Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu...
Snímky jsou zatím z následujících států: ČR, SR, Německo, Kanada (2013), Turecko (2014), VB (Skotsko 2015), Itálie (Dolomity 2015 a 2016), Číny (2016) a brzy doplním i z USA (2017).
Pro focení přírody je potřeba něco obětovat - neobětovávejme ale ji samotnou a neničme vše ostatní kolem našeho fotografovaného objektu! Místo toho udělejme něco pro přírodu my sami...

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod.
Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...
Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)


reklama

53 fotek, 8.5.2015, 211 zobrazení, 234 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Nezačínám sice prvním albem, ale toto bude asi díky jednomu z motýlů to nejzajímavější.
Jaro je na jižní Moravě období, kdy se zde můžeme setkat s jedním z našich nejkrásnějších motýlů. Je jím kriticky ohrožený pestrokřídlec podražcový z čeledi otakárkovitých. Z počátku to vypadalo, že je na ně ještě brzy - nad loukami v údolí Dyje žádní nelétali. Vlastně kromě píďalkovitých tam nelétal skoro žádný motýl, jen občas bělásek řeřichový a řepkový (?). Pestrokřídleci si hověli v trávě a nalézt se dali jen po vyrušení. Bohužel jejich živné rostliny, u poblíž kterých se zdržovali, rády rostou v husté směsi kopřiv a ostružiní na okrajích lesů a křovin... Popálené a podrápané nohy za to ale určitě stojí. Našli jsme asi pět jedinců, kdy jedna samice byla tak krotká, že se nechala fotit i v detailech. Všichni byli ještě neolétaní a pravděpodobně se vylíhli několik dní zpátky. Příbuzného a také kriticky ohroženého jasoně dymnivkového jsme však nepotkali.

Motýl je ohrožen zejména zánikem stanovišť, kde roste živná rostlina jeho housenek - hlavně proto, že populace jsou koncentrovány na malé plochy. Tato místa s výskytem podražce často zarůstají křovinami a náletovými dřevinami, mohou být brzy na jaře posekány nebo zamořeny spadem pesticidů z polí (to naštěstí zde asi nehrozí).

Co se týče vzhledu tohoto krasavce, tak jde o nezaměnitelný druh. Velikostí jde o středně velkého motýla.
17 fotek, 8.5.2015, 114 zobrazení, 24 komentářů | cestování, makro, příroda, zvířata
Této orchideji jsem už letos věnoval jedno album z Mazurových chalup na Pardubicku - resp. kousek od Hradce Králové, kde rostou v několika posledních kusech na vlhké louce a barva jejich květů je především sytě fialová. Na Havranickém vřesovity rostou stovky kukaček od světlých forem až po ty tmavé (bílou jsem bohužel neviděl :( ) roztroueně po celé ploe ať už jednotlivě nebo v meních či větích skupinkách. Podklad zde je naopak suchý...
7 fotek, 3.5.2015, 81 zobrazení, 30 komentářů
Ježka snad nemusím nikomu představovat - je nezaměnitelný. Trochu horší může být rozeznání našich dvou druhů - ježka západního a východního. Ten západní má všechny ostny směřující stejným směrem a tmavší hruď.
Ježci jsou hmyzožraví savci (ježkovití - Erinaceidae) žijící většinou nočním životem, kdy prohledávají okolí a loví hmyz, ale přiživuje se i plody, žábami, vejci, hlodavci či mláďaty ptáků. Kromě původních stanovišť (okraje lesů, křoviny) osidluje i místa blízko lidským obydlím, kde má dostatek potravy (zahrady, parky, města). Zvukový projev ježků je velice nádpadný a hlasitý - dupou a funí :) Přes den ježci spí ve svých hnízdech (pod kameny, kmeny stromů, mezi kořeny, pod lidmi vytvořenými stavbami či jinými umělými strukturami) - všechna tato místa mají společnou horší dostupnost pro jiná zvířata. Hnízdo je vystlané suchou trávou a listím. Ač se to nezdá a lidé většinou znají ježka jen jako pomalé zvíře, umí ježci velice dobře šplhat i plavat a v případně nutnosti i ryche běhat...
41 fotek, 2.5.2015, 139 zobrazení, 136 komentářů | makro, příroda, zvířata
Důvod návštěvy byl sice zcela jiný (až se mi podaří najít to, co jsem chtěl, tak to prozradím - nechte se překvapit ;) ) - po několikahodinovém běhání po světlých lesích, lesostepních stanovištích z kopce do kopce, prodírání se křovinami (ostružiní a dříšťál) a odhazování klíššťat se mi nepodařilo vytoužené objekty mého zájmu nalézt natož vyfotit. Co mi ale bylo útěchou? Mé první setkání se s nádherným nočním motýlem martináčem bukovým. Sice se mu ze začátku do focené moc nechtělo (neustále se třepotal), ale po té, co si vylezl na spadlou větývku, už mu objektiv u těla moc nevadil. Když už jsem hledání vzdal a vracel se k autu, tak jsem narazil na druhé překvapení - silně ohrožený plicník úzkolistý. První dvě rostlinky rostly ještě ve stínu (než popojde slunce) a tak naplno nepředvedly svou krásnou sytou barvu květů. Třetí "trsík" se však předemnou doslova rozsvítil na sluníčku a to byla teprve ta správná modř pro něho tak typická...
40 fotek, 28.4.2015, 147 zobrazení, 77 komentářů | makro, příroda, zvířata
Mazurovy chalupy prošly od loňského konce léta několika změnamy - vykácení náletových dřevin, vyčištění příkopů, výstavba dvou nových ohrazenic a oprava první... Druhá změna se týkala i množství kvetoucích jedinců. Loni jsem našel dva kvetoucí jedince a letos to bylo celkem dvanáct, z čehož tři byly mimo chráněné ohrazené plochy. Přibližně půlka jedinců kvetla a druhá se na to chystala. Orchidejky jsou to malé a pokud nekvetou, tak se ve vyšší trávě špatně hledají. Na snímcích jsem se snažil trochu zachytit to, jak je tráva přerůstá ještě za dopoledních slunečních paprsků...
Orchis morio - vstava kukačka/obecný je 8-40 cm vysoká orchidej s květy v odstínech fialové, ale najdou se i barevné odchylky, jako je čistě bílá. Má rád louky - ať ž vlkhé (tento případ), tak i sušší. Těžiště výskytu je opět Morava (Podyjí, Karpaty) a jižní Čechy (Pošumaví). Ze zbytku lokalit už vymyzel, nebo pomali ale jistě mizí - to ho řadí ke kriticky ohroženým květinám ČR, kde ho zákon chrání v kategorii silně ohrožený.
Vstavač kukačka je druhá z časně jarních orchidejí podobně jako ten z předchozího alba :)

První loňská návštěva
resp.: ještě toto album
60 fotek, 26.4.2015, 242 zobrazení, 57 komentářů | makro, příroda, zvířata
Vstavač bledý (Orchis pallens) je silně ohrožená orchidej - chráněná je ve stejné kategorii. Vstavač bledý batří mezi první orchideje, které vystavují na odiv své nádherné květy - tento má ne příliš běžnou světle žlutou barvu; podle toho zní také jedno z jeho starších/neplatných označení Orchis sulphurea. Literatura uvádí velikost těchto rostlinek 15-40 cm. No ... tyto měly tak těch 15 cm, to spolu s barvou květů přispívalo k jejich dokonalému maskování se v podrostu. Tato orchidej roste ve světlých bukových lesích a jejich zastíněných okrajech, křovinách apod. PP Homolka je částečně světlý bukový les a částečně křoviny (asi pozůstatek sadu) - orchidej pak roste v těch křovinách :( Dlouhou dobu jsem se motal po okolí a hledal je, až jsem je se zapadajícím sluncem našel. Některé ve stínu a některé na chvilku ozářilo zapadající slunce teplou fontánou paprsků. Exponovat pak celý snímek nebyla sranda - stejně jako správně vyvážit bílou, právě proto, že květy jsou světlé a splývají s trávou. Právě díky zapadajícímu slunci to nakonec vyšlo, protože se najednou jejich světlé hlavy, jinak tonoucí v trávě, krásně rozzářily.

Rostlinek jsem zde napočítal pouze pět nebo šest (teď si nejsem jistý) a jsou "chráněné" rozpadajícím se "oplocením" části přírodní památky, kde se poslední kusy vyskytují.

Těžiště výskytu vstavače bledého u nás je jihovýchodní Morava - v Čechách by se měl vyskytovat pouze na dvou místech. Zde v Podkrkonoší a v jižních Čechách; našel jsem ale údaje i o výskytu v Čechách západních. Jedno je jisté, my v Čechách máme víceméně smůlu a moraváci se z jeho krásných květů mouhou brzy z jara těšit mnohem více :) Vstavač bledý byl na této lokalitě objeven teprve ve 30. letech 20. století - za PP Homolka byl vyhlášen v roce 1999.
41 fotek, 21.4.2015, 135 zobrazení, 165 komentářů | koníčky, makro, příroda, zvířata
Přírodní památka Na Plachtě na okraji Hradce Králové je jedna z lokalit, kterou se snažím navštěvovat několikrát do roka a každý rok. Když projedete má alba nazpět, tak naleznete několik věnovaných právě této zajímavé lokalitě. Na první pohled sice není moc hezká - rozježděný povrch, hromady a naopak díry plné vody. Ale právě tato diverzita prostředí dělá z plachty (bývalé vojenské cvičiště) významný ostrov biodiverzity. Naleznete tu společenstva vřesovišť a písčin, lesů, mokrých luk, tůní periodických i trvalých, lučních společenstev i druhy obývající rybník a rákosiny. Letošní první návštěva byla pozdější než ta loňská a začala krásným malým slunečním halem.

Sice jsem žádného svižníka nepotkal jako loni, zato mnoho samotářských všel poletovalo po čerstvě odhalených písčinách a hledaly si to své dokonalé místečko na vybudování hnízda... Byly jich desítky až stovky. Bohužel mi "utekla" krásná užovka obojková. I přes mou trpělivost se mi nepodařilo najít správný úhel pro focení aby mi nic nepřekáželo v záběru, takže jsem žádný snímek neudělal.
103 fotek, 18.4.2015, 103 zobrazení, 104 komentářů | cestování, makro, příroda
Ještě než jsem odjel z Krkonoš, tak jsem navštívil údolí Alběřického potoka - na několika místech se tu vyskytuje silně/kriticky ohrožený šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus; C1r, §2). Na rozdíl od notoricky známé jihomoravské lokalitě PP Lačnov, zde můžeme najít nejen fialové, ale i doopravdy bílé exempláře. V údolí se nachází několik míst, kde tyto krasavci květou - a že jich tu kvete! Dá se jich tu počítat na tisíce. Oproti klasickým zahradním druhům a hybridům, jsou tyto šafrány velice drobné. Při mé nívštěvě se hledali špatně - ještě nebyly rozkvetlé. Během kvetení se jejich květ otevře a louky, na kterých rostou se jimi zbarví do bílo-fialova na bledém podkladu z loňské stařiny. Z počátku jsem nalézal jen splihlé polehnuté exempláře - z počátku jsem myslel, že je někdo podupal, ale ležely jen kvítky zatímco listy byly v pořádku. Po chvilce mi došlo, že za to nejspí mohl mráz. Poničených exemplářů byly stovky. Domněnku mi potvrdil i fakt, že šlo o exempláře níže položené a blíže k potoku. Když jsem stoupal výše, nalezl jsem téměř výhradně nepoškozené kousky...
Tímto ještě jednou děkuji Jardovi "jarda194" za upřesnění zajímavých míst v Alběřicích, kde začít s hledáním :)
Letos už na vykvetlé šafrány nepojedu - za rok si je snad ae zopakuji v pozdnějšší fázi květu.
64 fotek, 18.4.2015, 119 zobrazení, 109 komentářů | krajina, makro, příroda
Výjezdní zasedání/seminář univerzitního centra se konal v Krakonoově údolí v Malé Úpě, resp. v Dolní Malé Úpě. Počasí bylo nádherné, sice už nesvítilo sluníčko a bylo oblačno, ale jaro na horách bylo v plném proudu. Kolem řeky Úpy kvetly stovky devětsilů, na horských loukách kvetly bledule a petrklíče. Sasanky teprve začínaly. Prostě jaro jak má být. Sníh už pomalu slezl pryč a zbýval už jen místy. V noci jsme usínaly ve dvě s jasnou hvězdnou oblohou... O to větší bylo řpekvapení ráno, když stihlo během naeho spánku napadnout cca 5 cm sněhu, který ale zase odtával.

Po snídani jsme se vydali na Pomezní Boudy a k chatě Jelenka na hřebenu poblíž hranic s Polskem směrem na Sněžku. Na nejvyší horu ČR jsme nakonec nešli - hřebeny byly v oblacích, tak to nemělo bez výhledů smysl. Snad příště. Takto výše v Krkonoších bylo sněhu napadnutého mnohem více a z oblaku vznikala krásná námraza... zima se krajiny držela zuby nehty.
45 fotek, jaro 2015, 103 zobrazení, 91 komentářů | příroda, země, zvířata
No - další dva výlety, které se dají částečně zařadit k neúspěšným. Původní záměr bylo fotit páření hoooooodně ohrožené žáby zcela jiného druhu. První výlet byl moc brzký a ten druhý zase moc pozdě. To ale není nic neobvyklého. Lokalita přírodní památka Hluboký Kovač mezi obcemi Kovač a Butoves však skýtá i jiné zajímavosti. Při první zastávce nad hladinou vody čas od času kroužilo několik kormoránů, po vodě se proháněly kachny a lysky a na druhé straně rybníka majestátně poplavávala labuť. Při té druhé zastávce (asi týden po oné události, jak se zdá) zase rybník hostil přinejmenším stovky ropuch obecných. Jejich hlasový projev je tichý a na videu jsem se ho snažil zachytit - kvalitu omluvte, je to jen z ruky teleobjektivem, takže vcelku rozklepané. Bohužel bublání a čvachtání dosti přehlušuje ropuší kvákání... Ropuchy jsou sice druh žab, který nežije trvale ve vodě, ale na jaře vodní plochy vyhledávají pro páření. Slézají se z okolí a jejich orgie jsou zajímavým podnětem k focení. Já je zastihl za odpoledního času při oblačné obloze. Vzhledem k množství jedinců bylo na silnici (ihned vedle rybníka) množné vidět desítky přejetých a vysušených tělíček ropuch - ropuchy vidí velice špatně na delší vzdálenost, takže před vámi neuhnou.

PP Hluboký Kovač je také Evropsky významnou lokalitou od začátku roku 2012.
Ochrana vzácných obojživelníků (zachování rozsáhlého litorálu a extenzivní chov ryb) se zde může střetávat se zájmy intenzivního chovu ryb a kachen. Kromě ropuch se zde vyskytuje celá řada skokanů, čolci, rosnička, kuňky, ještěrka živorodá i užovka obojková.
Jako zajímavost z okolí mohu uvést udávaný výskyt kobylky zavalité (Polysarcus denticauda) na loukách kolem Kovače - po Bílých Karpatech je to druhé místo výskytu v ČR. Kobylka zavalitá je kriticky ohrožený a druhý největší/nejtěžší zástupce rovnokřídlých.
68 fotek, 11.4.2015, 164 zobrazení, 58 komentářů | krajina, makro, příroda, země, zvířata
Hlaváček jarní je brzy na jaře kvetoucí rostlina z čeledi pryskyřníkovitých stejně jako koniklece. Na rozdíl od nich kvete žlutě a tvoří husté trsy z jemných lístků poseté velkými zářícími žlutými květy. Hlaváček jarní patří mezi silně ohrožené druhy, zákon jej však chrání jen v kategorii "ohrožený". Ochranou spadá i do mezinárodní Washingtonské úmluvy (CITES). PR Tobiášův vrch na stejnojmenném nízkém kopci (354 m) je bohatým výskytem této rostliny znám - i když počty hlaváčků prý rok co rok klesají... Tobiášův vrch je z čediče s navazující spašovou návějí - přírodní památka na něm je jednou z nejstarších chráněných území v okolí. Rozlohu má 1,5 ha, jde tedy o nevelikou lokalitu.

Výskyt koniklece lučního českého na Tobiášově vrchu nikoho nepřekvapí - několik se jich dá mezi hlaváčky nalézt. Co možná mnozí nevědí je přítomnost i několika posledních exemplářů kriticky ohroženého koniklece otevřeného - to dělá Tobiáša vrchu jednu z několika málo posledních lokalit, kde se tento klenot jarních stepí ještě vyskytuje. Exemplářů je tu však už bohužel jen pár... no posuďte sami. Na druhou stranu... to i na předchozích lokalitch. Čeho se dá na první pohled všimnout, je zcela jiné časové rozvržení kvetení oproti severněji a výše položným lokalitám z předchozích dvou alb - Holý vrch a Hradiště. Zde je kvetené k.otevřeného v plném proudu oproti začínajícímu kvetení ze severnějších lokalit - však je to také přibližně 35 km vzdušnou čarou. Hlaváček jarní je o něco dříve kvetoucí rostlina v porovnání s konikleci a tak už bylo na většině z nich znát, že pomalu odkvétají.
V létě zde pak kvete silně ohrožený modřenec tenkokvětý.
48 fotek, 11.4.2015, 92 zobrazení, 61 komentářů | koníčky, krajina, makro, příroda, země
Krátce po náveštěvě sousedního Holého vrchu jsem se vydal na Hradiště - dalí lokalitu výskytu kriticky ohroženého koniklece otevřeného - i zde roste ve společnosti koniklece lučního českého. U některých snímků tohoto druhého druhu si nejsem jistý, zda nejde o křížence obou těchto druhý - koniklece Hackelova (Pulsatilla ×hackelii). Rozddíly nemusí být v květu zřetelné - téměř jistě se to dá poznat až po odkvětu u plně vyvinutých listů (zkrácené vřeteno mezi jařmy lístků). Toto hodnocené dle morfologie je však velice subjektivní a záleží na zkušenostech určovatele... do určování se tedy raději nepouštím ;)

Zpět ale k lokalitě - situace zde byla úplně stejná jako na nedalekém Holém vrchu, což není žádné překvapení. Koniklece se ve většině případů teprve vyklubávaly...
67 fotek, 11.4.2015, 271 zobrazení, 145 komentářů | krajina, makro, příroda
Letošní návštěva oproti té loňské byla tak trochu odlišná - zaprvé byla o dva týdny později a i tak příli brzy na většinu konikleců a zadruhé jsem vyrazil mnohem dřív - tj. vstávání po třetí ráno, noční cesta autem a čekání na svítání až na vrcholku Lysé hory, na které se rozkládá PR Holý vrch. Noc byla překvapivě teplá, jako v létě. Se svítáním však začalo foukat a citelně se ochladilo. Kromě zastávky na PR Holý vrch jsem se pak stavil jetě na PP Hradiště a PP Tobiášův vrch v odlehlé západní části Českého Středohoří. Na všech těchto lokalitách se spolu vyskytují dva naše druhy konikleců - prvním je koniklec luční český a druhým je symol Českého středohoří - kriticky ohrožený koniklec otevřený. I přes čerstvé informace od Mirka "kibice", které jsem od něho dopředu získal, jsem se rozhodl jet. Ano, na koniklece v této části ČS bylo jetě brzy. Ale jsem tvrdohlavý a jinou možnost jsem letos už mít nemusel. Nakonec se to vyplatilo. Sice opravdu bylo ješště brzy a zhruba 14 dní bych počkal a bylo by to ideální (podle počasí), ale i tak se prá hezkých rostlinek našlo. Bohužel takto brzy ráno ještě nebyly otevřené květy ani zde ani o něco později na Hradišti. Oproti loňsku jsem si našel nové místečko, kde tito krasavci kvetou - byl tam jeden odkvétající trsík, ale kolem v mechu a trávě plno dalších většinou osamocených, poupat tohoto vázcného klenotu. Bohužel populace koniklece otevřeného čítá dnes na Holém vrchu spíše jen desítky kusů, ještě v sedmdesátých letech to byly tiséce, možná desetitísíce jedinců, podobně, jako to vypadá s koniklecem velkokvětým na moravských lokalitách - např. Kamenný vrch v Brně.
96 fotek, 24.3.2015, 10 568 zobrazení, 194 komentářů | krajina, makro, příroda, země, zvířata
My tady v čechách slýcháme mýty o moravské lokalitě hned vedle paneláků bohaté na koniklece tak, že tvoří celý koberec a nedá se mezi nimi chodit. Lokalitě tak významené, že nemá v Evropě obdoby. Lokalitě, která když vykvete, tak stébla trávy tonou v záplavě fialovo-růžových květů...

Někdy bývají legendy pravdivé!

Původně jsem plánoval výlet až na pátek, ale vzhledek nepříznivým předpovědím, jsem se rozhold pro úterý dopoledne a vzal si volno. Budík 3:50 (tzn. cca 4:10 se vykopat z postele), snídaně, stihnout první vlak do Brna, užívat si východ slunce po cestě vlakem, příjezd do brna cca v 7:20 což znamená dostat se na lokalitu až po osmé, kdy je sluníčko bohužel značně vysoko a rosa je vysátá. Na focení jsem měl jen asi hodinu a půl a pak zase spěch na vlak nazpět, abych stihl oběd a po obědě práci.

Přírodné Rezervace Kamenný vrch leží přímo v Brně a opravdu, přestože se nachází kousek od paneláků, je převelice významná a výjimeččná (obdobně jako NPP a EVL Radouč v Mladé Boleslavi). Její největším klenotem je nebývale bohatá a silná populace koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis; C2b, §2, BERN příloha I, NATURA 2000) - jeho v ČR je soustředěn na jih Moravy (resp. její tzv. panonskou část), přičemž zde, na Kamenném vrchu, má celosvětově nejbohatší lokalitu výskytu. Tento koniklec miluje především slunné stepní lokality (ať už kamenné nebo travní) s bazickým podkladem. Bývá ale nalézán i ve vinicích, sadech a lesních světlinách. Bohužel jsem nenašel/nenarazil na vzácnou bělokvětou odchilku Pulsatilla grandis f. albiflora.
Na Brněnské lokalitě se vyskytuje i k.luční český, který však vykvétá později.

Pokud se tam někdo chystáte, tak využijte jakýkoli krásný den v následujících dvou týdnech. Teď je ideální doba! Jižní část lokality je v plném květu a severní, lehce opozděná, ji rychle dohání. Pohled je to vskutku nádherný a nevídaný! Známost a medializace lokality ale nese své úskalí. Pohybovat se mezi takovým množstvím hustě rostoucích krásných rostlin je problém což s sebou přináší i oběti a my pak nalézáme porupaná nenápadná chlupatá poupata apod. Na druhou stranu lokalita je oplocená ocelovým mřížovým plotem a vedou v ní vyšlapané cestičky, které jsou prosté květů. S trochou opatrnosti se dá chodit a fotit i mezi trsy květů. Zážitek je to super a kdo nebydlí v Brně, tak může Brňákům tiše a upřímně závidět :)

Jak už to bývá doma jsem si u fotek říkal, co jsem měl u té a té udělat jinak. Času moc nebylo, ale rozhodně to stálo za to.
Měl jsem s sebou jen tyto tři objektivy (300 jsem si občas říkal, že by bodla):
Pentax smc DA 15 mm F 4 Limited
Pentax smc A 50 mm F 1,2
Pentax smc DFA 100 mm F 2,8 Macro WR

Jen u té padesátky se na 1.2 občas stávalo, že mi maximální rychlost závěrky 1/8000s nestačila a ND filtr jsem sebou neměl :D
63 fotek a 1 video, 20.3.2015, 252 zobrazení, 40 komentářů | koníčky, příroda
Výběr několika snímků z celého průběhu zatmění Slunce 20.3.2015, které v ČR bylo pozorovatelné jen jako částečné. Zakrytý sluneční kotouč "jen" ze 73%. I přesto šlo o krásnou podívanou na kterou si z naší republiky musíme počkat až do roku 2021 a to bude Slunce zastřeno jen z 8,32%.
První koláž je složená ze snímků od sebe "vzdálených" cca 5min, z těch samých snímků je pak udělaná i rychlá animace - šlo by to udělat i výrazně lépe, ale zatím nemám čas si s tím více hrát ;) I tak se vám snad budou snímky líbit. Následuje pak druhá "kratší" koláž a následně výběr snímků klasicky v pravých barvách, černobílé, inverze černobílé, žlutě kolorovaný snímek a jeho inverze...
Fotil jsem bohužel z okna v práci, což je na focení slunce a asto věcí to nejhorší co můžete dělat, protože kromě přirozených turbulencí v atmosféře vám bude snímek degradovat turbulence z proudění okolo vyhřátých stěn, okna a výměny vzduchu mezi místností a venkem. Vše foceno s 300mm objektivem a 2× telekonvertorem + astrosolární fólie. Konkrétně Baader AstroSolar Safety Film Optical Density = 5 - funguje narozdíl od ND filtrů tak, že 99% slunečního světla odráží. ND filtry či svářecká sklíčka, diskety apod. světlo absorbují, takže by se časem značně zahřívaly a i to by ve výsledku přispívalo k degradaci obrazu popř. asi i poškození filtru.
63 fotek, březen 2014 až březen 2015, 317 zobrazení, 207 komentářů | cestování, krajina, makro, příroda, zvířata
Není to výběr těch nejlepích snímků, to bych to musel ještě hodně promazat - jde o průřez zajímavostmi, se kterými jsem se během uplynulého roku setkal. Všechny snímky zde už byly v několika albech prezentovány - maximálně jsou lehce doupraveny, popř. přiřazen sRGB barevný profil, na což jsem často hl. ze začátku roku 2014 zapomínal a fotky zůstávaly v AdobeRGB, což mělo za následek sníženou barevnou tonalitu snímků.

Pro mě nejdůežitější milníky loňského roku byly především následující setkání s těmito druhy:

kriticky ohrožený koniklec otevřený
konečně podařené focení běláska řešetlákového
kriticky ohrožený vstavač kukačka
silně ohrožený střevíčník pantoflíček (a vůbec celý orchidejový trip Českým Středohořím)
opětovná návštěva naší české speciality - kriticky ohrožené tučnice české
kriticky ohrožený hnědásek osikový, motýl který je na pokraji vyhynutí a vyskytuje se u nás na posledním malém místě
kriticky ohrožený vstavač bahenní
kriticky ohrožený okáč skalní - další náš vymírající motýlí druh

Na letošní rok 2015 mám naplánované znovunavštívení některýh lokalit a samozřejmě navšítvení nových míst se zajímavými obyvateli ať už svým vzezřením, nebo nemilým osudem, který je často díky lidské činnosti potkal...
36 fotek, zima 2014/2015, 162 zobrazení, 54 komentářů | makro, příroda, země
Myslím, že album netřeba komentáře - sněženky i bledule zná každý. Jsou to nádherné květiny patřící mezi první z těch co nás svými květy poctí v novém roce. Všechny snímky pocházejí z kultury. Pokud by se rostliny vyskytovaly divoce pak jde o ohrožené druhy - sněženka podsněžník (Galanthus nivalis; C3, §3, CITES) a bledule jarní (Leucojonum vernum subsp. vernum; C3, §3). Na východě Slovenska pak ješště roste poddruh Leucojonum vernum subsp. carpaticum, který se vyznačuje vyšším vzrůstem, většími květy a často dvoukvětými rostlinami. Na Slovensku patří také mezi ohrožené druhy (EN). Většina divoce rostoucích sněženek však není původní a pochází zplaněním z kultury odkud se po staletí šíří. Obě rostliny se snadno množí postraními cibulkami a dají se bez problému sehnat v zahradnictví. Jejich sběr v přírodě je tedy zbytečný, nehledě na to, že je samozřejmě protizákonný stejně jako u všech chráněných a ohrožených druhů našší květeny!

Album je opět foceno jen starými objektivy. Ve většině případů smc Pentax A 50mm f1.2 a pár snímků také Meyer-Optik Görlitz Orestor 135 mm f2.8.

Jde hlavně o blbnutí si s nízkými clonami a trénování s novými hračkami na letošní sezónu.
61 fotek a 3 videa, květen 2014 až březen 2015, 1 232 zobrazení, 37 komentářů | koníčky, práce, příroda
Tak jsem se koneně dokopal a vybral několik snímků z loňského roku z mikroskopie, většinou jde o snímky k mé práci, některé focené jen jako zkouška/testování/hraní si...U všech nsímků naleznete popisek, co na něm je!

Jen okrajově a hodně zjednodušeně zmíním rozdíly mezi fluorescenční a konfokální mikroskopií.
V obou případech musí být ve vzorku přítomen nějaký fluorofor ať už dodaný sondou/značenou protilátkou, nebo endogennícho původu! Bez fluoroforu neuvidíte nic ;)

Při fluorescenční mikroskopii je zdrojem světla halogenová výbojka nebo, jako zde, speciální LED zdroj (šetrnější k živým preparátům, možnost regulace, mnohem dražší) světlo prochází excitačním filtrem a dichroickým zrcátkem na vzorek (odfiltrování ostatních vlnových délek nepotřebných/nežádoucích pro excitaci). Excitační světlo je pohlceno fluoroforem, ten přechází na excitovaný vyšší energetický stav. Z toho se dostává opět na základní energetickou hladinu vyzářením fotonu o jiné vlnové délce, než jakou pohltil. Emitované světlo prochází dichroickým zrcátkem a emisním filtrem (odfiltrování excitačního světla a jiných vlnových délek, které nás nezajímají) a dopadá na CCD nebo CMOS (opět mnohem dražší) kameru. Zde sCMOS čip Andor Zyla 5.5.

V konfokální skenovací mikroskopii (LSCM či CLSM) je zdrojem excitačního světla laser (lasery) o jedné vlnové délce (odpadá nutnost excitačního filtru). Světlo laseru excituje fluorofor a emitující světlo prochází opět emisním filtrem. Prochází pinhole (odfiltrování signálu mimo rovinu zaostření) a dopadá na skenovací detektory. Zde se pohybuje zdroj světla a statický je preparát („beam scanning“), může ale být zdroj světla statický a preparát se pak pohybuje („stage scanning“). Jiný typ konfokálních mikroskopů místo skenovacích detektorů využívá rotující disk (SDCM).
Rozdíl v tvorbě signálu je ten, že u fluorescenční mikroskopie je obraz snímán jako ve foťáku po určitou expoziční dobu jako celek CCD/CMOS čipem. U konfokální skenovací mikroskopie je snímek řádkován scanerem a lasery. Signál na jednotlivé pixely dopadá jen velice krátkou dobu, proto je potřeba silného zdroje záření (laser) a citlivého zachycení (detektory - v našem případě supercitlivé GaAsP jednotky) a i přesto trpí snímky vyšším šumem. Výhodou je pak ale výrazná eliminace fluorescence mimo rovinu zaostření a tudíž lepší detekce jemných struktur (např. možnost zachycení struktury povrchu pylových zrn - viz. fotky na konec a na začátku; u fluorescenční mikroskopie by tyto jemné struktury zanikaly v signálu mimo rovinu zaostření).

Snímky samotného mikroskopu naleznete zde, koho to zajímá:
http://portal.faf.cuni.cz/Groups/Molecular-and-Cellular-Toxicology-Group/Equipment/
Schválně, kdo pozná, jakým objektivem byl focen mikroskop ve "tmě"? :) pro majitele Pentaxu by to mělo být jednoduché!

Náš mikroskop je vybaven těmito filtr-kostkami pro fluorescenční mikroskopii - kanály DAPI (modrá fluorescence), FITC (zelená), Cy3 (červená), Cy5 (vzdálená červená, tzv. Far-Red oblast)
Pro kofnokální mikroskopii jsou to pak následující lasery s příslušnými filtry (zde se dá kombinovat v případě potřeby)
UV laser o vlnové délce 405 nm, modrý emisní filtr 425-488 nm
modrý VIS laser o vlnové délce 488 nm, zelený emistní filtr 500-550 nm
zelený laser o vlnové délce 561 nm, červený emisní filtr 570-620 nm
červený laser 640 nm, far-red červený emisní filtr 663-738 nm

Buňky jsou pouze z následujících buněných linií:
H9c2 (potkaní kariomyoblasty)
NVCM (neonatální potkaní kardiomyoblasty)
3T3 (myší fibroblasty)
MCF-7 (lidský prsní karcinom)
HeLa (lidský cervikální karcinom).

K barvení buněčných preparátů byly použité následující fluorescenní sondy:
MitoTracker Green FM
MitoTracker Red FM
LysoTracker Blue DND-22
LysoTracker Red DND-99
JC-1
Hoechst 33342
Propidium Jodid
CellMask Green Plasma Membrane Stain
Monodansylcadaverin
Akridinová oranž
nově syntetizované ftalocyaninové a azaftalocyaninové fotosenzitizéry

Ve všech případech buněčných fotek jde o buňky živé a nefixované! Tzv. Live-Cell Imaging (náročnější na přístrojové vybavení a rychlost práce, ale jednodušší na příprava vzorku; nutnost pro sledování dynamiky děje)
U rostlinných preparátu na konci alba nebylo použito žádné barvení - jde pouze o autofluorescenci živé rostlinné tkáně a narychlo udělané preparáty.
25 fotek, zima 2014/2015, 196 zobrazení, 19 komentářů | makro, příroda
Název zní možná trochu jako klišé - jde jen o další netradiční album, a to focení těchto jarních klenotů mimo viditelnou oblast záření - konkrétně od NIR (blízká infračervená oblast, near infrared) až po IR (infračervenou).

SHVÁLNĚ - co v IR CHYBÍ sněženkám a bledulím? (Kromě barev samozřejmě :D ) Trochu možná napoví následující text...

Každý foťák má před čipem jako součást "skleněného" bloku (low-pass+AA) filtr, který blokuje UV a IR část spektra. V tomto odkazu je to zelená křivka.
Low-pass a IR filtr
Tento filtr kromě nežádoucí IR a UV oblasti blokuje i část červené viditelné (VIS) oblasti elektromagnetického záření - důvod proč Ha oblast emisních mlhovin je na nemodifikovaných foťácích opravdu špatně vidět.
Červená křivka je propustnost Hoya R72 IR filtru, který blokuje celou UV a VIS oblast kromě malého kousku kolem 700nm kterou je lidské oko ještě schopné částečně vnímat (proto je přes IR filtr trochu vidět slunce, nebo žárovky - ale nedoporučuji! IR záření ve tkáni proniká nejhlouběji a stejně jako UV není vidět a ze slunce přes IR filtr projde plná palba, takže podobně jako u IR laserů hrozí poškození sítnice a očního nervu). Křivky jsem nikde nepřevzal, ale sám si transmitanci filtrů v práci proměřil.

Pokud by tedy na foťáku zůstal onen UV/IR blokující filtr, tak by focení v IR oblasti nebylo téměř možné - pouze krajiny ze stativu na desítky sekund až minuty a vše by bylo pohybem větru mázlé. Pokud ale z aparátu tento filtr vyjmeme (nelze vrátit), pak se nám naskýtá možnost vidět do světa, který normálně nevidíme. Stromy i tráva jsou bílé, lidé vypadají jako polo-duchové, černé tepláky jsou světlé tepláky apod.

IR snímky vypadají jako snímky z IR analogového filtmu. Na čipu stále zůstává RGB Bayrova maska (červená-modrá-zelená-zelená na jeden pixel) --> pouze 1/4 signálu je detekována, takže narůstá i šum podobně jako na IR filmech. Druhé úskalí spočívá v barevném RGB profilu fotek - snímky jsou pouze v odstínech/intenzitách šarlatové. Což je při zamyšlení logické, když se pohybujeme v červené oblasti světla... ;) Nejjednodušší je snímky převést do černobílé, která přecijen vypadá přirozeněji. U krajinnářské IR fotografie je pak zvykem přehodit modrý a červený kanál. Popřípadě pak následují další barevné seletivní úpravy. Strýček google napoví, jak to vypadá ;)

V této disciplíně tedy fotíme IR oblast. Nejlepším zdrojem IR záření je Slunce. Nejlepší je tedy fotit když je nejvýše na obloze, což je přesně pravý opak toho, o co se normálně snažíme v běžné fotografii (tedy fotit za měkkého difúznějšího světla dopoledne a odpoledne). Svět kolem nás stejně jako ve VIS i v IR buď absorbuje, nebo odráží světlo. Čím více ho odráží, tím světlejší bude plocha. Ve VIS listy rostlin (chlorofyl) absorbuje červené a modré světlo a zelené světlo nevyužívá, proto ho také odráží a my listy vidíme jako zelené. V IR vidíme odražené infračervené světlo od listů, proto jsou stromy i tráva bílá a působí jako z jiného, pohádkového, snového světa...

Na konci alba je ještě pár snímků onoho filtru, co absolutní většina foťáků má před čipem, a který byl vyjmut a nahrazen sklem s plnou propustnstí v celém spektru...

Je to i pro mě úplně nový způsob hraní si, takže zde předkládám své IR prvotiny ;)
19 fotek, 14.2.2015, 377 zobrazení, 32 komentářů | příroda, zvířata
Už několik let potkávám nad tokem říčky Zábrdka popř. v okolí rybníka Borovice míhat se nad hladinou modrooranžovou lesklou střelu - jde o ledňčáka říčního, jednoho z našich nejkrásnějších ptáků. Ledňčáek je zařazen do Úmluvy o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (anglicky Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats), známé též jako tzv. Bernská úmluva. U nás je klasifikován jako druh silně ohrožený. Ledňáčka jsem u nás vídával vždy jen několikrát do roka. Nevím kde hnízdí, ani neznám jeho oblíbené pozorovatelny. Tento víkend jsem ale měl štěstí a kousek od našeho domu si nad říčkou přehopsával po větvích a sledoval tok vody. Fotky jsou pořízené bohužel jen na vzdálenost 47 až 51 m - takže hodně daleko. Foceno 300mm objektivem s 2×TC --> 600mm efektivní fokální délky, což ale potřebovalo i vysoké ISO (i proto, že bylo zataženo), abych byl schopen fotit z ruky. I tak je pták na fotkách malý - dávám zde i výřezy. Snímky to nejsou kvalitní jako např. od autorů crimson64 nebo josefg, ale jsem rád i za takovouto mizernou možnost k dokumentaci :)

A ano, vím, že stále ještě nemám zpracováné fotky z loňského roku :P

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter