Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu...
Snímky jsou zatím z následujících států: ČR, SR, Německo, Kanada (2013), Turecko (2014), Velká Británie (Skotsko 2015), Itálie (Dolomity 2015 a 2016), Číny (2016) a USA (NY, PA, OH, KY, TN, GA, SC, NC, VA, WV, CA, OR, WA, NV, UT a AZ 2017).
Pro focení přírody je potřeba něco obětovat - neobětovávejme ale ji samotnou a neničme vše ostatní kolem našeho fotografovaného objektu! Místo toho udělejme něco pro přírodu my sami...

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod.
Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...
Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)

reklama

103 fotek, 18.4.2015, 103 zobrazení, 104 komentářů | cestování, makro, příroda
Ještě než jsem odjel z Krkonoš, tak jsem navštívil údolí Alběřického potoka - na několika místech se tu vyskytuje silně/kriticky ohrožený šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus; C1r, §2). Na rozdíl od notoricky známé jihomoravské lokalitě PP Lačnov, zde můžeme najít nejen fialové, ale i doopravdy bílé exempláře. V údolí se nachází několik míst, kde tyto krasavci květou - a že jich tu kvete! Dá se jich tu počítat na tisíce. Oproti klasickým zahradním druhům a hybridům, jsou tyto šafrány velice drobné. Při mé nívštěvě se hledali špatně - ještě nebyly rozkvetlé. Během kvetení se jejich květ otevře a louky, na kterých rostou se jimi zbarví do bílo-fialova na bledém podkladu z loňské stařiny. Z počátku jsem nalézal jen splihlé polehnuté exempláře - z počátku jsem myslel, že je někdo podupal, ale ležely jen kvítky zatímco listy byly v pořádku. Po chvilce mi došlo, že za to nejspí mohl mráz. Poničených exemplářů byly stovky. Domněnku mi potvrdil i fakt, že šlo o exempláře níže položené a blíže k potoku. Když jsem stoupal výše, nalezl jsem téměř výhradně nepoškozené kousky...
Tímto ještě jednou děkuji Jardovi "jarda194" za upřesnění zajímavých míst v Alběřicích, kde začít s hledáním :)
Letos už na vykvetlé šafrány nepojedu - za rok si je snad ae zopakuji v pozdnějšší fázi květu.
64 fotek, 18.4.2015, 119 zobrazení, 109 komentářů | krajina, makro, příroda
Výjezdní zasedání/seminář univerzitního centra se konal v Krakonoově údolí v Malé Úpě, resp. v Dolní Malé Úpě. Počasí bylo nádherné, sice už nesvítilo sluníčko a bylo oblačno, ale jaro na horách bylo v plném proudu. Kolem řeky Úpy kvetly stovky devětsilů, na horských loukách kvetly bledule a petrklíče. Sasanky teprve začínaly. Prostě jaro jak má být. Sníh už pomalu slezl pryč a zbýval už jen místy. V noci jsme usínaly ve dvě s jasnou hvězdnou oblohou... O to větší bylo řpekvapení ráno, když stihlo během naeho spánku napadnout cca 5 cm sněhu, který ale zase odtával.

Po snídani jsme se vydali na Pomezní Boudy a k chatě Jelenka na hřebenu poblíž hranic s Polskem směrem na Sněžku. Na nejvyší horu ČR jsme nakonec nešli - hřebeny byly v oblacích, tak to nemělo bez výhledů smysl. Snad příště. Takto výše v Krkonoších bylo sněhu napadnutého mnohem více a z oblaku vznikala krásná námraza... zima se krajiny držela zuby nehty.
45 fotek, jaro 2015, 108 zobrazení, 91 komentářů | příroda, země, zvířata
Lokalita přírodní památka Hluboký Kovač mezi obcemi Kovač a Butoves skýtá různé zajímavosti. Při první zastávce nad hladinou vody čas od času kroužilo několik kormoránů, po vodě se proháněly kachny a lysky a na druhé straně rybníka majestátně poplavávala labuť. Při té druhé zastávce zase rybník hostil přinejmenším stovky ropuch obecných. Jejich hlasový projev je tichý a na videu jsem se ho snažil zachytit - kvalitu omluvte, je to jen z ruky teleobjektivem, takže vcelku rozklepané. Bohužel bublání a čvachtání dosti přehlušuje ropuší kvákání... Ropuchy jsou sice druh žab, který nežije trvale ve vodě, ale na jaře vodní plochy vyhledávají pro páření. Slézají se z okolí a jejich orgie jsou zajímavým podnětem k focení. Já je zastihl za odpoledního času při oblačné obloze. Vzhledem k množství jedinců bylo na silnici (ihned vedle rybníka) množné vidět desítky přejetých a vysušených tělíček ropuch - ropuchy vidí velice špatně na delší vzdálenost, takže před vámi neuhnou.

PP Hluboký Kovač je také Evropsky významnou lokalitou od začátku roku 2012.
Ochrana vzácných obojživelníků (zachování rozsáhlého litorálu a extenzivní chov ryb) se zde může střetávat se zájmy intenzivního chovu ryb a kachen. Kromě ropuch se zde vyskytuje celá řada skokanů, čolci, rosnička, kuňky, ještěrka živorodá i užovka obojková.
Jako zajímavost z okolí mohu uvést udávaný výskyt kobylky zavalité (Polysarcus denticauda) na loukách kolem Kovače - po Bílých Karpatech je to druhé místo výskytu v ČR. Kobylka zavalitá je kriticky ohrožený a druhý největší/nejtěžší zástupce rovnokřídlých.
68 fotek, 11.4.2015, 167 zobrazení, 58 komentářů | krajina, makro, příroda, země, zvířata
Hlaváček jarní je brzy na jaře kvetoucí rostlina z čeledi pryskyřníkovitých stejně jako koniklece. Na rozdíl od nich kvete žlutě a tvoří husté trsy z jemných lístků poseté velkými zářícími žlutými květy. Hlaváček jarní patří mezi silně ohrožené druhy, zákon jej však chrání jen v kategorii "ohrožený". Ochranou spadá i do mezinárodní Washingtonské úmluvy (CITES). PR Tobiášův vrch na stejnojmenném nízkém kopci (354 m) je bohatým výskytem této rostliny znám - i když počty hlaváčků prý rok co rok klesají... Tobiášův vrch je z čediče s navazující spašovou návějí - přírodní památka na něm je jednou z nejstarších chráněných území v okolí. Rozlohu má 1,5 ha, jde tedy o nevelikou lokalitu.

Výskyt koniklece lučního českého na Tobiášově vrchu nikoho nepřekvapí - několik se jich dá mezi hlaváčky nalézt. Co možná mnozí nevědí je přítomnost i několika posledních exemplářů kriticky ohroženého koniklece otevřeného - to dělá Tobiáša vrchu jednu z několika málo posledních lokalit, kde se tento klenot jarních stepí ještě vyskytuje. Exemplářů je tu však už bohužel jen pár... no posuďte sami. Na druhou stranu... to i na předchozích lokalitch. Čeho se dá na první pohled všimnout, je zcela jiné časové rozvržení kvetení oproti severněji a výše položným lokalitám z předchozích dvou alb - Holý vrch a Hradiště. Zde je kvetené k.otevřeného v plném proudu oproti začínajícímu kvetení ze severnějších lokalit - však je to také přibližně 35 km vzdušnou čarou. Hlaváček jarní je o něco dříve kvetoucí rostlina v porovnání s konikleci a tak už bylo na většině z nich znát, že pomalu odkvétají.
V létě zde pak kvete silně ohrožený modřenec tenkokvětý.
48 fotek, 11.4.2015, 93 zobrazení, 61 komentářů | koníčky, krajina, makro, příroda, země
Krátce po náveštěvě sousedního Holého vrchu jsem se vydal na Hradiště - dalí lokalitu výskytu kriticky ohroženého koniklece otevřeného - i zde roste ve společnosti koniklece lučního českého. U některých snímků tohoto druhého druhu si nejsem jistý, zda nejde o křížence obou těchto druhý - koniklece Hackelova (Pulsatilla ×hackelii). Rozddíly nemusí být v květu zřetelné - téměř jistě se to dá poznat až po odkvětu u plně vyvinutých listů (zkrácené vřeteno mezi jařmy lístků). Toto hodnocené dle morfologie je však velice subjektivní a záleží na zkušenostech určovatele... do určování se tedy raději nepouštím ;)

Zpět ale k lokalitě - situace zde byla úplně stejná jako na nedalekém Holém vrchu, což není žádné překvapení. Koniklece se ve většině případů teprve vyklubávaly...
67 fotek, 11.4.2015, 272 zobrazení, 145 komentářů | krajina, makro, příroda
Letošní návštěva oproti té loňské byla tak trochu odlišná - zaprvé byla o dva týdny později a i tak příli brzy na většinu konikleců a zadruhé jsem vyrazil mnohem dřív - tj. vstávání po třetí ráno, noční cesta autem a čekání na svítání až na vrcholku Lysé hory, na které se rozkládá PR Holý vrch. Noc byla překvapivě teplá, jako v létě. Se svítáním však začalo foukat a citelně se ochladilo. Kromě zastávky na PR Holý vrch jsem se pak stavil jetě na PP Hradiště a PP Tobiášův vrch v odlehlé západní části Českého Středohoří. Na všech těchto lokalitách se spolu vyskytují dva naše druhy konikleců - prvním je koniklec luční český a druhým je symol Českého středohoří - kriticky ohrožený koniklec otevřený. I přes čerstvé informace od Mirka "kibice", které jsem od něho dopředu získal, jsem se rozhodl jet. Ano, na koniklece v této části ČS bylo jetě brzy. Ale jsem tvrdohlavý a jinou možnost jsem letos už mít nemusel. Nakonec se to vyplatilo. Sice opravdu bylo ješště brzy a zhruba 14 dní bych počkal a bylo by to ideální (podle počasí), ale i tak se prá hezkých rostlinek našlo. Bohužel takto brzy ráno ještě nebyly otevřené květy ani zde ani o něco později na Hradišti. Oproti loňsku jsem si našel nové místečko, kde tito krasavci kvetou - byl tam jeden odkvétající trsík, ale kolem v mechu a trávě plno dalších většinou osamocených, poupat tohoto vázcného klenotu. Bohužel populace koniklece otevřeného čítá dnes na Holém vrchu spíše jen desítky kusů, ještě v sedmdesátých letech to byly tiséce, možná desetitísíce jedinců, podobně, jako to vypadá s koniklecem velkokvětým na moravských lokalitách - např. Kamenný vrch v Brně.
96 fotek, 24.3.2015, 10 576 zobrazení, 194 komentářů | krajina, makro, příroda, země, zvířata
My tady v čechách slýcháme mýty o moravské lokalitě hned vedle paneláků bohaté na koniklece tak, že tvoří celý koberec a nedá se mezi nimi chodit. Lokalitě tak významené, že nemá v Evropě obdoby. Lokalitě, která když vykvete, tak stébla trávy tonou v záplavě fialovo-růžových květů...

Někdy bývají legendy pravdivé!

Původně jsem plánoval výlet až na pátek, ale vzhledek nepříznivým předpovědím, jsem se rozhold pro úterý dopoledne a vzal si volno. Budík 3:50 (tzn. cca 4:10 se vykopat z postele), snídaně, stihnout první vlak do Brna, užívat si východ slunce po cestě vlakem, příjezd do brna cca v 7:20 což znamená dostat se na lokalitu až po osmé, kdy je sluníčko bohužel značně vysoko a rosa je vysátá. Na focení jsem měl jen asi hodinu a půl a pak zase spěch na vlak nazpět, abych stihl oběd a po obědě práci.

Přírodné Rezervace Kamenný vrch leží přímo v Brně a opravdu, přestože se nachází kousek od paneláků, je převelice významná a výjimeččná (obdobně jako NPP a EVL Radouč v Mladé Boleslavi). Její největším klenotem je nebývale bohatá a silná populace koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis; C2b, §2, BERN příloha I, NATURA 2000) - jeho v ČR je soustředěn na jih Moravy (resp. její tzv. panonskou část), přičemž zde, na Kamenném vrchu, má celosvětově nejbohatší lokalitu výskytu. Tento koniklec miluje především slunné stepní lokality (ať už kamenné nebo travní) s bazickým podkladem. Bývá ale nalézán i ve vinicích, sadech a lesních světlinách. Bohužel jsem nenašel/nenarazil na vzácnou bělokvětou odchilku Pulsatilla grandis f. albiflora.
Na Brněnské lokalitě se vyskytuje i k.luční český, který však vykvétá později.

Pokud se tam někdo chystáte, tak využijte jakýkoli krásný den v následujících dvou týdnech. Teď je ideální doba! Jižní část lokality je v plném květu a severní, lehce opozděná, ji rychle dohání. Pohled je to vskutku nádherný a nevídaný! Známost a medializace lokality ale nese své úskalí. Pohybovat se mezi takovým množstvím hustě rostoucích krásných rostlin je problém což s sebou přináší i oběti a my pak nalézáme porupaná nenápadná chlupatá poupata apod. Na druhou stranu lokalita je oplocená ocelovým mřížovým plotem a vedou v ní vyšlapané cestičky, které jsou prosté květů. S trochou opatrnosti se dá chodit a fotit i mezi trsy květů. Zážitek je to super a kdo nebydlí v Brně, tak může Brňákům tiše a upřímně závidět :)

Jak už to bývá doma jsem si u fotek říkal, co jsem měl u té a té udělat jinak. Času moc nebylo, ale rozhodně to stálo za to.
Měl jsem s sebou jen tyto tři objektivy (300 jsem si občas říkal, že by bodla):
Pentax smc DA 15 mm F 4 Limited
Pentax smc A 50 mm F 1,2
Pentax smc DFA 100 mm F 2,8 Macro WR

Jen u té padesátky se na 1.2 občas stávalo, že mi maximální rychlost závěrky 1/8000s nestačila a ND filtr jsem sebou neměl :D
63 fotek a 1 video, 20.3.2015, 253 zobrazení, 40 komentářů | koníčky, příroda
Výběr několika snímků z celého průběhu zatmění Slunce 20.3.2015, které v ČR bylo pozorovatelné jen jako částečné. Zakrytý sluneční kotouč "jen" ze 73%. I přesto šlo o krásnou podívanou na kterou si z naší republiky musíme počkat až do roku 2021 a to bude Slunce zastřeno jen z 8,32%.
První koláž je složená ze snímků od sebe "vzdálených" cca 5min, z těch samých snímků je pak udělaná i rychlá animace - šlo by to udělat i výrazně lépe, ale zatím nemám čas si s tím více hrát ;) I tak se vám snad budou snímky líbit. Následuje pak druhá "kratší" koláž a následně výběr snímků klasicky v pravých barvách, černobílé, inverze černobílé, žlutě kolorovaný snímek a jeho inverze...
Fotil jsem bohužel z okna v práci, což je na focení slunce a asto věcí to nejhorší co můžete dělat, protože kromě přirozených turbulencí v atmosféře vám bude snímek degradovat turbulence z proudění okolo vyhřátých stěn, okna a výměny vzduchu mezi místností a venkem. Vše foceno s 300mm objektivem a 2× telekonvertorem + astrosolární fólie. Konkrétně Baader AstroSolar Safety Film Optical Density = 5 - funguje narozdíl od ND filtrů tak, že 99% slunečního světla odráží. ND filtry či svářecká sklíčka, diskety apod. světlo absorbují, takže by se časem značně zahřívaly a i to by ve výsledku přispívalo k degradaci obrazu popř. asi i poškození filtru.
63 fotek, březen 2014 až březen 2015, 321 zobrazení, 207 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Není to výběr těch nejlepích snímků, to bych to musel ještě hodně promazat - jde o průřez zajímavostmi, se kterými jsem se během uplynulého roku setkal. Všechny snímky zde už byly v několika albech prezentovány - maximálně jsou lehce doupraveny, popř. přiřazen sRGB barevný profil, na což jsem často hl. ze začátku roku 2014 zapomínal a fotky zůstávaly v AdobeRGB, což mělo za následek sníženou barevnou tonalitu snímků.

Pro mě nejdůežitější milníky loňského roku byly především následující setkání s těmito druhy:

kriticky ohrožený koniklec otevřený
konečně podařené focení běláska řešetlákového
kriticky ohrožený vstavač kukačka
silně ohrožený střevíčník pantoflíček (a vůbec celý orchidejový trip Českým Středohořím)
opětovná návštěva naší české speciality - kriticky ohrožené tučnice české
kriticky ohrožený hnědásek osikový, motýl který je na pokraji vyhynutí a vyskytuje se u nás na posledním malém místě
kriticky ohrožený vstavač bahenní
kriticky ohrožený okáč skalní - další náš vymírající motýlí druh

Na letošní rok 2015 mám naplánované znovunavštívení některýh lokalit a samozřejmě navšítvení nových míst se zajímavými obyvateli ať už svým vzezřením, nebo nemilým osudem, který je často díky lidské činnosti potkal...
36 fotek, zima 2014/2015, 163 zobrazení, 54 komentářů | makro, příroda, země
Myslím, že album netřeba komentáře - sněženky i bledule zná každý. Jsou to nádherné květiny patřící mezi první z těch co nás svými květy poctí v novém roce. Všechny snímky pocházejí z kultury. Pokud by se rostliny vyskytovaly divoce pak jde o ohrožené druhy - sněženka podsněžník (Galanthus nivalis; C3, §3, CITES) a bledule jarní (Leucojonum vernum subsp. vernum; C3, §3). Na východě Slovenska pak ješště roste poddruh Leucojonum vernum subsp. carpaticum, který se vyznačuje vyšším vzrůstem, většími květy a často dvoukvětými rostlinami. Na Slovensku patří také mezi ohrožené druhy (EN). Většina divoce rostoucích sněženek však není původní a pochází zplaněním z kultury odkud se po staletí šíří. Obě rostliny se snadno množí postraními cibulkami a dají se bez problému sehnat v zahradnictví. Jejich sběr v přírodě je tedy zbytečný, nehledě na to, že je samozřejmě protizákonný stejně jako u všech chráněných a ohrožených druhů našší květeny!

Album je opět foceno jen starými objektivy. Ve většině případů smc Pentax A 50mm f1.2 a pár snímků také Meyer-Optik Görlitz Orestor 135 mm f2.8.

Jde hlavně o blbnutí si s nízkými clonami a trénování s novými hračkami na letošní sezónu.
61 fotek a 3 videa, květen 2014 až březen 2015, 1 244 zobrazení, 37 komentářů | koníčky, práce, příroda
Tak jsem se koneně dokopal a vybral několik snímků z loňského roku z mikroskopie, většinou jde o snímky k mé práci, některé focené jen jako zkouška/testování/hraní si...U všech nsímků naleznete popisek, co na něm je!

Jen okrajově a hodně zjednodušeně zmíním rozdíly mezi fluorescenční a konfokální mikroskopií.
V obou případech musí být ve vzorku přítomen nějaký fluorofor ať už dodaný sondou/značenou protilátkou, nebo endogennícho původu! Bez fluoroforu neuvidíte nic ;)

Při fluorescenční mikroskopii je zdrojem světla halogenová výbojka nebo, jako zde, speciální LED zdroj (šetrnější k živým preparátům, možnost regulace, mnohem dražší) světlo prochází excitačním filtrem a dichroickým zrcátkem na vzorek (odfiltrování ostatních vlnových délek nepotřebných/nežádoucích pro excitaci). Excitační světlo je pohlceno fluoroforem, ten přechází na excitovaný vyšší energetický stav. Z toho se dostává opět na základní energetickou hladinu vyzářením fotonu o jiné vlnové délce, než jakou pohltil. Emitované světlo prochází dichroickým zrcátkem a emisním filtrem (odfiltrování excitačního světla a jiných vlnových délek, které nás nezajímají) a dopadá na CCD nebo CMOS (opět mnohem dražší) kameru. Zde sCMOS čip Andor Zyla 5.5.

V konfokální skenovací mikroskopii (LSCM či CLSM) je zdrojem excitačního světla laser (lasery) o jedné vlnové délce (odpadá nutnost excitačního filtru). Světlo laseru excituje fluorofor a emitující světlo prochází opět emisním filtrem. Prochází pinhole (odfiltrování signálu mimo rovinu zaostření) a dopadá na skenovací detektory. Zde se pohybuje zdroj světla a statický je preparát („beam scanning“), může ale být zdroj světla statický a preparát se pak pohybuje („stage scanning“). Jiný typ konfokálních mikroskopů místo skenovacích detektorů využívá rotující disk (SDCM).
Rozdíl v tvorbě signálu je ten, že u fluorescenční mikroskopie je obraz snímán jako ve foťáku po určitou expoziční dobu jako celek CCD/CMOS čipem. U konfokální skenovací mikroskopie je snímek řádkován scanerem a lasery. Signál na jednotlivé pixely dopadá jen velice krátkou dobu, proto je potřeba silného zdroje záření (laser) a citlivého zachycení (detektory - v našem případě supercitlivé GaAsP jednotky) a i přesto trpí snímky vyšším šumem. Výhodou je pak ale výrazná eliminace fluorescence mimo rovinu zaostření a tudíž lepší detekce jemných struktur (např. možnost zachycení struktury povrchu pylových zrn - viz. fotky na konec a na začátku; u fluorescenční mikroskopie by tyto jemné struktury zanikaly v signálu mimo rovinu zaostření).

Snímky samotného mikroskopu naleznete zde, koho to zajímá:
http://portal.faf.cuni.cz/Groups/Molecular-and-Cellular-Toxicology-Group/Equipment/
Schválně, kdo pozná, jakým objektivem byl focen mikroskop ve "tmě"? :) pro majitele Pentaxu by to mělo být jednoduché!

Náš mikroskop je vybaven těmito filtr-kostkami pro fluorescenční mikroskopii - kanály DAPI (modrá fluorescence), FITC (zelená), Cy3 (červená), Cy5 (vzdálená červená, tzv. Far-Red oblast)
Pro kofnokální mikroskopii jsou to pak následující lasery s příslušnými filtry (zde se dá kombinovat v případě potřeby)
UV laser o vlnové délce 405 nm, modrý emisní filtr 425-488 nm
modrý VIS laser o vlnové délce 488 nm, zelený emistní filtr 500-550 nm
zelený laser o vlnové délce 561 nm, červený emisní filtr 570-620 nm
červený laser 640 nm, far-red červený emisní filtr 663-738 nm

Buňky jsou pouze z následujících buněných linií:
H9c2 (potkaní kariomyoblasty)
NVCM (neonatální potkaní kardiomyoblasty)
3T3 (myší fibroblasty)
MCF-7 (lidský prsní karcinom)
HeLa (lidský cervikální karcinom).

K barvení buněčných preparátů byly použité následující fluorescenní sondy:
MitoTracker Green FM
MitoTracker Red FM
LysoTracker Blue DND-22
LysoTracker Red DND-99
JC-1
Hoechst 33342
Propidium Jodid
CellMask Green Plasma Membrane Stain
Monodansylcadaverin
Akridinová oranž
nově syntetizované ftalocyaninové a azaftalocyaninové fotosenzitizéry

Ve všech případech buněčných fotek jde o buňky živé a nefixované! Tzv. Live-Cell Imaging (náročnější na přístrojové vybavení a rychlost práce, ale jednodušší na příprava vzorku; nutnost pro sledování dynamiky děje)
U rostlinných preparátu na konci alba nebylo použito žádné barvení - jde pouze o autofluorescenci živé rostlinné tkáně a narychlo udělané preparáty.
25 fotek, zima 2014/2015, 197 zobrazení, 19 komentářů | makro, příroda
Název zní možná trochu jako klišé - jde jen o další netradiční album, a to focení těchto jarních klenotů mimo viditelnou oblast záření - konkrétně od NIR (blízká infračervená oblast, near infrared) až po IR (infračervenou).

SHVÁLNĚ - co v IR CHYBÍ sněženkám a bledulím? (Kromě barev samozřejmě :D ) Trochu možná napoví následující text...

Každý foťák má před čipem jako součást "skleněného" bloku (low-pass+AA) filtr, který blokuje UV a IR část spektra. V tomto odkazu je to zelená křivka.
Low-pass a IR filtr
Tento filtr kromě nežádoucí IR a UV oblasti blokuje i část červené viditelné (VIS) oblasti elektromagnetického záření - důvod proč Ha oblast emisních mlhovin je na nemodifikovaných foťácích opravdu špatně vidět.
Červená křivka je propustnost Hoya R72 IR filtru, který blokuje celou UV a VIS oblast kromě malého kousku kolem 700nm kterou je lidské oko ještě schopné částečně vnímat (proto je přes IR filtr trochu vidět slunce, nebo žárovky - ale nedoporučuji! IR záření ve tkáni proniká nejhlouběji a stejně jako UV není vidět a ze slunce přes IR filtr projde plná palba, takže podobně jako u IR laserů hrozí poškození sítnice a očního nervu). Křivky jsem nikde nepřevzal, ale sám si transmitanci filtrů v práci proměřil.

Pokud by tedy na foťáku zůstal onen UV/IR blokující filtr, tak by focení v IR oblasti nebylo téměř možné - pouze krajiny ze stativu na desítky sekund až minuty a vše by bylo pohybem větru mázlé. Pokud ale z aparátu tento filtr vyjmeme (nelze vrátit), pak se nám naskýtá možnost vidět do světa, který normálně nevidíme. Stromy i tráva jsou bílé, lidé vypadají jako polo-duchové, černé tepláky jsou světlé tepláky apod.

IR snímky vypadají jako snímky z IR analogového filtmu. Na čipu stále zůstává RGB Bayrova maska (červená-modrá-zelená-zelená na jeden pixel) --> pouze 1/4 signálu je detekována, takže narůstá i šum podobně jako na IR filmech. Druhé úskalí spočívá v barevném RGB profilu fotek - snímky jsou pouze v odstínech/intenzitách šarlatové. Což je při zamyšlení logické, když se pohybujeme v červené oblasti světla... ;) Nejjednodušší je snímky převést do černobílé, která přecijen vypadá přirozeněji. U krajinnářské IR fotografie je pak zvykem přehodit modrý a červený kanál. Popřípadě pak následují další barevné seletivní úpravy. Strýček google napoví, jak to vypadá ;)

V této disciplíně tedy fotíme IR oblast. Nejlepším zdrojem IR záření je Slunce. Nejlepší je tedy fotit když je nejvýše na obloze, což je přesně pravý opak toho, o co se normálně snažíme v běžné fotografii (tedy fotit za měkkého difúznějšího světla dopoledne a odpoledne). Svět kolem nás stejně jako ve VIS i v IR buď absorbuje, nebo odráží světlo. Čím více ho odráží, tím světlejší bude plocha. Ve VIS listy rostlin (chlorofyl) absorbuje červené a modré světlo a zelené světlo nevyužívá, proto ho také odráží a my listy vidíme jako zelené. V IR vidíme odražené infračervené světlo od listů, proto jsou stromy i tráva bílá a působí jako z jiného, pohádkového, snového světa...

Na konci alba je ještě pár snímků onoho filtru, co absolutní většina foťáků má před čipem, a který byl vyjmut a nahrazen sklem s plnou propustnstí v celém spektru...

Je to i pro mě úplně nový způsob hraní si, takže zde předkládám své IR prvotiny ;)
19 fotek, 14.2.2015, 383 zobrazení, 32 komentářů | příroda, zvířata
Už několik let potkávám nad tokem říčky Zábrdka popř. v okolí rybníka Borovice míhat se nad hladinou modrooranžovou lesklou střelu - jde o ledňčáka říčního, jednoho z našich nejkrásnějších ptáků. Ledňčáek je zařazen do Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (anglicky Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats), známé též jako tzv. Bernská úmluva. U nás je klasifikován jako druh silně ohrožený. Ledňáčka jsem u nás vídával vždy jen několikrát do roka. Nevím kde hnízdí, ani neznám jeho oblíbené pozorovatelny. Tento víkend jsem ale měl štěstí a kousek od našeho domu si nad říčkou přehopsával po větvích a sledoval tok vody. Fotky jsou pořízené bohužel jen na vzdálenost 47 až 51 m - takže hodně daleko. Foceno 300mm objektivem s 2×TC --> 600mm efektivní fokální délky, což ale potřebovalo i vysoké ISO (i proto, že bylo zataženo), abych byl schopen fotit z ruky. I tak je pták na fotkách malý - dávám zde i výřezy. Snímky to nejsou kvalitní jako např. od autorů crimson64 nebo josefg, ale jsem rád i za takovouto mizernou možnost k dokumentaci :)

A ano, vím, že stále ještě nemám zpracováné fotky z loňského roku :P
13 fotek a 1 video, zima 2014/2015, 170 zobrazení, 10 komentářů | příroda
Poslední slunce 2014 a první slunce roku 2015 které jsem měl možnost fotit. Foceno opět přes speciální solární fólii, která umožňuje bezpečné pozorování i focení našeho slunce. Zobrazuje slunce v celém kontinuu, tzn. nejde o úzkospektrální snímky slunce přes speciální drahé filtry, jako je např. vodík alfa, čára vápníku apod., kde každý ukazuje jiný typ detailů povrchu naší životodárné hvězdy Sol.

Je nutné si uvědomit, jako barvu že to naše slunce vlastně má. Je vidět, že se přes den mění. Při západu a východu je nejvíce oranžové až červené a vysoko na obloze zase bíle. Je to dáno tím, že se kratší vlnové délky (modrá oblast VIS) absorbují atmosférou více, kdežto dlouhé vlnové délky (červené oblast VIS, NIR a IR) méně. V poledne je zase chladně bílé, protože atmosféra absorbuje nejméně v celém spektru.

Pravde je však samozřejmě taková, že Slunce produkuje záření v celém elektromagnetickém spektru (více či méně v různých oblastech - retgenové záření, gama, UV, VIS, NIR, IR apod... ale např. velká část záření z jádra slunce je masou samotného tělesa absorbována než ze Slunce vyjde ven apod.).

Z hlediska spektrálních charakteristik je Slunce řazeno jako hvězda kategorie G2V (G = hvězda hlavní posloupnosti). Je to tedy žlutý trpaslík. Patří sem (G skupina) kromě Slunce ze známých hvězd např. Alfa Centauri A, Capella (souhvězdí Vozky) nebo Tau Ceti (souhvězdí Velryby). Tato řada je nejznámější jen díky Slunci. Doopravdy se sem řadí jen něco málo přes 7% všech hvězd.
21 fotek, zima 2014/2015, 269 zobrazení, 41 komentářů | koníčky, krajina, příroda
Konečně jsme se i my na severní polokouli dočkali své Vánoční komety - doslova. Před pár lety v prosinci 2011 měli svou Vánoční kometu na jižní polokouli. Šlo o C/2011 W3 (Lovejoy) - tedy o kometu od stejného "objevitele", jen jiná sněhová koule, která po průletu kolem slunce ztratila jádro (vypařilo se). Překvapením pak bylo, že odhozený ohon průlet přežil a rozrpostíral se od obzoru vysoko nad něho. Šlo tedy o nádhernou podívanou nad ránem nad východním obzorem.
My si tedy museli počkat na naši Vánoční kometu další tři roky a tou se stala C/2014 Q2 (Lovejoy). Jen pro doplnění pro neangličtináře - love=láska a joy=radost/blaho/potěšení..., takže název dle objevitele pro Vanoční kometu opravdu sedí :) U nás však v období Vánoc vycházela kometa zatím jen kousek nad obzor a vychutnávat si ji mohli opět především v jižně položených oblastech. Nevýhodou pro pozorování a focení je krom nízké pozice nad obzorem i počasí, které v zimních měsících panuje v našich zeměpisných šířkách. Mě se ji povedlo fotit až dva dny po Vánocích a navíc jsem měl asi jen 10min díru v oblaččnosti v pozici komety. A málem jsem ji netrefil - nevešla se skoro do pole... špatně namířený foťák.
Zde následuje soupis dní, kdy bylo možno kometu fotit:

26.12.2014 - nízko nad obzorem, oblačnost
13.1.2015 - vysoko nad obzorem, v období nejvyšší jasnosti komy, foceno však uprostřed Hradce Králové
6.2.2015 - vysoko nad obzorem, už slábne její jasnos (ale pomaleji než bylo předpovídáno), focení ruší měsíc (téměř úplněk), takže jsem fotil při dostateččné tmě dokud byl nízko na obzorem
20.2.2015 - zatím poslední příležitost; měsíc neruší, ale špatný seeing a občas i oblačnost; v ohonu komety se nalézá planetární mlhovina M 76 "Malá činka"

U všech snímků uvádím pro info čím bylo foceno a na jaké nastavení...

Momentálně je měsíc po první ččtvrti a blíží se k úpnku, takže několik týdnů nebude možné kometu dobře fotit. Bohužel i zároveň slábne a i její ohon už není tak výrazný. Všechny snímky byly pořízené ze stativu, takže nejsou tak dobré, jak bych chtěl (nižší ISO a delší čas by se hodily), ale snad u příští komety už budu mít opět funkční EQ montáž ;)
Ještě dodělám obecné album o vesmíru za rok 2014 a pak souhrnné album všech "mých" komet.
20 fotek, 25.1.2015, 213 zobrazení, 42 komentářů | makro, příroda
Je konec ledna, po sněhu ani památky a když je tak jen sem tam trochu poletuje a na zemi se prakticky nezdrží. Mezi prací o víkendu jsem si alespoň trochu obešel zahradu a hle - mezi lístky skalníku drčí zeleno-bílé jehliččky. Ano, sněženky už vykukují na svět. Někdy v týdnu se vyklubaly z ročního spánku a koukají rozespale na svět. Nebude trvat dlouho a rozkvetou. Jen doufat že nepřijdou nějaké ošklivé mrazy a nespálí je...
Hraní si pouze se třemii starými objektivy:

Pentax M 50mm f1.4 ,
patnáctilamelovým Meyer-Optik Görlitz Orestor 135 mm f2.8
a Pentax K 200mm f2,5

případně s použitím starých manuálních mezikroužků Ricoh (využil jsem 13 mm). Vše na plně otevřenou clonu. Při zatažené obloze a nemožnosti moc komponovat, aby nebyl vidět plot nebo barák se těžko dosahuje možností kresby objektivů v bokehu, ale na to budou mít kluci čas až začně ta pravá sezóna snad za necelé dva měsíce...
Ano ano - už se zase vrátím k srpnu loňského roku a budu pokračovat s alby tam... jen času trochu potřebuji ;)
119 fotek a 11 videí, březen až prosinec 2014, 5 641 zobrazení, 65 komentářů | krajina, příroda, země
Sice jsem ve skluzu a mám ještě několik alb z ČR a SR udělat (teď už loňských), ale toto mi zabíralo na disku stovky GB dat (hlavně kvůli timelapse) . Je to album většinou obyčejných cvaků někdy neobyčejných úkazů způsobených odpařenou a zpětně kondenzující vodou v atmosféře naší Matičky Země. Jde opět o průřez rokem 2014 nad našimi hlavami. Ne vše mám zachyceno a ne vše foťákem (Pentax K-7 a K-3) - velká část je jen mobilními telefony (N8 a Lumia 1020). Jaké obrázky jsou čím focené, to je poznat z EXIFu pod snímky, které jsou seřazeny jak byly foceny. Album obsahuje několik time-lapse videí složených z desítek až stovek snímků...u některých videí počty snímků zapsaány v popisku

Jde o pokračování alb
Obloha a mraky 2013 a
Obloha a mraky 2011 - 2012,
které jsou všechny doplňovány několika dalšími alby jako např.:
Kelvin–Helmholtzova instabilita,
Fotometeory apod. (optické jevy v atmosféře),
Stratocumulus undulatus asperatus a několika dalšími...
9 fotek a 2 videa, 24.12.2014, 245 zobrazení, 37 komentářů | koníčky, příroda
Poslední dny stojí počasí za starou bačkoru. Dneska se na pár minut udělala díra v oblačnosti a tak jsem konečně měl chvilku na vyzkoušení solární fólie od firmy Baader. Bohužel seeing byl mizerný a přes slunce neustále putovaly cáry mraků, takže snímky za moc nestojí, ale s prvním pokusem jsem spokojený. Navíc jsem omylem spustil a po vteřině zase vypnul video (dvě zmáčnutí dálkové spouště). K mému nesmírnému štěstí přes sluneční kotouč právě přeletělo letadlo! Takže opravdu trocha toho vánočního štěstí přišla.

Na snímcích jsou vidět sluneční skvrny (označení na jedné z fotek) a trocha té struktury fotosféry, ale zázraky v tom nehledejte... Pro porovnání na závěr aktuální družicové snímky taktéž v kontinuu.
132 fotek, říjen 2014, 283 zobrazení, 73 komentářů | krajina, lidé, makro, příroda, zvířata
Akce to byla od samého začátku do úplného konce úžasná. Skvělí lidé, super zábava a možnost si popůjčovat techniku, kterou člověk v ruce ještě neměl. Ať už jde o nové moderní objektivy, staré takříkajíc archivní kousky či jiná těla. Ubytovaní jsme byli na Kohůtce na samotných hranicích Česko-Slovenských a večerní zábavu spříjemňovala hruška s trnkou a skotská - ještě jednou díky, kluci, za ně!

NPR prales Razula se nachází na svazích hory Lemeššná (950 m) poblíž Velkých Karlovic a vytéká z ní potok Hanzlůvka. Prales je karpatského charakteru, tedy s převahou buku a jedle o stáří až 350 let a v podrostu pak rostliny jakou jsou kyčelnice nebo šalvěj lepkavá. Od roku 1935 je zákaz těžby lesa (nalézáme zde kmeny padlých stromů v různém stádiu rozkladu), národní přírodní památkou byl však prales vyhlášen až roku 1949 o rozloze 23,5 ha a od té doby je ponechán bez jediného zásahu člověka (pokud nebereme v úvahu návštěvy lidí).

Přestože to byla pro mě zase cesta přec téměř celou ČR (tam a zpět téměř 800km), tak není čeho litovat :)
40 fotek, 5.9.2014, 249 zobrazení, 46 komentářů | makro, příroda, zvířata
Během roku 2014 jsem se na Mazurovy chalupy podíval několikrát.
Poprvé to bylo na orchideje - hl. kriticky ohrožený vstavač kukačka
http://slavek-m.rajce.idnes.cz/Mazurovy_chalupy_-_8.5.2014_PR_Mazurovy_chalupy,_Pardubicko/
http://slavek-m.rajce.idnes.cz/Mazurovy_chalupy_starickym_Super-Takumarem_-_8.5.2014_PR_Mazurovy_chalupy,_Pardubicko/
Podruhé pak později v létě na nádherné kosatce sibiřské
http://slavek-m.rajce.idnes.cz/Kosatec_sibirsky_v_podvecernich_paprscich_-_9.6.2014_PR_Mazurovy_chalupy,_Pardubicko/
a potřetí na přelomu léta a podzimu na silně ohrožené hořce. Návšštěva to byla bohužel jen rychlá, něco mezi půl hodinou až hodinou. Relativně nízké rostlinky se sytě modrými květy připomínající zvonky. Rostou na stejné části lokality jako kukačka. Kromě hořců zde pak kvetou stovky ocúnů. Na posekaných loukách svítí jejich květy už z dálky.

Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) má rád občasně vlhké louky a pastviny bohaté na minerály. Kdysi to bývala rostlinka místy hojná. Díky ničení jeho stanovišť v posledních cca 30 letech jeho počty klesají. Škodí mu především meliorace a ukončení spásání/kosení trávy a zarůstání křovinami. Kromě toho jde o jedinou živnou rostlinu kriticky ohroženého modráska hořcového (Maculinea alcon), který však na Mazurových chalupách není k nalezení. Ze stejného rodu zde však můžeme potkat (také ohroženého) modráska očkovaného (Maculinea teleius) ten ale za živnou rostlinu využívá krvavec toten a vyžaduje členitá stanoviště a přítomnost mravence Myrmica scabrinodis (myrmekofilie).

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter