Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu...
Snímky jsou zatím z následujících států: ČR, SR, Německo, Kanada (2013), Turecko (2014), VB (Skotsko 2015), Itálie (Dolomity 2015 a 2016), Číny (2016) a brzy doplním i z USA (2017).
Pro focení přírody je potřeba něco obětovat - neobětovávejme ale ji samotnou a neničme vše ostatní kolem našeho fotografovaného objektu! Místo toho udělejme něco pro přírodu my sami...

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod.
Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...
Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)


reklama

13 fotek a 1 video, zima 2014/2015, 169 zobrazení, 10 komentářů | příroda
Poslední slunce 2014 a první slunce roku 2015 které jsem měl možnost fotit. Foceno opět přes speciální solární fólii, která umožňuje bezpečné pozorování i focení našeho slunce. Zobrazuje slunce v celém kontinuu, tzn. nejde o úzkospektrální snímky slunce přes speciální drahé filtry, jako je např. vodík alfa, čára vápníku apod., kde každý ukazuje jiný typ detailů povrchu naší životodárné hvězdy Sol.

Je nutné si uvědomit, jako barvu že to naše slunce vlastně má. Je vidět, že se přes den mění. Při západu a východu je nejvíce oranžové až červené a vysoko na obloze zase bíle. Je to dáno tím, že se kratší vlnové délky (modrá oblast VIS) absorbují atmosférou více, kdežto dlouhé vlnové délky (červené oblast VIS, NIR a IR) méně. V poledne je zase chladně bílé, protože atmosféra absorbuje nejméně v celém spektru.

Pravde je však samozřejmě taková, že Slunce produkuje záření v celém elektromagnetickém spektru (více či méně v různých oblastech - retgenové záření, gama, UV, VIS, NIR, IR apod... ale např. velká část záření z jádra slunce je masou samotného tělesa absorbována než ze Slunce vyjde ven apod.).

Z hlediska spektrálních charakteristik je Slunce řazeno jako hvězda kategorie G2V (G = hvězda hlavní posloupnosti). Je to tedy žlutý trpaslík. Patří sem (G skupina) kromě Slunce ze známých hvězd např. Alfa Centauri A, Capella (souhvězdí Vozky) nebo Tau Ceti (souhvězdí Velryby). Tato řada je nejznámější jen díky Slunci. Doopravdy se sem řadí jen něco málo přes 7% všech hvězd.
21 fotek, zima 2014/2015, 268 zobrazení, 41 komentářů | koníčky, krajina, příroda
Konečně jsme se i my na severní polokouli dočkali své Vánoční komety - doslova. Před pár lety v prosinci 2011 měli svou Vánoční kometu na jižní polokouli. Šlo o C/2011 W3 (Lovejoy) - tedy o kometu od stejného "objevitele", jen jiná sněhová koule, která po průletu kolem slunce ztratila jádro (vypařilo se). Překvapením pak bylo, že odhozený ohon průlet přežil a rozrpostíral se od obzoru vysoko nad něho. Šlo tedy o nádhernou podívanou nad ránem nad východním obzorem.
My si tedy museli počkat na naši Vánoční kometu další tři roky a tou se stala C/2014 Q2 (Lovejoy). Jen pro doplnění pro neangličtináře - love=láska a joy=radost/blaho/potěšení..., takže název dle objevitele pro Vanoční kometu opravdu sedí :) U nás však v období Vánoc vycházela kometa zatím jen kousek nad obzor a vychutnávat si ji mohli opět především v jižně položených oblastech. Nevýhodou pro pozorování a focení je krom nízké pozice nad obzorem i počasí, které v zimních měsících panuje v našich zeměpisných šířkách. Mě se ji povedlo fotit až dva dny po Vánocích a navíc jsem měl asi jen 10min díru v oblaččnosti v pozici komety. A málem jsem ji netrefil - nevešla se skoro do pole... špatně namířený foťák.
Zde následuje soupis dní, kdy bylo možno kometu fotit:

26.12.2014 - nízko nad obzorem, oblačnost
13.1.2015 - vysoko nad obzorem, v období nejvyšší jasnosti komy, foceno však uprostřed Hradce Králové
6.2.2015 - vysoko nad obzorem, už slábne její jasnos (ale pomaleji než bylo předpovídáno), focení ruší měsíc (téměř úplněk), takže jsem fotil při dostateččné tmě dokud byl nízko na obzorem
20.2.2015 - zatím poslední příležitost; měsíc neruší, ale špatný seeing a občas i oblačnost; v ohonu komety se nalézá planetární mlhovina M 76 "Malá činka"

U všech snímků uvádím pro info čím bylo foceno a na jaké nastavení...

Momentálně je měsíc po první ččtvrti a blíží se k úpnku, takže několik týdnů nebude možné kometu dobře fotit. Bohužel i zároveň slábne a i její ohon už není tak výrazný. Všechny snímky byly pořízené ze stativu, takže nejsou tak dobré, jak bych chtěl (nižší ISO a delší čas by se hodily), ale snad u příští komety už budu mít opět funkční EQ montáž ;)
Ještě dodělám obecné album o vesmíru za rok 2014 a pak souhrnné album všech "mých" komet.
20 fotek, 25.1.2015, 213 zobrazení, 42 komentářů | makro, příroda
Je konec ledna, po sněhu ani památky a když je tak jen sem tam trochu poletuje a na zemi se prakticky nezdrží. Mezi prací o víkendu jsem si alespoň trochu obešel zahradu a hle - mezi lístky skalníku drčí zeleno-bílé jehliččky. Ano, sněženky už vykukují na svět. Někdy v týdnu se vyklubaly z ročního spánku a koukají rozespale na svět. Nebude trvat dlouho a rozkvetou. Jen doufat že nepřijdou nějaké ošklivé mrazy a nespálí je...
Hraní si pouze se třemii starými objektivy:

Pentax M 50mm f1.4 ,
patnáctilamelovým Meyer-Optik Görlitz Orestor 135 mm f2.8
a Pentax K 200mm f2,5

případně s použitím starých manuálních mezikroužků Ricoh (využil jsem 13 mm). Vše na plně otevřenou clonu. Při zatažené obloze a nemožnosti moc komponovat, aby nebyl vidět plot nebo barák se těžko dosahuje možností kresby objektivů v bokehu, ale na to budou mít kluci čas až začně ta pravá sezóna snad za necelé dva měsíce...
Ano ano - už se zase vrátím k srpnu loňského roku a budu pokračovat s alby tam... jen času trochu potřebuji ;)
119 fotek a 11 videí, březen až prosinec 2014, 5 637 zobrazení, 65 komentářů | krajina, příroda, země
Sice jsem ve skluzu a mám ještě několik alb z ČR a SR udělat (teď už loňských), ale toto mi zabíralo na disku stovky GB dat (hlavně kvůli timelapse) . Je to album většinou obyčejných cvaků někdy neobyčejných úkazů způsobených odpařenou a zpětně kondenzující vodou v atmosféře naší Matičky Země. Jde opět o průřez rokem 2014 nad našimi hlavami. Ne vše mám zachyceno a ne vše foťákem (Pentax K-7 a K-3) - velká část je jen mobilními telefony (N8 a Lumia 1020). Jaké obrázky jsou čím focené, to je poznat z EXIFu pod snímky, které jsou seřazeny jak byly foceny. Album obsahuje několik time-lapse videí složených z desítek až stovek snímků...u některých videí počty snímků zapsaány v popisku

Jde o pokračování alb
Obloha a mraky 2013 a
Obloha a mraky 2011 - 2012,
které jsou všechny doplňovány několika dalšími alby jako např.:
Kelvin–Helmholtzova instabilita,
Fotometeory apod. (optické jevy v atmosféře),
Stratocumulus undulatus asperatus a několika dalšími...
9 fotek a 2 videa, 24.12.2014, 243 zobrazení, 37 komentářů | koníčky, příroda
Poslední dny stojí počasí za starou bačkoru. Dneska se na pár minut udělala díra v oblačnosti a tak jsem konečně měl chvilku na vyzkoušení solární fólie od firmy Baader. Bohužel seeing byl mizerný a přes slunce neustále putovaly cáry mraků, takže snímky za moc nestojí, ale s prvním pokusem jsem spokojený. Navíc jsem omylem spustil a po vteřině zase vypnul video (dvě zmáčnutí dálkové spouště). K mému nesmírnému štěstí přes sluneční kotouč právě přeletělo letadlo! Takže opravdu trocha toho vánočního štěstí přišla.

Na snímcích jsou vidět sluneční skvrny (označení na jedné z fotek) a trocha té struktury fotosféry, ale zázraky v tom nehledejte... Pro porovnání na závěr aktuální družicové snímky taktéž v kontinuu.
132 fotek, říjen 2014, 282 zobrazení, 73 komentářů | krajina, lidé, makro, příroda, zvířata
Akce to byla od samého začátku do úplného konce úžasná. Skvělí lidé, super zábava a možnost si popůjčovat techniku, kterou člověk v ruce ještě neměl. Ať už jde o nové moderní objektivy, staré takříkajíc archivní kousky či jiná těla. Ubytovaní jsme byli na Kohůtce na samotných hranicích Česko-Slovenských a večerní zábavu spříjemňovala hruška s trnkou a skotská - ještě jednou díky, kluci, za ně!

NPR prales Razula se nachází na svazích hory Lemeššná (950 m) poblíž Velkých Karlovic a vytéká z ní potok Hanzlůvka. Prales je karpatského charakteru, tedy s převahou buku a jedle o stáří až 350 let a v podrostu pak rostliny jakou jsou kyčelnice nebo šalvěj lepkavá. Od roku 1935 je zákaz těžby lesa (nalézáme zde kmeny padlých stromů v různém stádiu rozkladu), národní přírodní památkou byl však prales vyhlášen až roku 1949 o rozloze 23,5 ha a od té doby je ponechán bez jediného zásahu člověka (pokud nebereme v úvahu návštěvy lidí).

Přestože to byla pro mě zase cesta přec téměř celou ČR (tam a zpět téměř 800km), tak není čeho litovat :)
40 fotek, 5.9.2014, 241 zobrazení, 46 komentářů | makro, příroda, zvířata
Během roku 2014 jsem se na Mazurovy chalupy podíval několikrát.
Poprvé to bylo na orchideje - hl. kriticky ohrožený vstavač kukačka
http://slavek-m.rajce.idnes.cz/Mazurovy_chalupy_-_8.5.2014_PR_Mazurovy_chalupy,_Pardubicko/
http://slavek-m.rajce.idnes.cz/Mazurovy_chalupy_starickym_Super-Takumarem_-_8.5.2014_PR_Mazurovy_chalupy,_Pardubicko/
Podruhé pak později v létě na nádherné kosatce sibiřské
http://slavek-m.rajce.idnes.cz/Kosatec_sibirsky_v_podvecernich_paprscich_-_9.6.2014_PR_Mazurovy_chalupy,_Pardubicko/
a potřetí na přelomu léta a podzimu na silně ohrožené hořce. Návšštěva to byla bohužel jen rychlá, něco mezi půl hodinou až hodinou. Relativně nízké rostlinky se sytě modrými květy připomínající zvonky. Rostou na stejné části lokality jako kukačka. Kromě hořců zde pak kvetou stovky ocúnů. Na posekaných loukách svítí jejich květy už z dálky.

Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) má rád občasně vlhké louky a pastviny bohaté na minerály. Kdysi to bývala rostlinka místy hojná. Díky ničení jeho stanovišť v posledních cca 30 letech jeho počty klesají. Škodí mu především meliorace a ukončení spásání/kosení trávy a zarůstání křovinami. Kromě toho jde o jedinou živnou rostlinu kriticky ohroženého modráska hořcového (Maculinea alcon), který však na Mazurových chalupách není k nalezení. Ze stejného rodu zde však můžeme potkat (také ohroženého) modráska očkovaného (Maculinea teleius) ten ale za živnou rostlinu využívá krvavec toten a vyžaduje členitá stanoviště a přítomnost mravence Myrmica scabrinodis (myrmekofilie).
72 fotek, 30.8.2014, 336 zobrazení, 56 komentářů | cestování, krajina, příroda, země
Žiarska dolina je cca 8 km dlouhé glaciální údolí. Nachází se v Západních Tatrách a její osou protéká říčka Smrečianka do které se z boků vlévá několik dalších potoků - Bystrý či Šarafiový, na kterém je pěkný vodopád (dostat se k němu dá stezkou začínající hned za Žiarskou chatou - doslova - projdete k němu kolem pietního místa, symbolický cintorín). Na začátku doliny je několik důlních štol od těžby rudy - kousek od jedné kvetl pobázněný blatouch. Cestu nazpět si můžete urychlit koloběžkami, které se dají u chaty půjčit.
49 fotek, 29.8.2014, 260 zobrazení, 44 komentářů | cestování, krajina, příroda, zvířata
Když se správnou cestou vydáte od Hornádu lesy do kopce a překonáte cca 150 metrů výškového rozdílu, tak se můžete dostat k velkolepé skalní galerii nazývané Tomášovský výhľad. Z něho ale i z okolí je nádherný rozhled do krajiny. Za dobrého počasí jsou vidět Vysoké Tatry majestátně se tyčící nad obzorem. Plošina je ve výšce kolem 660 m.n.m. Z výhledu je nádherný rozhled na neposkvrněný ostrov přírody - doliny a lesy s vykukujícími skálami. Nachvilku si připadáte jako byste se vrátili časem do dob bez husté sítě obydlení, kdy je krajina přetvořená na pole s posetými dědinami a městy kam jen oko dohlédne. Užíváte si vítr hladící vám tvář a přinášjící vám vůni lesa, do kterého se opírá slunce...
81 fotek, 28.8.2014, 220 zobrazení, 84 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Prielom Hornádu, je nejdelší (11 km) soutěska ve Slovenském ráji kterou protéká stejnojmenná řeka Hornád. Do soutěsky se vlévá v místě zvaném Hrdlo Hornádu. Soutěska je průchozí obousměrně, i když na některýh místech bych to rozhodně nezkoušel - místy jsou pasáže na kovových stupačkách opravdu tak akorát pro jednoho člověka a vyhnout se na nich nedá. Několikrát jsem slyšel "Nefoť a radši se drž toho řetězu!" Cestu jsme začínalil na podlesku krátce po východu slunce. Vše bylo třpytivé od rosy a mlhy už se zvedaly. Pžed vstupem do lesa jsem měl možnost pozorovat nad hlavou nádhernou podívanou v podobě cirokumulů jejichž tvar se rychle měnil a tvořil nejrůznější nádherné obrazce, vlny, chomáčky a cáry někdy skoro až fraktálovitého tvaru. Potěcha pro oko! V soutěsce byl ale ještě nějaký čas stín a chlad. Po několika denních deštích byl Hornád rozprouděný a voda kalná. Na cestu jsem si vzal jen pár nejdůležitějších a lehčích objektivů - třístovka zůstala doma, což se ukázalo jako chyba. Jak už to bývá jediný objektiv, který sebou nebudete mít, bude ten co nejvíc budete potřebovat. Ke konci se mi naskytle zatím první a poslední příležitost fotit kamzíky (i když to nebyli ti tatranští) a nejdelší ohnisko, které jsem s sebou měl, byla stovka. Lepší než nic, ale nebylo to ono :( Po Prielomu Hornádu jsme pokračovali ještě na Tomašovský výhled, ale o tom v dalším albu.

Ještě doplním, že na vápencových skalách kolem rostou rozchodníky, které jsou živnou rostlinou jasoně červenookého, který se zde vyskytuje.

Loni jsme byli na jiném toku Slovenského ráje - Suché Belé http://slavek-m.rajce.idnes.cz/Sucha_Bela%2C_Slovensky_Raj_-_7._7._2013_Slovensko/#
15 fotek a 1 video, 26.8.2014, 209 zobrazení, 36 komentářů | krajina, města, příroda
Asperaty jsou velice zajímavé oblaky připomínající vodní hladinu. Jenže obráceně a nad našimi hlavami. Vznikaji za podobných podmínek jako stejně zvláštní a vzácné oblaky typu mamma (mammatus). Uvidíme je nejčastěji na oblacích typu altocumulus či stratocumulus (těžko se od sebe odlišují a liší se svou výškou nad zemí). Pokud tvoří výrazné vlny mluvíme o "undulatus asperatus", kdy undulatus znamená zvlněný. Undulaty jako takové nejsou tak vzácné a vznikají na celé řadě oblaků. Nádherné bývaji altocumuly a cirry či cirrocumuly (resp. pak hovoříme o altocumulus undulatus, cirrocumulus undulatus apod.).

Asperaty jsou velice pomíjivý jev trvající řádově max desítky minut. Jde ale o úžasnou podívanou stejně jako u mammatů.
Na začátku alba je pár snímků z mobilu, než jsem došel přes město k foťáku... Na konci je hrubý timelapse poslední fáze této podívané.

Toto není poprvé, kdy jsem na tento typ oblaku narazil.
2015 Stratocumulus asperatus - zatím nenahráno na rajče
2014 Stratocumulus undulatus asperatus
2014 Stratocumulus asperatus
2013 Altocumulus undulatus asperatus
2013 Stratocumulus undulatus asperatus
2012 Altocumulus undulatus asperatus

Jediné co mě vždy mrzí je, že jsem je zatím potkal vždy ve městě nebo na vesnici. Nikdy ne v přírodě, kdy by s okolní krajinou působily mnohem lépe.
106 fotek, 25.8.2014, 206 zobrazení, 78 komentářů | krajina, makro, příroda, širokoúhlé, země
Oproti loňské ryze letní návštěvě Slovenska byla ta letošní ve znamení končícího léta a přechodu do podzima. V počasí se střídaly fajn dny a dny totálně promočené. První z výletů byl do Mlýnické doliny za krásným Vodopádem Skok. Začínal s jasnou oblohou s několika mraky až po zcela zataženou oblohu ve vyšších polohách nad dolinou. Z časových důvodů jsme se mrkli jen nad vodopád na Pleso nad Skokom a nepokračovali dolinou dále. Kousek pod vodopádem je malé průzračné Pliesko pod Skokom. V albu naleznete celou řadu zajímavých rostlin a některé druhy v České republice nepotkáte. Ta skutečnost, stejně jako stupeň ohrožení pro ČR (u některých i pro SR), je u fotek uvedena.

Ze zajímavých rostlin bych vypíchnul vrbu bylinnou, drobnou orchidejku vemeníčka zeleného a ještě např. kropenáče vytrvalého.

Jak postupuje cesta od Štrby výše dolinou, tak se mění pásmo lesa (borovice a smrky) postupně na pásmo kosodřeviny kde dominuje borovice kleč a v bylinném patře nalezneme celou řadu rostlin jako jsou koniklece či hořce. Přibližně na úrovni vodopádu Skok se pak pásmo kosodřeviny pomalu mění na pásmo subalpínské, horské hole (slovensky sg. hoľa), kde můžeme na obnažených skalách a kamenech obdivovat pestrobarevnou mozaiku především korovitých lišejníků. V bylinném patře pak de kromě trav nalezneme vřes a vácné zakrnělé druhy vrb. Kolem Plesa nad Skokom pak ve vlhkých a mokrých až rašelinných místech roste již zmiňovaná drobná orchidejka a nádherně kvetoucí drobná rostlinka kropenáč.

Co se týče determinace druhů lišejníků tak to u některých berte s rezervou ;)

A ano, vím že už je Nový Rok a že bylo foceno před více jak čtyřmi měsíci, ale lepší pozdě než vůbec ne? :)

Kromě panoramat a HDR snímků (upraveny pět tak aby vypadaly co nejpřirozeněji) jsem zde poprvé kusil ND 1000× filtr (doposud jsem měl jen 4 a 8×), který je výborný pro dostatečné prodloužení expozice za poledního slunce. Bohužel mnou použitý filt od firmy VF Foto nesmírně mění barvu scény, která se i z RAWu těžko opravuje. 4 a 8ku mám od fy.Hoya, se kterými jsem podobný problém nikdy neměl. V albu je to pár snímků vodopádu s "rozmazanou" vodou.
55 fotek, prosinec 2013 až srpen 2014, 72 zobrazení, 66 komentářů | koníčky, makro, příroda
Po dlouhé pauze s tímto tématem vkládám průřez fotek z loňského roku s mými masožravými rostlinami. Bohužel jsem nestíhal moc fotit, takže zde není ani zdaleka každý kvetoucí loňský druh a už vůbec ne fotka od každéh druhu v mé "sbírce". ;) Časem ješště doplním fotky z roku 2013, které zde také až na rosnatky nejsou.
35 fotek a 4 videa, červenec 2014, 197 zobrazení, 66 komentářů | krajina, příroda, země
Bouřková sezóna roku 2014 byla opravdu bohatá, jen přede mnou nějak utíkala. Když jsem byl v Hradci, tak byla u nás a když jsem byl u nás, tak byla v Hradci... nebo někde jinde... První bouřka nadohled přišla až koncem července. Ta mě opravdu hodně těsně lízla a já ji tak mohl fotit z louky - i když to nedoporučuji, protože nikdy nevíte, kdy se změní směr a z takto blízké bouřky se stane bouřka nad hlavou. Ještě že bydlíme alespoň v údolíčku. Druhá bouřka na sebe nedala moc dlouho čekat a začátkem srpna jsem si vyjel mezi pole fotit a pozorovat majestátní bouřku z dálky. Odehrávala se na Českolipsku a nad Bezdězem. Cca jedna desetina z cloud-to-ground výbojů byly CG+ a jeden opravdu mohutný výboj už znáte z alba "Soutěž roku 2014" Byl to zároveň nejhezčí blesk toho roku! Poslední bouřka byla sice nad hlavou, ale byla taková nudná. Zachytit se mi podařilo dva intraoblačné blesky...

Zpět k CG+ výboji (cloud-to-ground, výboj mezi oblakem a zemí). CG výboje jsou třetí nejběžnější typ blesků, kdy běžný je negativní CG (CG-) a dochází k vybití negativního náboje z mraku. Průměrný CG- blesk nese proud 30kA, výjimečně silné výboje pak až 120kA. Jenže pak tu máme CG+ výboje tvořící cca 5% všech blesků. CG+ blesky se tvoří na kladně nabitém vrcholku kumulonimbu (CG- ve spodní části oblaku) a negativně nabitá proudnice je vyslána ZE ZEMĚ následované vybitím pozitivních nábojí do země. Blesk může cestovat horizontálně až několik kilometrů než zasáhne zemi, takže i mimo oblak jako "blesk z ččistého nebe". CG+ blesky jsou typicky 6-10× silnější než CG- a mnohem žhavější a mohou trvat až desetinásobně delší čas. Přenáššejí proud cca 300kA a elektrický potenciál mezi vrcholem oblaku a zemí často přesáhne miliardy voltů. To z nich dělá velmi nebezpečné výboje. Mj. během CG+ výbojů je generováno velké množství radiových vln extrémě krátké až velmi krátké frekvenci. Docela pěknou zajímavostí je fakt, že CG+ jsou spouštěče velmi vzácných a málo prozkoumaných bleskových jevů v horní vrstvě atmosféry - blue jets (modré záblesky) a sprites a elves (skřítky).

Pro porovnání v domech máme jističe dimenzované na 16A (pokud si správně pamatuji) 16A = 0,016kV.

Zde je jen výběr několika zajímavějších fotek z několika set původních snímků a několika desítek těch, na kterých nějaký blesk zachycen byl.

Oboje bouřky mají dvě videa ze všech snímků, které jsem vyfotil (jen neupravené přímo z aparátu), takže dokumentují celý průběh focení. Jsou ve dvou verzích - normální s 0,1s na jeden snímek a pomalejší s 0,15s na jeden snímek.
1 fotka, 3.8.2014, 458 zobrazení, 31 komentářů | koníčky, krajina, příroda, země, Soutěž: Fotka roku 2014
Přestože jsem plánoval ji časem vložit do alba o bleskové sezóně letoššního roku, tak ji zde vkládám takto osamocenou už teď, jako příspěvek do soutěže.

Ať se líbí a přeji ostatním soutěžícím úspěch!
90 fotek, 26.7.2014, 1 723 zobrazení, 144 komentářů | krajina, makro, příroda, země, zvířata
Ráno před svítáním to podle satelitu vypadalo, že se v ČS bude držet blačnost, ale zdálo se, že jí pomalu ubývá, a tak jsem vyrazil. Už při cestování skrze středohoří bylo jasné, že slunce svou práci odvede, a mraky zmizí. Jakmile byla Raná zahalená do oblaků nadohled, bylo jasné, že to dnes vyjde, i když v poslední dny dost pršelo. Na tomto kopci/hoře byla před více než 50ti lety založena národní přírodní památka. Na její ploše se vyskytuje celá řada významných organismů - včetně těch celoevropsky ohrožených. A ne, kvůli syslům jsem sem nejel. Z hlediska entomologie je Raná zajímavá tím, že se zde vyskytuje velké množství vzácnějších motýlů (oba druhy otakárků, vřetenuška pozdní...) ale také jedni z nejohroženějších motýlích druhů ČR, mizející celoevropsky. Prvním z nich je modrásek ligrusový, o kterém se tu moc zmiňovat nebudu, protože jsem ho ani já, ani další tři chlapíci nenašli. Tak snad za rok ;)

Druhým je kriticky ohrožený a bohužel vymírající druh okáče - okáč skalní. Kdysi se vyskytoval po celé republice na skalnatých stepích. Na Moravě vyhynul v devadesátých letech minulého století a v čechách má dvě hlavní populace. Jednu slabou a na pokraji zániku v Českém Krasu a jednu relativně ještě životaschopnou právě zde, na několika kopcích v Lounské části ČS. Raná má silnou populaci, kdy stačí vyšplhat na její tři vrcholky, sednout si a koukat jak s jinými druhy motýlů kolem vás poletují. Paradoxně byl tento okáč podle starších pramenů uváděn jako nejhojnější motýl pozdního léta.........časy se mění a v druhé polovině dvacátého století začal velice rychle ustupovat.

Na Rané se udrželi (ač to přijde někomu zvláštní) díky lidské činnosti (paraglajding a podobné sporty), kdy sešlap a nahodilé vytrhávání drnů trávy pomáha udržet prostředí ideální pro tento druh (spolu s extenzivní pastvou ovcí a koz). Proč tedy ten sport a sešlap? Motýl vyžaduje dostatečné plochy krátkostébelných trav (pastva ovcí), ale samice upřednostňují při kladení malé trsy hl. kostřav s obnaženým substrátem v okolí (a zde nastupuje sešlap a sporty na Rané), protože podle Vrby a kol. samice nikdy neklade vajíčka na rostliny v nerozrušené travní ploše ať už je sebekratší. Larvy a kukly totiž potřebují otevřený substrát, který je dobře prohříván a není stíněn a zvlhčován okolní vegetací. Ovce ale nesmí spást vše - prtože pro kriticky ohroženého modráska ligrusového by to znamenalo zánik (zde je také jedna z posledních populací u nás). Tento modrásek potřebuje minimálně ostrůvky s vysokou trávou kde bude mít svou živnou rostlinu - vičenec. Problém je v tom, že vičenec ovcím straaaaaaaaašně chutná a spásají ho přednostně. Na Rané tak nalezneme pár oplocených míst s cedulemi, kam se ovce nedostanou...(asi respektují cedule)

Jak to tedy je s tou populací okáče? Raná samozřejmě není jediný vrch, kde ho najdeme. Vyskytuje se ještě na cca 9 kopcích v okolí, kde jsou vhodné podmínky a kam dokáže motýl doletět (nejdelší pozorovný dolet podle Vrby a kol. je 7 km). Tyto přelety jsou vzácné a ukazuje se, že cca max. 5% dospělců (samců více) opustí rodnou hroudu....

Koho nezaujme nenápadný modrásek či velký ale také nenápadný okáč skalní, toho určitě zaujmou otakárci. Ovocného jsem viděl jen jednoho - přistál na druhé straně bodláčí. Než jsem jej pořádně vyfotil, odletěl přes křoviny pryč. Otakárek fenyklový zde však vykazuje ukázkový hilltoping. Kolem poledne se začnou z okolí slétávat na vrcholky Rané a není problém vidět kolem vás létat až několik jedinců najednou...
20 fotek, 17.7.2014, 158 zobrazení, 44 komentářů | cestování, krajina, příroda, zvířata
Přestože i zde jsem strávil několik hodin, obsahuje toto album mnohem méně snímků. V této oblasti jsem totiž hodně pobíhal po stráních a málo fotil v naději, že naleznu modráska černoskvrnného - jeden z našich nejohroženějích modrásků. Nepodařilo se mi to (o nějaký ten týden později jsem se dozvěděl o jedné lokalitě kousek od mého bydliště, ale to už bylo na ně opět pozdě). Přestože jsem modráska nenalezl ani na pro něho dokonalých stanovištích (měl jsem jet blíže k Huslenkám), nebylo proč zoufat. Valašsko je nádherný kout naší země. Kopcovitá krajina protkaná sítí údolí s pastvinami plných ovcí je jako z pohádky. A právě ona tradiční pastva ovcí je důvod, proč se v této oblasti motýl vyskytuje. Potřebuje totiž spásané louky ovcemi a kozami s výskytem mateřídouky a některých druhů mravenců. Není schopen přežít na lukách obhospodařovaných intenzivní moderní formou, stejně jako celá řada naich modrásků, což je i důvod jejich ohrožení a kritického úbytku. A je jedno zda vyhledávají suché pastviny nebo mokré louky. Na valašsko jsem se letos vrátil ještě jednou na podzim... Po tomto dlouhém dni, kdy jsem se vrátil až po západu slunce a téměř 20h cestování mě právě zapadající slunce poskytlo nádhernou podívanou, kvůli které jsem se musel zastavit na chvilku a kochat se...
143 fotek, 17.7.2014, 241 zobrazení, 178 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Původním záměrem bylo ještě stihnout jasoňe červenookého, ale vzhledem k tomu, že v době, kdy tento druh létá, jsem byl na konferenci v Turecku, jsem dojel do Štramberka příliš pozdě (cca o týden až týden a půl) a žádná létající imaga už nebyla. Tento výlet spolu s dalším albem patřil k těm časově náročným. Cesta tam a nazpět autem byla téměř 800km dlouhá. Vyrážel jsem před třetí hodinou ranní (a to jetě jen díky tomu, že jsem večer dojel do Hradce Králové, kde jsem přespal), abych byl na první zastávce brzy ráno a domů jsem se vracel až po soumraku (další album). Ale teď už k albu...

Štramberk je malebné městečko poblíž Kopřivnice v okrese Nový Jičín - město je to krásné s několika zajímavými památkami, ale nejen to je na tomto místě zajímavé. Botanická zahrada a Arboretum Štramberk spolu s o několik desítek metrů dále ležící Přírodní památkou Kamenárka (oba jsou bývalé vápencové lomy) a přilehlým okolím tvoří jedinečné místo z hlediska přírodovědného. Vyskytuje se zde opravdu extrémě bohaté společenstvo rosltin a živočichů s výskytem mnoha vzácných, ohrožených a chráněnách druhů a dokonce druhy, které se nikde jinde v naší republice nevyskytují. Mezi tyto české extrémně vzácné jedinečnosti kromě již zmiňovaného jasoně červenookého (z hlediska ochrany přírody patří k vymřelým, zde je reintrodukován ze Slovenska) patří jetěrka zední (překvapivě jde o kriticky ohrožený druh, že?). Ano, opravdu tyto dva druhy u nás nikde jinde nenajdeme! Mezi další vzácnosti, které zde nalezneme patří z rostlin hlaváč lesklý vápnomilný a řezan pilolistý; z živočichů pak celá řada obojživelníků a plazů, otakárci, žahalky apod.

O zajímavém vývoji a životní strategii jasoně někdy příště, až se mi ho podaří vyfotit. Ještěrku zední jsem lovil několik hodin, ale podařilo se mi najít jen jeden exemplář schovaný za trávou, který se mi moc vyfotit nepodařilo. Rozhodně je to místo, kam se opět příští rok podívám! A pravděpodobně se sem budu i vracet...

Btw. když koukám na data tak od focení po dnení předvánoční den mi promazávání, úpravy a prokousávání jiné se daty trvalo skoro půl roku :(
15 fotek, 16.7.2014, 169 zobrazení, 33 komentářů | makro, příroda, zvířata
Poslední dva roky nám přes dvůr přelétává jeden vrtulník - je to šídlo modré. Letos při práci vlétla samička tohoto obra do garáže, a chudák se nemohla dostat ven - zkoušela to přes okno. Tak jsem zanechal práce, okamžitě ji opatrně lapil a chtěl vypustit ven. Což jsem si rozmyslel, doběhl s ní pro foťák (naštěstní na něm byl nasazen makroobjektiv) a udělal jednoručně pár detailních snímků této krasavice.

Aeshna cyanea patří mezi velké vážky (největší svého rodu u nás). Na rozdíl od samců mají samičky všechny skvrny na zadečku zelené. Zde v odkazu je snímek samce, kde jsou vidět i modré skvrny http://slavek-m.rajce.idnes.cz/Leto_2012_-_vazky_Odonata_Mukarovskeho_potoka_Mnichovohradistsko/#PTX_8613_PS.jpg Tento druh patří mezi běžně se vyskytující (vůbec jeden z neběžnějších) - nemá totiž výrazné nároky na stanoviště, takže ji najdeme podél rybníků, bazénů, tůní, odkališť, stok apod.
112 fotek, červenec 2014, 281 zobrazení, 137 komentářů | cestování, makro, příroda, země, zvířata
Po skončení konference v Istanbulul jsme se na pár dni přesunuli (letadlem) na jih Turecka - do města Antalye. V této roční době to znamenalo 40°C ve stínu - nic pro mě a nic pro faunu a flóru. Hmyz však byl čilý a nějaké rostliny, které jsou schopné přežít sucha, se daly najít. Nejvíc život bujel v okolí tůněk ve vychlých korytech říček a na úpatí hor - v borových lesích provoněných smůlou. Vážkám jsem již věnoval jiné album, tak toto bude trochu o městě, trochu o rostlinách a fauně hl. v okolí tohoto tureckého letoviska. Na focení však místní podnebí moc není. Ráno vstanete na východ slunce a je příjemný vzduch, hodinu po svítání už je značně teplo, a do dvou hodin je k nevydržení. To pak trvá celý den až do večera. I tak jsme si s kolegou vyrazili jedno dopoledne do hor. Vysoko jsme však schopní vylézt nebyli. Stíny borovic poskytovaly jen slabou útěchu, ale kryly alespoň hl. žár slunce...
A už jsem se zmínil, jaký je všude bordel a plno odpadků? Asi ano...ale stejně. Je to smutný pohled (a nejen pro fotícího člověka), vidět ty žabky, želvy a vše jiné plavat mezi igelitovými pytlíky. Sarančata lézt a krásné rostliny růst mezi střepy, konzervami a dalším smetím. Barevné vážky se prohánět kolem pneumatik... U nás máme ještě čisto!
A tímto albem se konečně zase dostanu nazpět do České Republiky :)

Album obsahuje několik stále ještě neurčených druhů, pokud by někdo věděl, o jaký druh se jedná, neváhejte a komentujte ;)

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter