Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu...
Snímky jsou zatím z následujících států: ČR, SR, Německo, Kanada (2013), Turecko (2014), Velká Británie (Skotsko 2015), Itálie (Dolomity 2015 a 2016), Číny (2016) a USA (NY, PA, OH, KY, TN, GA, SC, NC, VA, WV, CA, OR, WA, NV, UT a AZ 2017).
Pro focení přírody je potřeba něco obětovat - neobětovávejme ale ji samotnou a neničme vše ostatní kolem našeho fotografovaného objektu! Místo toho udělejme něco pro přírodu my sami...

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod.
Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...
Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)

reklama

72 fotek, 30.8.2014, 338 zobrazení, 56 komentářů | cestování, krajina, příroda, země
Žiarska dolina je cca 8 km dlouhé glaciální údolí. Nachází se v Západních Tatrách a její osou protéká říčka Smrečianka do které se z boků vlévá několik dalších potoků - Bystrý či Šarafiový, na kterém je pěkný vodopád (dostat se k němu dá stezkou začínající hned za Žiarskou chatou - doslova - projdete k němu kolem pietního místa, symbolický cintorín). Na začátku doliny je několik důlních štol od těžby rudy - kousek od jedné kvetl pobázněný blatouch. Cestu nazpět si můžete urychlit koloběžkami, které se dají u chaty půjčit.
49 fotek, 29.8.2014, 264 zobrazení, 45 komentářů | cestování, krajina, příroda, zvířata
Když se správnou cestou vydáte od Hornádu lesy do kopce a překonáte cca 150 metrů výškového rozdílu, tak se můžete dostat k velkolepé skalní galerii nazývané Tomášovský výhľad. Z něho ale i z okolí je nádherný rozhled do krajiny. Za dobrého počasí jsou vidět Vysoké Tatry majestátně se tyčící nad obzorem. Plošina je ve výšce kolem 660 m.n.m. Z výhledu je nádherný rozhled na neposkvrněný ostrov přírody - doliny a lesy s vykukujícími skálami. Nachvilku si připadáte jako byste se vrátili časem do dob bez husté sítě obydlení, kdy je krajina přetvořená na pole s posetými dědinami a městy kam jen oko dohlédne. Užíváte si vítr hladící vám tvář a přinášjící vám vůni lesa, do kterého se opírá slunce...
81 fotek, 28.8.2014, 223 zobrazení, 84 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Prielom Hornádu, je nejdelší (11 km) soutěska ve Slovenském ráji kterou protéká stejnojmenná řeka Hornád. Do soutěsky se vlévá v místě zvaném Hrdlo Hornádu. Soutěska je průchozí obousměrně, i když na některýh místech bych to rozhodně nezkoušel - místy jsou pasáže na kovových stupačkách opravdu tak akorát pro jednoho člověka a vyhnout se na nich nedá. Několikrát jsem slyšel "Nefoť a radši se drž toho řetězu!" Cestu jsme začínalil na podlesku krátce po východu slunce. Vše bylo třpytivé od rosy a mlhy už se zvedaly. Pžed vstupem do lesa jsem měl možnost pozorovat nad hlavou nádhernou podívanou v podobě cirokumulů jejichž tvar se rychle měnil a tvořil nejrůznější nádherné obrazce, vlny, chomáčky a cáry někdy skoro až fraktálovitého tvaru. Potěcha pro oko! V soutěsce byl ale ještě nějaký čas stín a chlad. Po několika denních deštích byl Hornád rozprouděný a voda kalná. Na cestu jsem si vzal jen pár nejdůležitějších a lehčích objektivů - třístovka zůstala doma, což se ukázalo jako chyba. Jak už to bývá jediný objektiv, který sebou nebudete mít, bude ten co nejvíc budete potřebovat. Ke konci se mi naskytle zatím první a poslední příležitost fotit kamzíky (i když to nebyli ti tatranští) a nejdelší ohnisko, které jsem s sebou měl, byla stovka. Lepší než nic, ale nebylo to ono :( Po Prielomu Hornádu jsme pokračovali ještě na Tomašovský výhled, ale o tom v dalším albu.

Ještě doplním, že na vápencových skalách kolem rostou rozchodníky, které jsou živnou rostlinou jasoně červenookého, který se zde vyskytuje.

Loni jsme byli na jiném toku Slovenského ráje - Suché Belé http://slavek-m.rajce.idnes.cz/Sucha_Bela%2C_Slovensky_Raj_-_7._7._2013_Slovensko/#
15 fotek a 1 video, 26.8.2014, 212 zobrazení, 36 komentářů | krajina, města, příroda
Asperaty jsou velice zajímavé oblaky připomínající vodní hladinu. Jenže obráceně a nad našimi hlavami. Vznikaji za podobných podmínek jako stejně zvláštní a vzácné oblaky typu mamma (mammatus). Uvidíme je nejčastěji na oblacích typu altocumulus či stratocumulus (těžko se od sebe odlišují a liší se svou výškou nad zemí). Pokud tvoří výrazné vlny mluvíme o "undulatus asperatus", kdy undulatus znamená zvlněný. Undulaty jako takové nejsou tak vzácné a vznikají na celé řadě oblaků. Nádherné bývaji altocumuly a cirry či cirrocumuly (resp. pak hovoříme o altocumulus undulatus, cirrocumulus undulatus apod.).

Asperaty jsou velice pomíjivý jev trvající řádově max desítky minut. Jde ale o úžasnou podívanou stejně jako u mammatů.
Na začátku alba je pár snímků z mobilu, než jsem došel přes město k foťáku... Na konci je hrubý timelapse poslední fáze této podívané.

Toto není poprvé, kdy jsem na tento typ oblaku narazil.
2015 Stratocumulus asperatus - zatím nenahráno na rajče
2014 Stratocumulus undulatus asperatus
2014 Stratocumulus asperatus
2013 Altocumulus undulatus asperatus
2013 Stratocumulus undulatus asperatus
2012 Altocumulus undulatus asperatus

Jediné co mě vždy mrzí je, že jsem je zatím potkal vždy ve městě nebo na vesnici. Nikdy ne v přírodě, kdy by s okolní krajinou působily mnohem lépe.
106 fotek, 25.8.2014, 211 zobrazení, 78 komentářů | krajina, makro, příroda, širokoúhlé, země
Oproti loňské ryze letní návštěvě Slovenska byla ta letošní ve znamení končícího léta a přechodu do podzima. V počasí se střídaly fajn dny a dny totálně promočené. První z výletů byl do Mlýnické doliny za krásným Vodopádem Skok. Začínal s jasnou oblohou s několika mraky až po zcela zataženou oblohu ve vyšších polohách nad dolinou. Z časových důvodů jsme se mrkli jen nad vodopád na Pleso nad Skokom a nepokračovali dolinou dále. Kousek pod vodopádem je malé průzračné Pliesko pod Skokom. V albu naleznete celou řadu zajímavých rostlin a některé druhy v České republice nepotkáte. Ta skutečnost, stejně jako stupeň ohrožení pro ČR (u některých i pro SR), je u fotek uvedena.

Ze zajímavých rostlin bych vypíchnul vrbu bylinnou, drobnou orchidejku vemeníčka zeleného a ještě např. kropenáče vytrvalého.

Jak postupuje cesta od Štrby výše dolinou, tak se mění pásmo lesa (borovice a smrky) postupně na pásmo kosodřeviny kde dominuje borovice kleč a v bylinném patře nalezneme celou řadu rostlin jako jsou koniklece či hořce. Přibližně na úrovni vodopádu Skok se pak pásmo kosodřeviny pomalu mění na pásmo subalpínské, horské hole (slovensky sg. hoľa), kde můžeme na obnažených skalách a kamenech obdivovat pestrobarevnou mozaiku především korovitých lišejníků. V bylinném patře pak de kromě trav nalezneme vřes a vácné zakrnělé druhy vrb. Kolem Plesa nad Skokom pak ve vlhkých a mokrých až rašelinných místech roste již zmiňovaná drobná orchidejka a nádherně kvetoucí drobná rostlinka kropenáč.

Co se týče determinace druhů lišejníků tak to u některých berte s rezervou ;)

A ano, vím že už je Nový Rok a že bylo foceno před více jak čtyřmi měsíci, ale lepší pozdě než vůbec ne? :)

Kromě panoramat a HDR snímků (upraveny pět tak aby vypadaly co nejpřirozeněji) jsem zde poprvé kusil ND 1000× filtr (doposud jsem měl jen 4 a 8×), který je výborný pro dostatečné prodloužení expozice za poledního slunce. Bohužel mnou použitý filt od firmy VF Foto nesmírně mění barvu scény, která se i z RAWu těžko opravuje. 4 a 8ku mám od fy.Hoya, se kterými jsem podobný problém nikdy neměl. V albu je to pár snímků vodopádu s "rozmazanou" vodou.
55 fotek, prosinec 2013 až srpen 2014, 73 zobrazení, 66 komentářů | koníčky, makro, příroda
Po dlouhé pauze s tímto tématem vkládám průřez fotek z loňského roku s mými masožravými rostlinami. Bohužel jsem nestíhal moc fotit, takže zde není ani zdaleka každý kvetoucí loňský druh a už vůbec ne fotka od každéh druhu v mé "sbírce". ;) Časem ješště doplním fotky z roku 2013, které zde také až na rosnatky nejsou.
35 fotek a 4 videa, červenec 2014, 198 zobrazení, 66 komentářů | krajina, příroda, země
Bouřková sezóna roku 2014 byla opravdu bohatá, jen přede mnou nějak utíkala. Když jsem byl v Hradci, tak byla u nás a když jsem byl u nás, tak byla v Hradci... nebo někde jinde... První bouřka nadohled přišla až koncem července. Ta mě opravdu hodně těsně lízla a já ji tak mohl fotit z louky - i když to nedoporučuji, protože nikdy nevíte, kdy se změní směr a z takto blízké bouřky se stane bouřka nad hlavou. Ještě že bydlíme alespoň v údolíčku. Druhá bouřka na sebe nedala moc dlouho čekat a začátkem srpna jsem si vyjel mezi pole fotit a pozorovat majestátní bouřku z dálky. Odehrávala se na Českolipsku a nad Bezdězem. Cca jedna desetina z cloud-to-ground výbojů byly CG+ a jeden opravdu mohutný výboj už znáte z alba "Soutěž roku 2014" Byl to zároveň nejhezčí blesk toho roku! Poslední bouřka byla sice nad hlavou, ale byla taková nudná. Zachytit se mi podařilo dva intraoblačné blesky...

Zpět k CG+ výboji (cloud-to-ground, výboj mezi oblakem a zemí). CG výboje jsou třetí nejběžnější typ blesků, kdy běžný je negativní CG (CG-) a dochází k vybití negativního náboje z mraku. Průměrný CG- blesk nese proud 30kA, výjimečně silné výboje pak až 120kA. Jenže pak tu máme CG+ výboje tvořící cca 5% všech blesků. CG+ blesky se tvoří na kladně nabitém vrcholku kumulonimbu (CG- ve spodní části oblaku) a negativně nabitá proudnice je vyslána ZE ZEMĚ následované vybitím pozitivních nábojí do země. Blesk může cestovat horizontálně až několik kilometrů než zasáhne zemi, takže i mimo oblak jako "blesk z ččistého nebe". CG+ blesky jsou typicky 6-10× silnější než CG- a mnohem žhavější a mohou trvat až desetinásobně delší čas. Přenáššejí proud cca 300kA a elektrický potenciál mezi vrcholem oblaku a zemí často přesáhne miliardy voltů. To z nich dělá velmi nebezpečné výboje. Mj. během CG+ výbojů je generováno velké množství radiových vln extrémě krátké až velmi krátké frekvenci. Docela pěknou zajímavostí je fakt, že CG+ jsou spouštěče velmi vzácných a málo prozkoumaných bleskových jevů v horní vrstvě atmosféry - blue jets (modré záblesky) a sprites a elves (skřítky).

Pro porovnání v domech máme jističe dimenzované na 16A (pokud si správně pamatuji) 16A = 0,016kV.

Zde je jen výběr několika zajímavějších fotek z několika set původních snímků a několika desítek těch, na kterých nějaký blesk zachycen byl.

Oboje bouřky mají dvě videa ze všech snímků, které jsem vyfotil (jen neupravené přímo z aparátu), takže dokumentují celý průběh focení. Jsou ve dvou verzích - normální s 0,1s na jeden snímek a pomalejší s 0,15s na jeden snímek.
1 fotka, 3.8.2014, 458 zobrazení, 31 komentářů | koníčky, krajina, příroda, země, Soutěž: Fotka roku 2014
Přestože jsem plánoval ji časem vložit do alba o bleskové sezóně letoššního roku, tak ji zde vkládám takto osamocenou už teď, jako příspěvek do soutěže.

Ať se líbí a přeji ostatním soutěžícím úspěch!
90 fotek, 26.7.2014, 1 735 zobrazení, 144 komentářů | krajina, makro, příroda, země, zvířata
Ráno před svítáním to podle satelitu vypadalo, že se v ČS bude držet blačnost, ale zdálo se, že jí pomalu ubývá, a tak jsem vyrazil. Už při cestování skrze středohoří bylo jasné, že slunce svou práci odvede, a mraky zmizí. Jakmile byla Raná zahalená do oblaků nadohled, bylo jasné, že to dnes vyjde, i když v poslední dny dost pršelo. Na tomto kopci/hoře byla před více než 50ti lety založena národní přírodní památka. Na její ploše se vyskytuje celá řada významných organismů - včetně těch celoevropsky ohrožených. A ne, kvůli syslům jsem sem nejel. Z hlediska entomologie je Raná zajímavá tím, že se zde vyskytuje velké množství vzácnějších motýlů (oba druhy otakárků, vřetenuška pozdní...) ale také jedni z nejohroženějších motýlích druhů ČR, mizející celoevropsky. Prvním z nich je modrásek ligrusový, o kterém se tu moc zmiňovat nebudu, protože jsem ho ani já, ani další tři chlapíci nenašli. Tak snad za rok ;)

Druhým je kriticky ohrožený a bohužel vymírající druh okáče - okáč skalní. Kdysi se vyskytoval po celé republice na skalnatých stepích. Na Moravě vyhynul v devadesátých letech minulého století a v čechách má dvě hlavní populace. Jednu slabou a na pokraji zániku v Českém Krasu a jednu relativně ještě životaschopnou právě zde, na několika kopcích v Lounské části ČS. Raná má silnou populaci, kdy stačí vyšplhat na její tři vrcholky, sednout si a koukat jak s jinými druhy motýlů kolem vás poletují. Paradoxně byl tento okáč podle starších pramenů uváděn jako nejhojnější motýl pozdního léta.........časy se mění a v druhé polovině dvacátého století začal velice rychle ustupovat.

Na Rané se udrželi (ač to přijde někomu zvláštní) díky lidské činnosti (paraglajding a podobné sporty), kdy sešlap a nahodilé vytrhávání drnů trávy pomáha udržet prostředí ideální pro tento druh (spolu s extenzivní pastvou ovcí a koz). Proč tedy ten sport a sešlap? Motýl vyžaduje dostatečné plochy krátkostébelných trav (pastva ovcí), ale samice upřednostňují při kladení malé trsy hl. kostřav s obnaženým substrátem v okolí (a zde nastupuje sešlap a sporty na Rané), protože podle Vrby a kol. samice nikdy neklade vajíčka na rostliny v nerozrušené travní ploše ať už je sebekratší. Larvy a kukly totiž potřebují otevřený substrát, který je dobře prohříván a není stíněn a zvlhčován okolní vegetací. Ovce ale nesmí spást vše - prtože pro kriticky ohroženého modráska ligrusového by to znamenalo zánik (zde je také jedna z posledních populací u nás). Tento modrásek potřebuje minimálně ostrůvky s vysokou trávou kde bude mít svou živnou rostlinu - vičenec. Problém je v tom, že vičenec ovcím straaaaaaaaašně chutná a spásají ho přednostně. Na Rané tak nalezneme pár oplocených míst s cedulemi, kam se ovce nedostanou...(asi respektují cedule)

Jak to tedy je s tou populací okáče? Raná samozřejmě není jediný vrch, kde ho najdeme. Vyskytuje se ještě na cca 9 kopcích v okolí, kde jsou vhodné podmínky a kam dokáže motýl doletět (nejdelší pozorovný dolet podle Vrby a kol. je 7 km). Tyto přelety jsou vzácné a ukazuje se, že cca max. 5% dospělců (samců více) opustí rodnou hroudu....

Koho nezaujme nenápadný modrásek či velký ale také nenápadný okáč skalní, toho určitě zaujmou otakárci. Ovocného jsem viděl jen jednoho - přistál na druhé straně bodláčí. Než jsem jej pořádně vyfotil, odletěl přes křoviny pryč. Otakárek fenyklový zde však vykazuje ukázkový hilltoping. Kolem poledne se začnou z okolí slétávat na vrcholky Rané a není problém vidět kolem vás létat až několik jedinců najednou...
20 fotek, 17.7.2014, 160 zobrazení, 44 komentářů | cestování, krajina, příroda, zvířata
Přestože i zde jsem strávil několik hodin, obsahuje toto album mnohem méně snímků. V této oblasti jsem totiž hodně pobíhal po stráních a málo fotil v naději, že naleznu modráska černoskvrnného - jeden z našich nejohroženějích modrásků. Nepodařilo se mi to (o nějaký ten týden později jsem se dozvěděl o jedné lokalitě kousek od mého bydliště, ale to už bylo na ně opět pozdě). Přestože jsem modráska nenalezl ani na pro něho dokonalých stanovištích (měl jsem jet blíže k Huslenkám), nebylo proč zoufat. Valašsko je nádherný kout naší země. Kopcovitá krajina protkaná sítí údolí s pastvinami plných ovcí je jako z pohádky. A právě ona tradiční pastva ovcí je důvod, proč se v této oblasti motýl vyskytuje. Potřebuje totiž spásané louky ovcemi a kozami s výskytem mateřídouky a některých druhů mravenců. Není schopen přežít na lukách obhospodařovaných intenzivní moderní formou, stejně jako celá řada naich modrásků, což je i důvod jejich ohrožení a kritického úbytku. A je jedno zda vyhledávají suché pastviny nebo mokré louky. Na valašsko jsem se letos vrátil ještě jednou na podzim... Po tomto dlouhém dni, kdy jsem se vrátil až po západu slunce a téměř 20h cestování mě právě zapadající slunce poskytlo nádhernou podívanou, kvůli které jsem se musel zastavit na chvilku a kochat se...
143 fotek, 17.7.2014, 242 zobrazení, 178 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Původním záměrem bylo ještě stihnout jasoňe červenookého, ale vzhledem k tomu, že v době, kdy tento druh létá, jsem byl na konferenci v Turecku, jsem dojel do Štramberka příliš pozdě (cca o týden až týden a půl) a žádná létající imaga už nebyla. Tento výlet spolu s dalším albem patřil k těm časově náročným. Cesta tam a nazpět autem byla téměř 800km dlouhá. Vyrážel jsem před třetí hodinou ranní (a to jetě jen díky tomu, že jsem večer dojel do Hradce Králové, kde jsem přespal), abych byl na první zastávce brzy ráno a domů jsem se vracel až po soumraku (další album). Ale teď už k albu...

Štramberk je malebné městečko poblíž Kopřivnice v okrese Nový Jičín - město je to krásné s několika zajímavými památkami, ale nejen to je na tomto místě zajímavé. Botanická zahrada a Arboretum Štramberk spolu s o několik desítek metrů dále ležící Přírodní památkou Kamenárka (oba jsou bývalé vápencové lomy) a přilehlým okolím tvoří jedinečné místo z hlediska přírodovědného. Vyskytuje se zde opravdu extrémě bohaté společenstvo rosltin a živočichů s výskytem mnoha vzácných, ohrožených a chráněnách druhů a dokonce druhy, které se nikde jinde v naší republice nevyskytují. Mezi tyto české extrémně vzácné jedinečnosti kromě již zmiňovaného jasoně červenookého (z hlediska ochrany přírody patří k vymřelým, zde je reintrodukován ze Slovenska) patří jetěrka zední (překvapivě jde o kriticky ohrožený druh, že?). Ano, opravdu tyto dva druhy u nás nikde jinde nenajdeme! Mezi další vzácnosti, které zde nalezneme patří z rostlin hlaváč lesklý vápnomilný a řezan pilolistý; z živočichů pak celá řada obojživelníků a plazů, otakárci, žahalky apod.

O zajímavém vývoji a životní strategii jasoně někdy příště, až se mi ho podaří vyfotit. Ještěrku zední jsem lovil několik hodin, ale podařilo se mi najít jen jeden exemplář schovaný za trávou, který se mi moc vyfotit nepodařilo. Rozhodně je to místo, kam se opět příští rok podívám! A pravděpodobně se sem budu i vracet...

Btw. když koukám na data tak od focení po dnení předvánoční den mi promazávání, úpravy a prokousávání jiné se daty trvalo skoro půl roku :(
15 fotek, 16.7.2014, 170 zobrazení, 33 komentářů | makro, příroda, zvířata
Poslední dva roky nám přes dvůr přelétává jeden vrtulník - je to šídlo modré. Letos při práci vlétla samička tohoto obra do garáže, a chudák se nemohla dostat ven - zkoušela to přes okno. Tak jsem zanechal práce, okamžitě ji opatrně lapil a chtěl vypustit ven. Což jsem si rozmyslel, doběhl s ní pro foťák (naštěstní na něm byl nasazen makroobjektiv) a udělal jednoručně pár detailních snímků této krasavice.

Aeshna cyanea patří mezi velké vážky (největší svého rodu u nás). Na rozdíl od samců mají samičky všechny skvrny na zadečku zelené. Zde v odkazu je snímek samce, kde jsou vidět i modré skvrny http://slavek-m.rajce.idnes.cz/Leto_2012_-_vazky_Odonata_Mukarovskeho_potoka_Mnichovohradistsko/#PTX_8613_PS.jpg Tento druh patří mezi běžně se vyskytující (vůbec jeden z neběžnějších) - nemá totiž výrazné nároky na stanoviště, takže ji najdeme podél rybníků, bazénů, tůní, odkališť, stok apod.
112 fotek, červenec 2014, 289 zobrazení, 137 komentářů | cestování, makro, příroda, země, zvířata
Po skončení konference v Istanbulul jsme se na pár dni přesunuli (letadlem) na jih Turecka - do města Antalye. V této roční době to znamenalo 40°C ve stínu - nic pro mě a nic pro faunu a flóru. Hmyz však byl čilý a nějaké rostliny, které jsou schopné přežít sucha, se daly najít. Nejvíc život bujel v okolí tůněk ve vychlých korytech říček a na úpatí hor - v borových lesích provoněných smůlou. Vážkám jsem již věnoval jiné album, tak toto bude trochu o městě, trochu o rostlinách a fauně hl. v okolí tohoto tureckého letoviska. Na focení však místní podnebí moc není. Ráno vstanete na východ slunce a je příjemný vzduch, hodinu po svítání už je značně teplo, a do dvou hodin je k nevydržení. To pak trvá celý den až do večera. I tak jsme si s kolegou vyrazili jedno dopoledne do hor. Vysoko jsme však schopní vylézt nebyli. Stíny borovic poskytovaly jen slabou útěchu, ale kryly alespoň hl. žár slunce...
A už jsem se zmínil, jaký je všude bordel a plno odpadků? Asi ano...ale stejně. Je to smutný pohled (a nejen pro fotícího člověka), vidět ty žabky, želvy a vše jiné plavat mezi igelitovými pytlíky. Sarančata lézt a krásné rostliny růst mezi střepy, konzervami a dalším smetím. Barevné vážky se prohánět kolem pneumatik... U nás máme ještě čisto!
A tímto albem se konečně zase dostanu nazpět do České Republiky :)

Album obsahuje několik stále ještě neurčených druhů, pokud by někdo věděl, o jaký druh se jedná, neváhejte a komentujte ;)
35 fotek, červen 2014, 177 zobrazení, 54 komentářů | cestování, makro, příroda, zvířata
Tak nějak jsem předpokládal, že s růžovými či fialovými vážkami se setkám jedině v Amerikách nebo tropické Asii - o to větší překvapení mě čekalo v jižním Turecku, kde jsem se dvakrát setkal s takto zbarveným druhem vážky - Trithermis annulata (pouze samec, samice je méně výrazná - viz. album). Kromě několika pro Českou republiku neznámých druhů se zde můžete setkat se starými známými, jako je vážka červená, šídélko brvonohé apod. Vzhledem k suchům které uprostřed tureckého léta panují není problém na vážky narazit ve velkých koncentrovaných množstvích kolem sladkých vod - hl. zbytky řek jako jsou tůňky v jinak vyschlých korytech říček, nebo odtoky vody z města do moře apod. Sice jsou tyto místa (ostatně jako kdekoli v Turecku kde jsou lidé) plná odpadků, ale když se člověk pozorně dívá, tak bez problému nalezne hotový ráj vážkařů na malé ploše.
156 fotek a 2 videa, červen 2014, 305 zobrazení, 191 komentářů | cestování, krajina, kultura, města, příroda
Tentokrát mi trvalo trochu déle zpracovat fotky - více jak tři měsíce, ale zde jsou. Celou návtěvu Turecka jsem shrnul do tří alb. První je věnované Istanbulu, druhé bude věnované Antalyi a poslední vážkám.

Focení památek a podobných věcí moc nemusím, přesto toto obsáhlé album je v podstatě pouze o tom - o Istanbulu, město, které má několik tváří. Krásné až přepychové ulice, vylidněné ulice a áásti města připomínající spíe slumy - to ve je istanbul. Do toho přidejte neuvěřitelnou dopravu, do které bych vlastním autem v životě nevjel. Co mě na Turecku nejvíce zklamalo byl kebab - těššil jsem se na pořádný a přitom každý, který jsme si dali byl horší než na který jsem zvyklý z Hradce Králové. To ale neznamená, že jsme nenarazili na dobrá jídla!
V albu najdete pár fotek z mobilu a několik HDR snímků a panoramat složených z mnoha fotek (výsledné rozlišení u některých v originále přesahuje 200MPx)...
56 fotek, 13.6.2014, 242 zobrazení, 93 komentářů | koníčky, krajina, makro, příroda, země
Stejný den jako za hnědáskem jsme pak s kamarádem navšívili i tuto nejmenovanou malou lokalitu, která je domovem nenápadné, krásné ale vymírající orchideje. Jde o vstavač bahenní vyskytující se na několika posledních místech ve středním polabí a na jednom na Moravě - alespoň takové jsem našel údaje. 7 míst v čechách a 1 na moravě - novější (?) údaje říkaji, že lokalit je zhruba polovička. Jak tomu doopravdy je nemám tušení. Jedno je jisté - jeho ústup z naší krajiny stále pokrauje a není divu. Miluje podmáčené louky, což se mu stalo osudným, když je člověk začal vysoušet, rozorávat a přeměňovat na jemu prospěšná pole. Zde prezentovaná lokalitka není nijak maloploššně a velkoplošně chráněna, nemá jméno a její přesná poloha není příliš známá. A tak to i nechám. Vstavač bahenní roste v okolí několika desítek kilometrů i na jiných a velice známých lokalítách, tak nechejme tuto nedotčenou. Jak taková známost lokalit dopadá si můžete přeíst např. zde http://www.photonature.cz/clanky/priroda/165-slatinna-louka-u-liblic-devastace-prirody.html Svým způsobem se neznámost/neprofláklost stará i nepříliš dobrý přístup. Lokalita je chráněná lesem, jehož podrost ostružiní a hlohu je na okraji pro lidskou nohu po většinu své délky neprostupný. Z další strany je chráněn rákosím a vodní plochou a přístupný je dobře jen přes rozsáhlá pole. Navíc je to malé místečko a velice nenápadné. Co se týče orchideje tak jde o růžový druh vstavače s velkými řídce rostlými květy (dříve uváděn jako vstavač řídkokvětý bahení - Orchis laxiflora subsp. palustris). Na lokalitě jsem napočítal 24 kvetoucích jedinců.
60 fotek, 13.6.2014, 320 zobrazení, 133 komentářů | krajina, makro, příroda, zvířata
Hnědásek osikový patří nejvzácnějším motýlům naší republiky, který se ocitl na pokraji vyhynutí. Je celoevropsky chráněn. Bez nasázky jde pravděpodobně dokonce o našeho nejvzácnějšího a nejohroženějšího. Dlouhou dobu byl dokonce považován za vyhynulého. Jeho živnou rostlinou pro housenky je jasan - v podstatě plevelný strom - o to víc je paradoxní, že je tento druh motýla na pokraji vyhynutí a v České republice se vyskytuje už jen na posledním místě v Polabí a navíc je jeho populace co do počtu velice malá (počet dospělců nedosahuje ani 200 a některé roky jsou to jen desítky, což je pod hranicí dlouhodobé udržitelnosti zdravé a životaschopné populace). Ač už se před několika lety zdálo, že nám tento motýl vyhynul, zvládlo se včasným zásahem tuto situaci oddálit a snad i zachránit. To ukáže čas.
V čem je problém? Hnědásek osikový je denní motýl světlých listnatých lesů. Samice kladou vajíčka na mladé jasany jen pár metrů nad zemí - staré stromy jim tedy nevyhovují. A zde je kámen úrazu. Aby motýl přežil, je třeba převést současné hospodaření lesa do starého - pařezinového. Tj. kácet vzrostlé stromy a dělat světliny v lese, kde z pařezů vyraší omladina, která se za pár let opět pokácí a tak dokola, aby byly přítomny vhodné osluněné větve mladých jasanů. Což ale na druhou stranu zase škodí soukromým majitelům lesa. Nemluvě o tom, že mnohem jednodušší je zavést všude smrkovou monokulturu. Kromě toho je potřeba dostatek kvetoucích dřevin, na kterých se pak krmí dospělci (ptačí zob, svída, ostružiny) a částečně medonosných bylin.
Hnědásek osikový je zabrvením velice nápadný motýl - samci více než samice. V Dománovickém lese se kromě něho vyskytuje i jediný běžný hnědásek (všechny ostatní druhy jsou ohrožené) - h.jitrocelový. Po několika hodinách brouzdání lesem a jeho okolím se mi podařilo naleznout jen jednu jedinou samici - její snímky naleznete na konci alba.
Kromě tohoto klenotu na této lokalitě roste celá řada zajímavých a chráněných drhů rostlin - za zmínku stojí např. střevíčník pantoflíček, který byl však v této době už po odkvětu. Jeho snímky (ale z Českého středohoří), naleznete ve staršších albech letošního roku 2014.
51 fotek, 9.6.2014, 222 zobrazení, 104 komentářů | krajina, makro, příroda, zvířata
Po měsíci jsem se opět zastavil na této krásné klidné lokalitě uprostřed novohradských lesů. Jak jsem slíbil, předkládám pár rychlých snímků lokality. Cílem tentokrát nebyly orchideje ale kosatce sibiřské - (silně) ohrožené divoké krásky. Málem jsem je nestihl, protože už byli na odkvětu, přesto se dalo naleznout ještě pár nepoškozených květů. Nádherná rostlina obývatel podmáčených a slatinných loukách a jde i o druh, který se pěstuje v kultuře, kde snese i sušší půdu. V divoké přírodě jde však o legislativně chráněný druh! Nesmí se tedy trhat ani přesazovat do zahrádek - což by i tak pravděpodobně vedlo k úhynu rostliny. A na závěr pak ještě kriticky ohrožený druh nenápadné vřetenušky - v.mokřadní. Snad budu mít ještě šanci zde vyfotit hezčí exemplář.
20 fotek, 8.6.2014, 124 zobrazení, 58 komentářů | krajina, makro, příroda, zvířata
Vrch mužský je nejvyšší kopec v okolí Mnichova Hradiště od kterého leží asi 5km. Je z něho krásný výhhled do krajiny ve všech směrech. Za dobrého počasí jsou vidět krkonoče i České Středohoří. Panorama se mi nepovedlo složit, nevím proč, ale počaí na to stejně nebylo, takže přidávám jen pro ilustraci krátká panoramatka - směr Bezděz, Ralsko, Ještěd a ke Komárovskému rybníku u Příhrazských skal. Stejně jako loni u Spišského hradu i zde to vypadalo jako na dokonalé místo pro otakárky fenyklové, kteří se rádi přes den sdržují na vrcholích nejvyšších kopců. Bohužel jsem narazil jen na jednoho. Focení otakárků je poněkud složitější. Jde o velké motýly, kteří musí neustále mávat křídly i když sají (takže většinou máte ostré jen tělo), aby se s nimi květ nezváhl. Focení znesnadňoval i silný vítr, který na vrholu vanul a neustále nejenže kýmal s květem a otakárkem, ale i vháněl další stebla mezi objektiv a fotografovaný objekt. Nakonec se pár snímků trochu vyvedlo, i když ne podle mých představ. Ale s odstupem času už možná vím, jak to příště vylepšit ;)
31 fotek, 7.6.2014, 384 zobrazení, 113 komentářů | příroda, země, zvířata
Syslíci Na Radouči jsou oblíbenou atrakcí z Mladé Boleslavi a vlastně všech návštěvníků zdejší lokality. Neznám jinou, kde by byl tenhle savec tak zvyklý na lidi - pohladit se jen tak nenechá, ale nakrmit to ano. Focení nakonec ukonila rodinka s malými dětmi, které si myslely, že když budou běhat s mrkví mezi norami, tak k nim syslíci přijdou. Opak je samozřejmě pravdou. Všichni se schovají. Pokud budetě někdy někde krmit sysli - tak mrkev ano, tvrdý pořádně usušený chléb ano, různá obilný zrna a oříšky ano - jen jim proboha necpěte sušenky a už vůbec ne ty obalené v čokoládě! Chutná jim to jo - ale to že jim chutná neznaméná, že je to pro ně zdravé. Stačí že my se cpeme kdejakým...............oným.
Syslíky je radost fotit - menší radost je pak ta práce s promazávání. Zde je tedy užší výběr. Další promazávání mě už nebaví...

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter