Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 
Naleznete zde alba s převážně přírodně zaměřenou tematikou - od fluorescenčních mikrofotografií přes to co běhá, lozí, plove nebo létá kolem nás dále přes atmosferické jevy (optické a meterologické) až po věci mimo naši matičku Zemi a dokonce i mimo naši Sluneční soustavu...
Snímky jsou zatím z následujících států: ČR, SR, Německo, Kanada (2013), Turecko (2014), VB (Skotsko 2015), Itálie (Dolomity 2015 a 2016), Číny (2016) a brzy doplním i z USA (2017).
Pro focení přírody je potřeba něco obětovat - neobětovávejme ale ji samotnou a neničme vše ostatní kolem našeho fotografovaného objektu! Místo toho udělejme něco pro přírodu my sami...

U většiny alb z přírody s různými exempláři fauny a flóry uvádím u druhů stupeň jejich ohrožení dle červených seznamů ČR, popřípadě jejich zařazení do soustavy NATURA 2000 či legislativní ochranu zákonem 114/1992 Sb. apod.
Např. kriticky ohrožené druhy mohou tedy být značeny následovně: KO, C1, CR, §1 a tak dále...
Uvítám jakoukoli determinaci, která chybí, popř. i opravy mých determinací :)


reklama

25 fotek, 25.10.2015, 108 zobrazení, 101 komentářů | cestování, krajina, lidé, makro, příroda
Oproti ránu, kdy nám extrémně dobře přály podmínky a zažili jsme parádní hru barev, se během dopoledne přihnala nad nás oblačnost - jen lehká typu cirrostratus. Jenže to je na focení krajiny jedno z nejhorších. Jednolitá šedivobílá deka. Takže přes den jen pár cvaků fotogenického kostelíku v Santa Maddaleně (San Pietro) na popředí majestátného masivu Gruppo delle Odle (o tom v později). V odpoledních hodinách jsme přesunuli čekání na západ slunce do Passo delle Erbe s výhledem na další krásnou soliterní horu Sass De Putia. Bohužel ač nad námi bylo jen oblačno, tak nad západním obzorem se usadil mrak kurvič a slunce do něho zapadlo a žádné západové paprsky k nám neprošly. Odrazové pozápadové světlo také nepřišlo. Jen lehké, které lidské oko skoro nedokázalo v tom šeru už pořádně ocenit. Na fotkách s dlouhou expozicí trochu vidět lehký odstín je. Při čekání na západ jsem trochu prošmejdil okolní pastviny s hořečky, dutohlávkam a vřesem a v korytu drobného potůčku, nebo spíš příkopu, jsem objevil pár tučnic. Těžko říct, o který druh jde - pravděpodobně jde o tučnici alpskou (P.alpina) nebo obecnou (P.vulgaris).

Opět předkládám výběr :)
64 fotek, 25.10.2015, 192 zobrazení, 176 komentářů | cestování, krajina, lidé, příroda
Abych řekl pravdu, toto album obsahuje asi nejbarevnější a nejkýčovitější východ slunce, jaký jsem kdy na vlastní oči zažil. Být v tu chvíli na krásném místě je požehnání. Prokletí je být fotografem a mít s sebou jen jeden stativ, jeden foťák... Jeden neví, kam se dřív natočit, fotit za široka? detaily delším ohniskem? udělat panorama nějakou "dvacítkou" až "třicítkou" objektivem? Zpětně vidím, co vše jsem nestihl zachytit a co jsem měl udělat jinak, lépe... Světelné podmínky se neustále mění - je otázkou minut až desítek sekund rychle překomponovat, zaostřit a vyfotit danou scenérii. Za chvilku je po ideálně nasvícené krajině a světlo se přesune jinam. Ze začátku se barví oblaky, jak slunce stoupá, tak se sytě růžové světlo čím dál více odráží od vhodně položených oblaků do krajiny a vše zalévají svou barvou. Neuvěřitelné scenérie se před vámi objevují a zase mizí. Slunce dále stoupá, barvy se mění, jsou méně syté a z růžových přecházejí spíše do oranžových tónů. Když se slunce přehoupne nad obzor, světlo se stává ostré a spíše žluté, méně zajímavé... Na druhou stranu najednou vidíte krajinu v jejích opravdových barvách :-) V tom všem hrají nezastuupitelnou roli oblaky v různých výškách atmosféry - některé světlo rozptýlí, změkčí, jiné ho odráží zpět na zem a sami se jím zbarví, jiné zakryjí ostré slunko apod. To vše se navíc rychle mění a s ním i nasvícení krajiny a motivy v ní...

Ač vypadají první fotky barevně neuvěřitelně až vymyšleně - vězte, že skutečnost byla přesně taková. Upravovaná je pouze lokální kontrast a expozici oproti lidskému oku - ta je delší, desítky vteřin. Někde jsou skládané expozice pro zbýšení dynemického rozsahu (aby na fotce byly detaily v obloze i vůči ní relativně tmavých horách a naopak).

Zde je výběr fotek - jeho třízení a exportování z RAWu mi zabralo nějakou dobu... už je to více jak pět měsíců od focení!
44 fotek, 24.10.2015, 165 zobrazení, 181 komentářů | cestování, krajina, příroda, zvířata
Na PentaxFriendsSite srazu jsme se s Beňou, Jasánkem a Čočíkem dohodli na cestě do Dolomit. Pro ně to byla cesta téměř každoroční (ač pokaždé je škála míst jiná), pro mě první. Vzhledem k nastupujícímu podzimu to byl výlet čistě krajinářský, přesto se mi povedlo najít i pár poslední drobotiny na nějaký ten detail.

Brzy ráno jsme měli sraz v Praze a odtamtud jsme pokračovali jedním autem dál. Po cestě do Prahy a z ní jsme místy litovali mlh, které jsme potkávali. Podzimní focení s tak krásně hustými mlhami by např. v Českém Středohoří také nebylo vůbec k zahození. Slunce prosvítat skrze větvoví a mlhu jsme viděli až když jsme byli v Německu. Během rána jsme si udělalil krátkou zastávku na protáhnutí se na odpočívadle kdesi na dálnici. Využili jsme této zastávky také k provětrání fototechniky ;-)

První dolomitskou zastávkou bylo Lago Carezza, ve kterém se odráží harské masivi Rosengarten a Latemar. Šlo jen o zastávku, ne jeden z cílů, světlo tudíž nebylo pro fotografování vhodné - ostré a proti nám. Místo je to ale nádherné.
Cílem bylo fotit Pale di San Martino při západu slunce. Bohužel se západem se slunce nořilo do oblačnosti a nepřišlo ani odrazové světlo, takže tentokrát žádné barvičky...
102 fotek, říjen 2015, 251 zobrazení, 281 komentářů | děti, krajina, lidé, makro, příroda
Pro letošní (teď už vlastně loňský) sraz bylo vybráno okolí Súľova na Slovensku. Všude pnoval krásně barevný podzim mísený s mlhami.
Loňský sraz se konal na hranicích se Slovenskem - viz. loňské album.
14 fotek, 28.9.2015, 64 zobrazení, 27 komentářů | koníčky, krajina, příroda
Zatmění to samozřejmě bylo... provázené ale kompletním zatměním hlavně oblačností...

Úplné zatmění měsíce v roce 2015 bylo opět, stejně jako to předchozí, provázeno oblačností a i když byl začátek velice nadějný, ještě před úplnou fází zatmění se zcela zatáhlo a z focení nebylo nic. Toto zatmění bylo zajímavé také tím, že bylo spojené se superúplňkem roku 2015 - tj. největším toho roku (měsíc je nejblíže Zemi). Druhou zajímavostí byl také fakt, že prakticky celé zatmění bylo z ČR pozorovatelné. Jen jednou se před koncem úplné fáze objevila na pár vteřin dírečka v oblačnosti. Nestihl jsem ale zaostřit a tak jsem si střelil fotku jen tak od boku. No nic, tak snad příště v roce 2018, kdy proběhne vůbec nejdelší zatmění měsíce v tomto století. Během začátku zatmění ale bude měsíc ještě pod obzorem. Nemusíme ale zoufat - úplnou fázi uvidíme opět celou, i když bude měsíc ještě nízko nad obzorem...
4 fotky, 28.9.2015, 41 zobrazení, 20 komentářů | krajina, příroda, země
Pár zapomenutých infračervených fotek z modifikovaného fotoaparátu k tomu určenému (potřeba odstranit UV-IR blokující filtr na čipu) při čekání na úplné zatmění měsíce loni na podzim.
Fotit v noci IR fotku je dost od věci, vzhledem k tomu, že jediný alespoň trochu dostatečný zdroj záření je světlo slunce odražené měsícem na zem... Ale i tak, proč to nezkusit? :-)
12 fotek, 20.9.2015, 44 zobrazení, 26 komentářů
Červená duha (ang. red rainbow nebo jen redbow) je zajímavý a nepříliš častý úkaz. Jde v podstatě jen o obyčejnou duhu, která je ale viditelná pouze chvilku před západem slunce, nebo naokap chvilku po východě slunce, kdy je naše hvězda nízko nad obzorem. Paprsky v tento denní čas putují atmosférou nejdelší trasou a většina světelného spektra je tak rozptýlena molekulami a pevnými částicemi v atmosféře. Krátké vlnové délky (modrá, zelená) jsou rozptylovány mnohem snázeji, než světlo o vyšší vlnové délce (žluté, červené). Díky tomu jsou západové a východové duhy nakonec pouze v teplých tónech žluté, oranžové a červené a brzy ztrácejí náznaky modré a zelené... Omluvte prosím kvalitu fotek - je to focené až na panorama z ruky za jízdy autem :-)
9 fotek, srpen 2015, 84 zobrazení, 30 komentářů
Bouřková sezóna letošního roku se mi vyhýbala jako čert kříže. Měl jsem možnost fotit jen dvě krátké a slabé bouřky 8. a 14. srpna. Oproti loňsku je to tedy jen pěkné slabý odvar... ani ne odvárek. Takže tu je jen takové dokumentační minialbum...
14 fotek a 2 videa, 14.8.2015, 167 zobrazení, 21 komentářů | krajina, příroda
Letošní Perseidy jsem trávil na poli poblíž obce Bělečko na okraji Královehradeckých lesů. Na poli bylo strniště, které projíždělo karimatkou jako nůž máslem :) Fotky jsou tentokrát pořízené rybím okem na jeho nejširším konci pro zachycené co největší části oblohy. Zaostřeno není úplně dokonale, což se odráží na vzhledu některých meteorů. Během dvou nocí se mi podařilo na nepříliš čisté obloze zachytit přes 30 perseid a dva meteory jiného původu, z čehož jeden byl nejkrásnějším meteorem noci - letěl přes celý výhled - na fotce je to ten nejdelší. Album obsahuje složené snímky nejhezčích a nejjasnějších kousků. Bolid mám jen jeden. Naleznete zde pak dvě timelapsová videa z obou nocí a startrails z noci první...

Starší fotky meteorů:

Perseidy
Perseidy 2014
Perseidy 2013
Perseidy 2012
Perseidy 2011

Další meteorické roje
Kvadrantidy 2014
Lyridy 2012
Orionidy 2011
Draconidy 2011
44 fotek, 7.8.2015, 140 zobrazení, 87 komentářů | krajina, makro, příroda, zvířata
Na rozdíl od loňské návtěvy Rané, kdy byl cílem vymírající okáč skalníjsem letos měl zaměřeno na modráska ligrusového, kterého jsem loni nenašel. Letos se mi to povedlo, protože jsem měl již informace o přesnější lokalizaci na Rané. Místo, kde poletuje je úžasně zarostlé vičencem, ostružiním, máčkami a samozřejmě především jehlicí trnitou. Nohy jsem měl rozdrásané od trní a sluníčko pálilo, že jsem každou chvíli vyhledával osvěžující stín v keřích hlohu. Ale stálo to za to - prvních někollik snímků tohoto krasavce jsem letos získal. Modrásek ligrusový je kriticky ohrožený druh motýla, který je blízko svého vymření. U nás vyhynul již téměř všude - zbylo několik nepočetných lokalit v Českém Středohoří a na jihovýchodní Moravě... Miluje suché slunné stráně a stepi s výskytem živných rostlin - vičence (vičenec ligrus = Onobrychis viciaefolia a vičenec písečný = Onobrychis arenaria). Vyskytuje se na místech, kde poletují a žijí i jiné vzácné druhy motýlů - pro ně bývá nezbytné zavedení pastvy ovcí apod. - to je však pro m.ligrusového fatální. Ovce totiž milují a přednostně spásají jeho živnou rostlinu a spolu s ní i vajíčka a housenky. Pastva je tedy vhodná v okolí (popř. oplotit vičence) a přímo na místech výskytu jen částečný sešlap a jednoroční sečení vč. odstrnění náletových dřevin.

Kromě tohoto drobného skvostu můžeme na Rané nalézt několik dalších zajímavých motýlů - vymírajícího okáče skalního (letos jsem potkal asi jen tři a fotky nic moc - zřejmě přílišné vedro před a kolem poledne), vřetenušku pozdní a oba druhy otakárků. Letos opět předváděli učebnicový hill-toping. Slétávali se na vrcholku nejvyího kopce v okolí. Má to jednu nevýhodu - motýli kolem vás v hejnech plachtí a vy nevíte na kterého se zaměřit. Moc nesedají a navíc se mezi sebou pronásledují a honí - a to i oba druhy mezi sebou. A když už usednou a vy na ně namíříte foťák, tak přiletí další a začnou se honit. Když už jednoho na pár vteřin "ulovíte", otakárci při sání nektaru často třepotají křídly, aby se na rostlině udrželi - ta se pod jejich vahou často ohýbá, čemuž napomáhá vítr, který na vrcholku vanul.
56 fotek, 3.8.2015, 113 zobrazení, 139 komentářů | makro, příroda, zvířata
Kousek od Litětin se nachází kousek louky u polí, krčící se na kousků země u lesa... jde o přírodní památku Boršov u Litětin. Mezi stébly trav tam koncem léta rozkévají nádherné vzácné hvozdíky pyšné a nad nimi létají hejna silně ohrožených modrásků očkovaných. Tito modrásci jsou vázaní na vlhké louky s výskytem krvavce totenu. Těch je v ČR určitě dostatek, ale... Ke svému vývoji potřebuje modrásek očkovaný (stejně jako jeho kolegové s rodu Maculinea; např. ten z minulého alba) určitý druh mravence (Myrmica sp.), u něhož housenka přezimuje. Ohrožen je zejména celoplošným sečením luk, jejich odvodňování, hnojení popř. přeměna na pole. Mravenci (Myrmica scabrinodis) nedokáží žít ani na trvale mokrém stanovišti, ani na rovném povrchu intenzívně těžkou technikou obhospodařovaných luk. Hlavním důvodem návštěvy byl však jiný druh modráska - o tom třeba za rok...
57 fotek, červenec 2015, 133 zobrazení, 93 komentářů | makro, příroda, zvířata
V severní částí Mladoboleslavska, v bývalém vojenském prostoru Ralsko, se nachází rozsáhlá stepní společenstva. Na jedné nevelké části tohoto rozsáhlého prostoru se za parného léta prolétává jeden z našich nejohroženějších motýlů. Jde o vymírajícího, kriticky ohroženého modráska černoskvrnného. Tento modrásek vyžaduje travnatá slunná stanoviště s nízkým bylinným porostem a bohatým výskytem živné rostliny pro své housenky - mateřídoušky - a výskyt specifických mravenců (především Myrmica sabuleti). Část jeho vývoje se totiž odehrává v mraveništi (myrmekofilie). Dříve byl rozšířen po celém naem území - po intenzifikaci hospodářství ustoupil skoro z celého území. Dnes přežívá na poslední hrstce malých lokalit - nejvíce jich je na Vsetínsku. Několik izolovaných a velmi malých kolonií nalezneme v Pošumaví, Povltaví, Bílých Karpatech... Ohrožen je zánikem svých biotopů - pro management je vhodné zapojení pastvy několika kusů ovcí, popř. mozaikového kosení. Obojí je v období sezóny potřeba provádět jen velmi opatrně! V žádném připadě tedy nesmí dojít k intenzívnímu spásání/sečení celé lokality. Vyskytoval se zde i koniklec luční - ten již parně vyhynul devastací své lokality.
V albu naleznete především dokumentační snímky - v parném červenci se na otevřených prostranstvích nefotí nejlépe :D Svrchní stranu křídel obou vzácných modrásků se mi nepodařilo úplně vyfotit - na rozdíl od např. perleťovců je rozevírají jen velmi vzácně. Populace však není momentálně na pokraji vyhynutí, takže ještě budu mít šanci...
58 fotek, 18.7.2015, 172 zobrazení, 92 komentářů | architektura, makro, příroda
Mariánský rybník leží v sousedství většího Poselského rybníka - společně tvoří Evropsky významnou lokalitu (EVL) CZ0514669 - Poselský a Mariánský rybník. Oba tvoří s přilehlými mokřady nivu Robečského potoka. Mezi oběma rybníky je les, který pak obklopuje Mariánský rybník ze všech zbylých stran. Ten Poselský pak z jedné strany sousedí s obcí Obora. Mariánský rybník má dvě volné vodní hladiny, pomalu ale jistě však zarůstá rákosím. Přítoková oblast plynule přechází do rašeliniště s pokryvem rašeliníku, na kterém rostou doslova koberce klikvy bahenní a rudé rosnatky okrouhlolisté. Ani jeden z nich však nepatří mezi hlavní klenoty této lokality. Byl zde potvrzen výskyt vážky jasnoskvrnné (jediný v Libereckém kraji) a hl. miniaturního plže vrkoče bahenního, který z naší krajiny téměř vymizel. Vrkoče jsem neměl žádnou šanci nalézt a na vážku jasnoskvrnnou už bylo pozdě - na tu lépe na přelomu jara a léta... Z botanického hlediska je zde významný výskyt kriticky ohrožených druhů - hornosemenky bílé, vřesovce čtyřřadého a rosnatky prostřední. Její populace je narozdíl od dobře rozšířené rosnatky okrouhlolisté neveliká - zvídavé oko si jí ale všimne. Rosnatka prostřední a vřesovec se nacházejí dále od břehů v propadavé ččásti rašeliniště. Detailní fotky jsem se ze strachu o poničení křehkého a nádherného ekosystému nesnažil pořídit - pouze jsem na ně zaměřil teleobjektivy... Ne za každou cenu je potřeba pořídit snímek - ne v případě, že je v ohrožení naše přírodní dědictví!
83 fotek, 11.7.2015, 128 zobrazení, 3 komentáře | děti, lidé, oslavy, zábava
Svatba nejlepšího kamaráda... Nebyl jsem hlavní fotograf - spíš jsem fotil pro radost a dokumentačně. Výběr několika fotek.
16 fotek, červenec 2015, 157 zobrazení, 34 komentářů | makro, příroda, zvířata
Bioluminiscence fascinovala lidstvo odjakživa. U nás jsou jí nejvýznačnější světlušky - světluška menší (Lamprohiza splendidula) a světluška větší (Lampyris noctiluca). Světlušky jsou nenápadní draví brouci s výrazným pohlavním dimorfizmem. Zatímco sameček je nevýrazný tmavý brouk, samička vypadá jako larva. Když už jsme u larev - ty jsou masožravé a živí se plži, které usmrcují svým jedem. Dospělci již potravu nepřijímají. Světlo vydávají jak samečci, tak samičky, přičemž za letu svítí pouze samci a samičky sedí na vegetaci, září jasněji a lákají samečky. Světlušky svítí pouze za dostatečně tmavých nocích. Po spáření a nakladení vajec umírají oba jedinci... Karafiátova verze "Broučci" je přeci jen trochu poetičtější :)
Vyfotit světlušku tak, by byla vidět jak záře, tak tělíčko, se ukázalo jako nelehký úkol pro správné nastavení foťáku a osvětlení. Svou vysněnou fotku jsem letos neudělal, vytipované mám ale lepší místo, tak snad za rok s novými zkušenostmi...
Ještě jedna zajímavost - většina bioluminiscence včetně té světluščí je žlutozelená. Jsou však i druhy, které svítí červeně a modře.
9 fotek, 10.7.2015, 151 zobrazení, 35 komentářů | krajina, příroda
Konenčně jsem měl po dvou letech opět šanci vidět na vlastní oči noční svítící oblaka a vyfotit si je. Je to po třetí, co jsem je spatřil. Pokaždé šlo o nezapomenutelný zážitek.

NLC (noctilucent clouds, PMC = polar mesospheric clouds) vznikají ve velkých výškách v oblasti pod mezopauzou (cca 85 km), tedy mnohem výše, než klasické oblaky. Jsou tvořeny extrémně malými krystalkami ledu (kolem 0,1 µm = 100 nm). NLC je možné vidět teprve tehdy, kdy je dostatečně tmavá obloha a slunce je již hluboko pod horizontem. V našich podmínkách typicky mezi 22 a 23 h.
Noční svítící oblaka vznikají jen tehdy, když teplota pod mezopauzou klesne pod -123°C (až k -160°C) - toto seděje kolem letního slunovratu. Zajímavé je, že mezosféra je extrémně suchá část naší atmosféry, takže zdroj vodní páry je doposud pro vědu částečně záhadou, ač existují některé teorie. Druhým nevyřeeným aspektem jsou krystalizační jádra - má se za to, že jimi mohou být prachové částice z meteorů, vulkanický prach (první známé pozorování NLC proběhlo dva roky po erupci sopky Krakatoa) apod.
NLC lze astěji pozorovat čím více na severu jsme. V ČR jde tedy o poměrně vzácný jev - v dobých, kdy jsou NLC rozsáhlé. Výjimečně dosahují i u nás zenitu (nadhlavníku).
Poslední mé pozorování a focení proběhlo před dvěma lety (30.6.2013) v Hradci Králové, a bylo předčasně ukončené nastupující oblačností. http://slavek-m.rajce.idnes.cz/Nocni_svitici_oblaka_-_30._6._2013_Hradec_Kralove/
31 fotek, 6.7.2015, 139 zobrazení, 57 komentářů | krajina, makro, příroda
NPP Jestřebské slatě na Dokesku jsou celosvětově jedinou lokalitou, kde se tento endemit vyskytuje. Jde o poměrně nenápadnou orchidej, podobnou většině našich prstnatců. Jeho taxonomické zařazení je však ještě nejisté, a v některých zdrojích se tak uvádí jako poddruh prstnatce Traunsteinerova (u nás pár lokalit např. na Šumavě). Tento druh miluje vlhké až podmáčené slatinné louky v pahorkatině (ještě aby ne, když se vykytuje jen zrovna zde) - hrozí mu tak stejné doslov smrtelné nebezpečí jako např. masožravé tučnici české, a může tak nenávratně vymizet z našeho přírodního dědictví.
51 fotek, 6.7.2015, 90 zobrazení, 59 komentářů | krajina, makro, příroda, zvířata
Prstnatec plamatý se vyskytuje v okolí Konvalinkového vrchu v NPP Jestřebské slatě na několika místech - vždy jde o vlhké až podmáčené louky. Jde o kriticky ohrožený druh, spolu s kterým zde nalezneme mnohem méně početnou populaci prstnatce českého. Kromě nich hostí tyto louky mnoho dalších vzácných a ohrožených druhů - popelivka sibiřská, hlízovec Loeselův, rosnatka okrouhlolistá, kruštík bahenní, prstnatec májový, bublinatka prostřední a mnoho dalších. Kdysi se zde vyskytovala i tučnice česká - stejně jako na mnoho jiných lokalitách, i zde bohužel vyhynula.
203 fotek, červen 2015, 112 zobrazení, 86 komentářů | cestování, krajina, města, příroda, zvířata
S vělkým spožděním a poněkud rozsáhlé album. Pro Igora obsahuje i celou řadu piv ;) stejně tak i celou řadu fotek z mobilu... Pár fotek z divoké přírody mimo město po konferenci čekejte v následujícím albu ;) Jen taková poznámka k těm pivům... sklenice ve které dostanete pivo je levnější než to pivo... zpáteční jízdenka na autobus Glasgow-Edinburgh je také levnějí než pivo.
87 fotek, 27.6.2015, 82 zobrazení, 59 komentářů | cestování, makro, příroda, zvířata
Loch Lomond (skotskou gaelštinou Loch Laomainn) je největším Skotským jezerem (71 km2, nejhlubší místo má 192 m, ale jeho hladina je 8 m nad tou mořskou) a od Glasgow leží jen cca hodinu vlakem. Od vlaku k němu jsme popojeli busem z Ballochu (gaelsky Am Bealach) do Drymenu (Druiminn), pak následovala cesta skrze vřesoviště a pastviny, kde kdekoli na vlhkém místě rostly tučnice a kvetly orchideje...

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter