušení postaralo AOPK mechanicky, nebo rýčem a motykou. Dnes zarůstá a bylo by rozrušování potřeba obnovit. V písčinách nalezneme mravkolví trychtýře. Kozinec roste opodál, ne přímo v písku. Chvilku mi trvalo ho při pomalém procházení shrbený nad zemí najít. Kozinec písečný (Astragalus arenarius) roste na písčinách, vátých píscích a písčitých borech v Evropě mezi povodím Odry a Kamy s několika izolovanými populacemi v Pobaltí a v ČR.
31 fotek, 7.6.2017, 59 zobrazení, 37 komentářů | krajina, makro, příroda
Pozn.: Jako u předchozího alba je zde čas posunutý na východní pobřeží USA, je tedy potřeba přičíst 6h.

Když jsem tuhle překrásnou a něžnou orchidej fotil naposledy, patřila ještě do rodu vstavač (Orchis). No...časy se mění :-)
Letos jsem se opět vydal jej fotit začátkem června. První vyjížďka 4.6. se nepovedla, protože se přihnala průtrž mračen, která focení znemožnila, takže jsem ani nesjížděl z dálnice. (Ano bylo by super kdyby bylo po dešti a vysvitlo sluníčko, jenže pršelo pak ještě dlouho do noci, takže to smysl nemělo). Pokusil jsem se o to tedy o pár dní později. Začal jsem zastávkou v Dománovickém lese, kde jsem žádného poletujícího hnědáska neobjevil. Tak jsem se přesunul k rybníku Proudnice za baheňáky. Místo už někdo přede mnou navštívil (tak den, max dva). V trávě byly ještě patrné cestičky, místy vyválená místa. Občas v nich utrpěly nějaké orchideje na kráse, jak už to bohužel u těchto klenotů bývá... hlavně u ne tak fotogenického exempláře apod. Ač je asi hlavním lákadlem fotografů orchidejí rudohlávek bahenní (Anacamptis palustris), místní lokalita hostí opravdu početnou populaci prstnatce pleťového (Dactylorhiza incarnata) a ještě dříve kvetoucího prstnatce májového (Dactylorhiza majalis).

Starší návštěvy této orchideje:

2015 - PR Louky u rybníka Proudnice, Kolínsko
2015 - PR Louky u rybníka Proudnice, Kolínsko to bahenní ještě nekvetl
2014 - jiná nejmenovaná lokalita na Kolínsku
50 fotek, 5.6.2017, 96 zobrazení, 101 komentářů | makro, příroda, zvířata
Pozn.: Na místě jsem byl opravdu pozdě a vyháněl mě večer a tma - čas u alba je mylný. Zapomenul jsem přepnout z amerického na středoevropský, takže si musíte přičíst 6 hodin.

NPP Jestřebské slatě jsou důležitou součástí našeho přírodního dědictví. Nachází se zde celá řada vzácné a mnohdy kriticky ohrožené fauny a flóry - některé z nich jsou pro Českou Republiku endemitní, takže je nikde jinde na světě nenalezneme. Patří mezi ně tučnice česká (Pinguicula bohemica) a prstnatec český (Dactylorhiza bohemica; ten v tomto albu není). Jestřebské slatě mj. skýtají útočiště pro další velice zajímavou rostlinku a tou je velice nenápadná a drobná orchidej hlízovec Loeselův, který roste na bažinách, slatinách, rašeliništích, prameništích a mokrých písčinách mírného pásu Eurasie a Severní Ameriky. Většina původních lokalit zanikla odvodňováním mokřadů - některé nová naopak vznikla díky působení člověka. Tím případem je také odtěžení rašeliny v okolí Jestřebí. Dle portálu biomonitoring.cz se u nás vyskytuje na celkem 13 lokalitách (jejich rozmístění můžete vidět např. zde: Portál informačního systému ochrany přírody), z nichž pouze jedna je na Moravě. Většina je na Českolipsku, dále je to v Polabí, v Českém ráji, na Třeboňsku a u Opočna. Na lokalitu v Bílých Karpatech se podíváme v jednom z následujících alb.
Hlízovec Loeselův je druh nesnášející konkurenci na stanovišti a změny stanovištních podmínek, zejména eutrofizaci spolu se zarůstáním např. rákosem. O jeho ohroženosti svědčí i zařazení tohoto druhu do systému NATURA 2000

Do jestřebských slatin už jezdím pěknou řádku let. Některé mé návštěvy jsou zde už zaznamenány :-) Předchozí návštěvy Jestřebských slatin od doby, co jsem začal fotit:
2015 - Dactylorhiza bohemica (prstnatec cesky)
2015 - Dactylorhiza maculata (prstnatec plamaty)
2014 - Lycaena hippothoe (ohniváček modrolemý)
2014 - Pinguicula bohemica (tučnice česká)
2014 - odstraňování náletových dřevin
2012 - Dactylorhiza spp. (prstnatce)
2012 - tučnice česká a kosení
2011 - tučnice česká a kosení
72 fotek, květen 2017, 56 zobrazení, 103 komentářů | cestování, makro, příroda
Týž den jsme po návštěvě prvního parku přejeli do parku druhého - i zde bychom měli nalézt kvetoucí střevíčníky. Les v tomto parku má podobný charakter, nalézají se v něm však i značně podmáčená místa místy porostlá rašeliníkem. Kromě orchidejí, které jsem už viděl, tu ale má kvést jedna vzácnější a krásná trojčeta - Trillium undulatum, která má na bílých květech fialový pruh. Bohužel byl konec její kvetoucí sezóny a navíc po dešti, takže byly květy již znašně opršelé. I tak pěkná podívaná.

Sprague Brook Park je 2200 akrů pokrývající oblast nedaleko předchozího parku, oproti kterému je více rozvinutý s mnoha místy na kempování a sportovní aktivity a "cyklostezkami". I tak má les v mnoha částech nerozvinutý a neupravený charakter skrývající opravdové klenoty amerického atlantského severu.

Na závěr alba už jen fotky z dalšího letu do ČR, kde jsem se účastnil vědecké soutěže s vyhlášením na francouzské ambasádě... Bude tedy následovat pár allb z ČR, po kterých se opět vrátím do USA. Tentokrát již naposledy a na delší dobu. Let do Prahy však byl komplikovanější. Místo Přřeletu do New Yorku a pak přímého letu do Prahy byl let do NYC zrušen a bylo mi nabídnuto letět další den, což bych nestihl dorazit v čas do Prahy. Nakonec jsme vymysleli o něco delší let přes státy na jih do Atlanty, tam přestup na let do Amsterdamu, který letěl zase přes státy na sever s přeletem ne příliš daleko od Buffala, než se vydal přes oceán do Evropy... :-)

Album stejně jako pedchozí z USA moc nepromazávám. Přeci jen jsou na většině fotek pro nás středoevropany netradiční objekty.
52 fotek, 27.5.2017, 53 zobrazení, 68 komentářů | cestování, makro, příroda
Jaro je na severu východního pobřeží v plném běhu a nejlepší doba orchidejí taktéž. Sice jsem už některé velice zajímavé druhy promeškal, ale jeden z těch, na které jsem se nejvíce těšil, a které jsem chtěl vidět, jsem zastihl v plném květu. Díky patří především Jimovi, ke kterému se ještě několikrát vrátím. Je to skvělý chlapík, který mě vzal na celou řadu především botanicky zajímavých míst během mého půlročního působení v Buffalu.

Tento víkendový výlet do lesů dál od Buffala se náramně povedl - bylo po dešti a jarní zelená nádherně vystoupla. Na všem byly kapky, jen světla bylo pomálu - stále bylo zataženo a v lese lehce šero. Stativ jsem si prozřetelně nechal v ČR, takže jsem vše musel tak nějak dát z ruky nebo hozené na batohu, pokud to šlo. :-)

Franklin Gulf Park v kraji Erie na západě státu New York byl kdysi dávno znám jako Larkin Woods. Nachází se mezi městy Eden a North Collins. Jde o 637 akrů rozlehlého, "neobdělaného a neupraveného" parku. Na celé ploše tohoto parku se rozkládají především lesy s potoky, roklemi, vodopády a The park is primarily a wooded area with creeks, ravines, waterfalls and skalami.

Střevíčník bezlodyžný (Cypripedium acaule) běžně v americké angličtině známý jako "pink lady's slipper" nese i další názvy "moccasin flower" a "stemless lady's-slipper", kde poslední odráží i český název. Rostlina má u země pár kožovitých listů mezi kterými může na jaře vyrůstat dlouhý květní stvol nesoucí jeden růžový květ - sytost se pohybuje od opravdu krásně syté, až po lehký narůžovělý nádech. Výjimečně lze potkat i albinotické formy. Zbylé okvětní lístky jsou žlutavě-hnědé až kaštanové, u albinotické formy čistě zelené. Tento střevíčník vyžaduje vysoce kyselé půdy a toleruje stín a vysokou vlhkost. Lze jej nalézt především v borových lesích, nalezneme jej ovšem i v listnatých a smíšených lesích. Nalezneme ji od přímořských planin, přes borové "pustiny" (borové lesy s písčitou půdou chudou na živiny) až po vrcholky hor ve východní třetině Severní Ameriky. Na severu USA a v Kanadě je považován za relativně běžnou orchidej, v některých státech je však ohrožená (IL, TN) popř. zranitelná (NY) či vzácná (GA).
46 fotek, květen 2017, 86 zobrazení, 118 komentářů | cestování, makro, příroda, zvířata
Ellicott Creek:

Je 47 mil (75.6 km) dlouhá řeka pramenící u města Bennington a po soutoku s větší říčkou Tonawanda teče až do řeky Niagara a odvádí tak vodu z pánve jezera Erie-řeky Niagara. Původní název řeky byl Ga-do-O-ya-deh v jazyce lidu Iroquois, což znamená "level heavens" (což by se dalo přeložit jako "rovná se nebesům"). Dnes je řeka pojmenovaná po Josephu Ellicottovi, který zdejší pozemky koupil a otevřel pro osadníky koncem devadesátých let osmnáctého století. V polovině devatenáctého století bylo podél řeky cca třicet pil a mlýnů - jeden z nich ve Williamsvillu stále funguje.

Great Baehre Swamp:

Jsou mokřady nacházející se ve městě Amherst, Buffalo (kraj Erie). Oblast je porostlá především javorem stříbrným a jasanem americkým o rozloze 270 ha (1,1 km2), z nichž většina je chráněna chráněnými územími vlastněnými městem a státem New York jako Great Baehre Swamp Wildlife Management Area. Cesta sem z ubytování kolem Ellicott creek trvala pěšky přes tři hodiny. Odměnou mi bylo první setkání s užovkou proužkovanou, což je zdejší relativně běžný had.
50 fotek, květen 2017, 55 zobrazení, 61 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Po krátké otočce v ČR na svatbě jsem opět přeletěl přes Atlantik do Buffala. jaro zde za ten týden podstatně postoupilo. Stromy se zazelenaly svěžím jarním listovím. Po květech kandíků ani stopy, berneškám se vylíhla housata a trojčety brzy odkvetou. na druhou stranu zase začalo v plném proudu kvést ostatní jarní kvítí, jako jsou pstročky, noholist a zimolez. Jen ti vlhovci se stále houpou ve větru na rákosí...
26 fotek, 11.5.2017, 64 zobrazení, 16 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda
Cestu nazpět od bezáků jsem si udělal tak, abych se podíval na jednu moravskou lokalitu vstavače bledého, protože my v Čechách už jej téměř nemáme. Na Moravě je ho mnohem více. PP Stráň jsou krásná strmější louky rozprostírající se nad obcí Slavkov pod Hostýnem v Hostýnských vrších. Na těchto loukách se můžeme kochat jak nádhernými starými solitérními lípami, tak i bohatou květenou pod našima nohama. Kromě naší první orchideje, vstavače bledého, zde vykvétají i další vstavačovité - vstavač mužský, kukačka , prstnatec májoví či pětiprstka žežulník...kromě orchidejí tu roste i celá řada dalších zajímavých rostlin. Z fauny zde během roku poletuje celá řada motýlů a na sluníčku se vyhřívají ještěrky obecné...

Předchozí výlety za vstavačem bledým:
2016 Jičínsko
2015 Jičínsko
14 fotek, 11.5.2017, 58 zobrazení, 16 komentářů
Sice jsme ráno na Galovské lúky vyrazili brzy, ale cesta z Podyjí (210km) je dlouhá. Na Valašsku byl plán se sejít s tommy-haroldem a pokračovat krom Galovských lúk i na jiná místa, ale nevyšlo to a byl jsem na to sám. Jak už bývá zvykem, na prvním místě (Galovské lúky) jsem se zdržel déle, než bylo v plánu. Stihl jsem pak už jen najít jednu další lokalitku s bezáky a pak mě čekala 240km cesta zpět směr Hradec Králové se zastávkou o něco dále na západ na bledé. Z pochopitelných důvodů už zde neuvádím přesnější umístění oné loučky - stejně jako předchozí, i tato se nachází v CHKO Beskydy. Klenot, po kterém jsem šel jsem nenalezl - toto místo se nachází v údolíčku, kam slunce z jara ještě moc nesvítí. rostlinky tu sice pomrzlé nebyly, ale pro změnu absolutní většina z nich ještě nekvetla :-) Tak třeba zase za rok...
42 fotek, 11.5.2017, 80 zobrazení, 58 komentářů | krajina, makro, příroda, zvířata
Brzy ráno jsme vyrazili z Podyjí od Znojma směrem dále na východ. Téměř u hranic se Slovenskem se na Valašsku dá nalézt celá řada nádherných květnatých luk rozprostírajících se na svazích mezi lesy. Asi nejznámější z nich je přírodné rezervace Galovské lúky o rozloze téměř 22 ha kolem hřebene Hrachovce v nadmořské výšce 710-770 m.n.m (vrchol Hrachovce má 776 m.n.m.). Dostat se tam lze z několika směrů - já zvolil cestiřčku do kopce od místa zvaného U králů z údolíčka Uherského potoka. Když se dostanete až tam, na chvilku si sednete, máte možnost se kochat nádhernou přírodou s občasnými výhledy do zvlněné krajiny Valašska. Asi největším lákadlem je brzy na jaře početná populace prstnatce bezového, o něco později zde vyjvétají i jiné orchideje (např. vstavač mužský, prstnatec májový, okrotice...). To však samozřejmě nejsou jediná botanická lákadla. Fotografovaní bezáci bohužel nebyli v nejlepší kondici pár večerů předtím padly teploty k nule vykrystalizovaná voda udělala své - většina z orchidejek nebyla moc fotogenická.
Vzhledem k tomu že se vstavače i prstnatce snadno kříží, nalezneme i zde křížence. Na fotkách mám zřejmě jen čistýý botanickýý druh p.bezového, někde je tam ale možná i prstnatec Ruppertův (Dactylorhiza ×ruppertii = Dactylorhiza majalis subsp. majalis × Dactylorhiza sambucina). Žádná z mnou fotografovaných rostlinek skvrnité listy neměla, takže by byla determinace v tuhle chvíli už celkem složitá, pokud tam kříženec je.
28 fotek, 10.5.2017, 78 zobrazení, 68 komentářů | krajina, města, příroda, zvířata
Konečně! I když je Podyjí oblastí, kde jste schopní potkat všechyn naše druhy užovek, doposud se mi to nepovedlo. Loni to byla alespoň užovka stromová. Je to nádhernýý had dorůstající délky až přes dva metry. V ČR se vyskytuje jen ve třech oblastech (Moravec et. al, 2015), kde tedy o velice vzácný a kriticky ohrožený druh plaza. Abych byl přesný, mělo by jít o našeho nejohrženějšího hada. Miluje prosluněná suchá místa, avšak vyžaduje, aby v jejich blízkosti tohoto biotopu byla i místa vlhká - často to jsou řídké listnaté lesy, lesosetpi, vinice a sady.

Ostatní má alba z Podyjí:

2017 - užovka stromová toto album
2017 - ještěrka zelená

2016 - hlavně modrásek rozchodníkový

2015 - vstavač kukačka
2015 - pestrokřídlec podražcový
2015 - ještěrka zelená
2015 - hnědásek kostkovaný
2015 - jasoň dymnivkový
2015 - infračervená fotografie
45 fotek, 10.5.2017, 83 zobrazení, 84 komentářů | krajina, makro, příroda, zvířata
Řekl bych, že už se to pomalu stává tradicí - návštěva Podyjí začátkem května. Šobeská vinice a svahy vysoko nad meandry Dyje vyhřívá jarní slunce. Motýli kolem létají. Pozorný návštěvník se může začít setkávat s klenoty, které NP Podyjí nabízí... Jedním z nich je určitě i smaragdově zelená ještěrka - dospělí samci se navíc pyšní tyrkysově modrými hlavičkami.

Ostatní má alba z Podyjí:

2017 - užovka stromová
2017 - ještěrka zelená toto album

2016 - hlavně modrásek rozchodníkový

2015 - vstavač kukačka
2015 - pestrokřídlec podražcový
2015 - ještěrka zelená
2015 - hnědásek kostkovaný
2015 - jasoň dymnivkový
2015 - infračervená fotografie
61 fotek, loni na jaře, 76 zobrazení, 60 komentářů | cestování, makro, příroda, zvířata
O týden později, když přestalo špatné počasí a opět trochu vysvitlo slunko jsem se vydal zkontorlovat, co se v jarním lese změnilo. A že toho bylo! Kandíky už byly odkvetlé a vytvářely plody, v podmáčených místech pro změnu zlatě zářily blatouchy a orseje. Tím ale květy, jak je známe z našich lesů víceméně končí. Mezi listím začínaly vykvétat jiné drobné efemeridy a především nádherné rostliny rodu Trillium - u nás dostali jméno trojčeta. Latinské i české jméno výstižně popisuje fakt, že na rostlině najdeme listy i části květů po třech. Kromě probouzejících se květů jsem poprvé narazil na místní jeleny (deer) - přesněji jde o jelence běloocasé. Spíš jsou to takové srny, ani zdaleka nejsou velcí jako naši jeleni - ty v USA jsou také, ale to není "deer", ale "elk" (jelen wapiti, Cervus canadensis). Ač bylo to setkání příjemné, ve skutečnosti jsou tu jelenci velkým problémem podobně jako u nás divoká prasata. Později jsem se od botaniků a ochránců přírody dozvěděl, že mnou navštívený les býval známý rozmanitostí bylinného patra a nádhernou škálou jarních efemér, ale i později kvetoucích rostlin. Přítomnost jelenců však zde, stejně jako na mnoha dalších místech, nenávratně podrost zničila - sežráno a rozdupáno. Jelenci tu zřejmě, stejně jako u nás prasata, nemají přirozené nepřátele, a křehká rovnováha je posunuta od ideálního stavu...

Nakonec přidám ještě pár mobilových fotek, než jsem odletěl na skok nazpět do ČR na svatbu známých...
60 fotek, 24.4.2017, 84 zobrazení, 69 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda
Do Buffala jsem se dostal v době, kdy už nebylo po sněhu ani památky, a lesní efemery již měly začít kvést. Jeden z mých prvních nepracovních cílů během mého půlročního působení na University at Buffalo bylo nalíézt a vyfotit jeden z amerických kandíků - druhů je po celém severoamerickém kontinentu několik a většina z nich je bílá nebo žlutá. Tím, na který jsem měl zálusk já, se stal druh Erythronium americanum subsp. americanum, jež se dá přeložit jako "kandík americký" (v angličtině má, jak je "zvykem" několik jmen: od obecného trout lily po specifičtější yellow trout lily či yellow dogtooth violet). Tento druh má ještě druhý poddruh Erythronium americanum subsp. harperi roste pouze ve státech Louisiana, Tennessee a Georgia.
Kandík Erythronium americanum je rostlina tvořící kolonie v lesnatém prostředí východního pobřeží Severní Ameriky. Ve svém areálů rozšíření jde široce rozšířený a vcelku běžný druh. Nevěděl jsem, jestli je její čas - brzy? pozdě? Po šmajdání po lese jsem nakonec na zemi nalezl listy, u kterých jsem si na 90% byl jistý, že musí patřit nějakému kandíku. Místní flóru neznám - 100% jistý jsem si být nemohl... Po květech ani památky. Ale naštěstí ani po plodech. Po dalším hledání jsem objevil první květy a dále v lese jich pak již bylo stovky - roztroušené, většinou jeden na několik metrů čtverečních. Absolutní většina rostlin nekvete - musí být 4-7 let staré, pak tvoří dva listy (mladé rostliny jen jeden) a květ. Kvést má v populaci přibližně 0,5% rostlin. 99% je nekvetoucích a s jedním listem. S rozdílem jednoho měsíce jsem tedy viděl kvést náš růžový kandík psí zub a místní žlutě kvetoucí druh. Schválně můžete porovnat... Který je hezčí? To snad ani nejde porovnat. Žlutě kvetoucí rostliny jsou přeci jen v tuto roční dobu běžnější a růžově kvetoucí kandík psí zub je příjemné zpestření...na druhou stranu, kandík se žlutými květy je pro nás z Evropy tak trochu exotika. Alespoň tedy ve volné přírodě...
73 fotek, duben 2017, 106 zobrazení, 132 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Našel jsem konečně trochu času, tak jsem se dostal k prvnímu z alb focených v USA během mého půlročního působení na University at Buffalo jako "visiting scholar". Nebojte - z jara ještě přibudou návštěvy ČR (především moravské). Kousek od severního kampusu leží nevelký les Letchworth Woods - na první pohed vypadá jako naše lesy, během jara, kdy vykouknou první jarní efemery, začne být rozdíl patrný. Pstročky a konvalinky sice vypadají podobně jako u nás, létají tu podobn motýli a stromy taky nevypadají tak odlišně... ale podrost je tu mnohem bohatší a nalezneme v něm rostliny nám neznámé. V tomto albu je vidět noholist, trilium a lehoulince nakousnu i místní kandík.

Noholist je zajímavě vypadající rostlina z čeledi dřišťálovité (Berberidaceae) rozšířená po východním pobřeží Severní Ameriky. Zajímavostí je, že tato rostlina roste v koloniích původně vycházejících z jednoho kořene. rostlina produkuju jeden list, pokud nekvete, nebo pár listů, pokud kvést bude. Tyto listy vypadají jako deštníky/slunečníky a kromě téměř půlmetrové výšky mohou mít rozměry přes 30 cm. Celá rostlina včetně zelených plodů je jedovatá - plody se stávají jedlé po zežloutnutí. Rostlina obsahuje jed podofylotoxin, který je v moderním lékařství spolu se svými deriváty používán jako cytostatikum (léčba genitálních bradavic, lupénky, nádorů apod.).

Berneška kanadská, u nás známá hlavně jako b. velká, je zde doma - potkávám ji tu prakticky každý den. zdržuje se kdekoli, kde je trochu stojaté vody. Viděl jsem ji i u hlavní silnice v příkopu zatopeném spodní vodou - té je tu díky blízkým velkým jezerům Erie na západě (přímo sousedící s Buffalem) a Ontario (kousek na sever) dostatek.
11 fotek, 10.4.2017, 81 zobrazení, 34 komentářů | kultura, města, příroda, země
Už při odjezdu z Libického luhu jsme za zády (ve zpětných zrcátkách) viděli bouřku. Večer došla i do HK, tak jsem z okna udělal pár snímků. Foťák hozený na parapetu...nebo to bylo žehlící prkno? Už si nepamatuji...

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.